Stěžovatelka byla trestně stíhána pro podezření ze spáchání pokusu trestného činu pojistného podvodu kvůli havárii vozu jí řízeného. Okresní soud ve Frýdku-Místku ji zprostil obžaloby, protože v obžalobě označený skutek není trestným činem. Stěžovatelka se následně domáhala u okresního soudu po státu náhrady škody za nezákonné rozhodnutí podle zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, soud její žalobě vyhověl a přiznal jí částku 50 000 Kč i náhradu nákladů řízení. Namítala přitom, že více než rok trvající trestní stíhání se projevilo v její osobnostní sféře, zejména dotčením jejího soukromí, narušením vztahů na pracovišti i vůči nejbližším příbuzným, jakož i zhoršením jejího psychického i fyzického stavu. Okresní soud dospěl k závěru, že došlo k naplnění předpokladů vzniku odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, protože usnesení o zahájení trestního stíhání ve spojení se zprošťujícím rozsudkem jsou právě takovými rozhodnutími. K odvolání žalované České republiky – Ministerstva spravedlnosti byla žaloba Krajským soudem v Ostravě zamítnuta a stěžovatelce byla uložena povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení. Odvolací soud konstatoval, že stěžovatelka neprokázala takový rozsah nemajetkové újmy, jenž by odůvodňoval přiznání satisfakce v penězích a uzavřel, že dřívější konstatování porušení práva Ministerstvem spravedlnosti spolu s obsahem zprošťujícího rozsudku je pro stěžovatelku dostačujícím prostředkem nápravy.