Děkuju, pane předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, koukám, jestli je tady kolega Novák. Bohužel není. Chtěl jsem ho upozornit, že budu trošku delší, ale rozhodně se nebude jednat o obstrukci. Kdyby tady byl, tak mě může pozorně poslouchat, že celou dobu budu mluvit zásadně k věci. Ano déle, protože tomuto tématu přikládám mimořádnou důležitost, a stejně tak se domnívám, že ty pozměňovací návrhy, které jsem spolu s kolegy z TOP 09 připravil, jsou naprosto klíčové pro budoucnost naší země. Takže škoda, že tady není. Nakonec je přihlášen po mně. Mohl pozorně poslouchat a myslím si, že by to pro něj mohlo být i poučné a zajímavé.

Poslouchal jsem i úvodní, tedy to dnešní slovo paní ministryně. Ta mě bohužel nevyvedla z mé domněnky, kterou jsem říkal ráno při schvalování nebo při návrhu na zařazení bodu na program, že se na to projednání velmi těší, a to z toho důvodu, že tímto zákonem si rozpočtová pravidla a rozpočtový rámec výrazně rozvolní. Nakonec i tady říkala, jak opět mluvila o minulé vládě, o přípravě rozpočtu, k tomu se ještě dostanu, ale paní ministryně, to nemusím prostřednictvím předsedajícího, vy už vládnete poměrně dlouho, tak prosím přijměte už konečně odpovědnost za své kroky, za to, že jste ministryní a že ten rozpočet, který byl schválen, je opravdu váš.

Tak. K meritu věci. Dovolte mi, abych vystoupil k tomuto projednávanému tisku číslo 90, tedy k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v oblasti veřejných rozpočtů.

Než přistoupím k samotnému představení jednotlivých pozměňovacích návrhů, které jsem spolu s kolegy, jak jsem říkal, předložil, považuji za důležité věnovat čas širšímu úvodu, úvodu, který vysvětlí nejen jejich obsah, ale především jejich smysl, jejich společného jmenovatele a důvod, proč si myslím, že jsou pro kvalitu tohoto zákona a ještě více pro kvalitu našich veřejných financí naprosto nezbytné.

Vládní návrh, který dnes projednáváme, není běžnou novelou, nejde o drobné parametrické změny, jde o zásadní proměnu fiskálního rámce České republiky. Implementujeme reformovaný evropský fiskální rámec. Přicházíme od systému, který byl postaven především na deficitu a dluhu, k systému založenému na růstu čistých výdajů a na národních fiskálně strukturálních plánech. To je změna, která má potenciál zásadně ovlivnit, jakým způsobem se v České republice sestavuje státní rozpočet.

A právě proto si musíme položit základní otázku: Bude tento nový rámec skutečně fungovat? V tomto ohledu jsem si jistý tím, že hlavní slabinou vládního návrhu není to, co obsahuje – hlavní slabinou je to, co neobsahuje. (Poslanec Králíček reaguje z pléna.) Já děkuju kolegovi Králíčkovi prostřednictvím pana předsedajícího, že se nad mými slovy zamýšlí. Doufám, že mu některé souvislosti dojdou. (Poslanec Králíček hovoří mimo mikrofon.) Ano, je to poměrně hluboká, obsáhlá a trochu složitější materie. Takže děkuju, že věnuje pečlivou pozornost na rozdíl od kolegy Nováka, který asi točí další video.

Takže hlavní slabinou je to, co ten návrh neobsahuje. Návrh sice správně přejímá evropská pravidla, návrh vytváří vazbu mezi národním rozpočtem a evropským dohledem, návrh zavádí nové pojmy, nové postupy, nové metodiky, ale nechává široký prostor pro odchylky, neobsahuje dostatečně silné korekční mechanismy a v konečném důsledku spoléhá více na dobrou vůli než na systém. A to znamená jediné: riziko, že pravidla budou existovat, ale nebudou dodržována. A to je přesně situace, které se musíme vyhnout.

A dovolte mi, abych tady byl zcela konkrétní. My totiž tuto debatu nevedeme v nějakém vakuu, nevedeme ji jako akademickou diskusi o fiskálních pravidlech – vedeme ji v situaci, kdy máme poměrně čerstvou, velmi konkrétní zkušenost, zkušenost se schvalováním státního rozpočtu na letošní rok. A dovolte mi to připomenout. Při úvodním projednávání tohoto rozpočtu jsem zde podrobně vysvětlil, proč se domnívám že návrh, který vláda předložila Poslanecké sněmovně, je v rozporu se zákonem o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. Nic z toho, co jsem tehdy řekl, se nezměnilo, ba naopak.

A dovolte mi připomenout klíčový fakt. (Poslanec Novák přichází do sálu.) Podle zákona – a vidím, že kolega Novák dorazil, to jsem rád, tak věřím že bude pečlivě naslouchat a uzná, že rozhodně neobstruuji a mluvím k věci, takže to jsem rád že je tady. – Takže klíčový fakt z projednávání návrhu státního rozpočtu na letošní rok. Podle zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti je maximální přípustný deficit pro rok 2026 stanoven na 246 miliard korun. Vláda však předložila rozpočet se schodkem 310 miliard, to znamená překročení zákonného rámce o 64 miliard korun. To není interpretace, to je politický – to není politický názor, to je holý jasný fakt. A ten fakt byl potvrzen institucí, která je k tomu ze zákona jako jediná určená Národní rozpočtovou radou.

