Stěžovatel se v řízení před obecnými soudy neúspěšně domáhal po žalované České republice zaplacení částky 2 574 760 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody podle zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Ten měl spočívat v tom, že stěžovateli byl ze strany celního úřadu jakožto správce daně vydán nesprávný pokyn (sdělení) ohledně odečtu ztrát při stáčení piva. Stěžovatel takto postupoval, avšak na základě daňové kontroly mu byla dodatečně vyměřena spotřební daň z piva za zdaňovací období leden až prosinec 2005 v celkové výši 2 574 760 Kč. Stěžovatel se totiž v důsledku neuznání ztrát při stáčení piva do plechovek, jejichž uplatnění správce daně ve výše zmíněném pokynu navrhl, dostal do vyšší sazby daně. Proti platebním výměrům podal stěžovatel odvolání, které bylo zamítnuto a následnou žádost o prominutí daně Ministerstvo financí zamítlo. Stěžovatel s poukazem na porušení svých základních práv, konktrétně práva na soudní ochranu, práva na náhradu škody, práva na právní pomoc a práva na rovnost účastníků, napadl rozhodnutí obecných soudů ústavní stížností.

Jak vyplývá z rozhodnutí napadených ústavní stížností, závěry obecných soudů se rozcházejí v hodnocení, zda věc bylo nutno posuzovat v režimu odpovědnosti za nesprávný úřední postup (soud I. stupně) či v režimu odpovědnosti za nezákonné rozhodnutí (dovolací soud). Odvolací soud pak dokonce dospěl k závěru, že zde chybí naplnění předpokladu (společného pro obě formy odpovědnosti), a to existence škody.