Dovolte mi připomenout ještě jednu věc, která podle mého názoru vystihuje podstatu celé věci. Vláda předložila rozpočet, který nebyl a ani nyní není v souladu se zákonem České republiky – ne s doporučením, s politickou dohodou, ne s programovým prohlášením vlády, ale se zákonem. A co následovalo? Neblaze památné datum 11. února 2026, den, kdy vládní poslanci, zákonodárci porušili právní řád České republiky a porušili tím i svůj ústavní slib poslance. Schválili protizákonný státní rozpočet na letošní rok – zcela vědomě, kvapně a bez uzardění. To není silná rétorika pro efekt, to je jen popis reality, která se v této Sněmovně odehrála.

A právě tato zkušenost je klíčová pro dnešní debatu. Pokud jsme schopni jako Poslanecká sněmovna schválit rozpočet, o kterém víme, že je v rozporu se zákonem, pak máme problém, který je hlubší než jeden konkrétní rozpočet. Máme problém systému, protože to znamená jediné, že samotná existence pravidel nestačí. Pravidla, která nemají důsledky, nejsou pravidla, jsou podle vládní většiny pouhým doporučením. A přesně to je důvod, proč předkládám pozměňovací návrh k tomuto zákonu.

Pozměňovací návrhy, které spolu s kolegy z TOP 09 předkládám, nejsou souborem technických úprav, mají jeden jasný cíl: Zajistit, aby se situace, kterou jsme zažili při schvalování letošního rozpočtu, nemohla opakovat. To znamená, aby nebylo možné předložit návrh, který je v rozporu se zákonem, bez následků, aby stanoviska nezávislých institucí měla reálnou váhu, aby odchylky od pravidel byly omezené, zdůvodněné a kontrolovatelné a aby porušení pravidel vedlo k předvídatelné reakci. Pozměňovací návrhy, které předkládáme, nejsou nahodilou jednotlivostí, naopak – mají velmi jasnou a jednotnou filozofii. Tou filozofií je převést fiskální pravidla z roviny deklarací do roviny skutečně vymahatelných pravidel – jinými slovy, posílit disciplínu, zvýšit předvídatelnost, zajistit reakci na porušení pravidel a posílit důvěryhodnost fiskální politiky. Každý z těchto návrhů k tomu přispívá jiným způsobem, ale všechny směřují ke stejnému cíli. Dovolte mi shrnout, co celou sadu našich pozměňovacích návrhů spojuje. Jsou to tři klíčové principy.

Za prvé, pravidla musí být vymahatelná. Po zkušenosti z letošního roku už nestačí říkat, že pravidla existují. Musíme zajistit, že jejich porušení má důsledky a že tyto důsledky nejsou politickou otázkou, ale systémovou reakcí. To je například logika návrhů zavádějící korekční mechanismy při porušení výdajových pravidel.

Druhý princip. Rozhodování musí být transparentní a odpovědné. Pokud se vláda rozhodne odchýlit od pravidel, musí to být jasně kvantifikováno, jasně zdůvodněno a musí být zřejmé, jaké to má dopady. To je smysl návrhů posilujících požadavky na odůvodnění a reakci na stanoviska Národní rozpočtové rady.

A konečně třetí princip: Fiskální politika musí být odolná, ne optimistická. Zkušenost nás učí, že největší problémy vznikají v dobrých časech. Proto návrhy obsahují bezpečnostní rezervy ve výdajových rámcích. Omezení rozsahu odchylek a obecně konzervativnější nastavení fiskální politiky. Dovolte mi vrátit se ještě k jedné věci, kterou jsem při schvalování rozpočtu řekl, která podle mého názoru musí zaznít i dnes. Zákony buď platí nebo ne.

Pokud začneme připouštět, že zákony neplatí pro ty, kteří je sami přijímají, pak podkopáváme samotné základy právního státu. To je věta, která není jen o rozpočtu. To je věta o tom, jak funguje stát. A pokud chceme, aby se tato situace neopakovala, musíme tomu přizpůsobit i legislativu, kterou dnes přijímáme. Vedle právního rozměru má celá věc i rozměr, samozřejmě, ekonomický. Je potřeba připomenout, že letošní rozpočet není deficitní proto, že by Česká republika čelila v době, zdůrazňuji, jeho schválení mimořádné krizi, je deficitní v době, kdy jsme ho schvalovali, ekonomického růstu a to znamená jediné – vyšší dluh, vyšší náklady na jeho obsluhu, menší prostor pro budoucnost.

Naše pozměňovací návrhy proto nejsou jen právní pojistkou. Jsou i nástrojem, jak vrátit fiskální politiku na udržitelnou trajektorii. Vážené kolegyně, vážení kolegové, při projednávání této složité legislativní materie nerozhodujeme jen o technických parametrech zákona. Rozhodujeme o tom, zda budou fiskální pravidla v České republice skutečně fungovat, zda budou závazná i pro ty, kteří je přijímají a zda se dokážeme poučit z vlastní zkušenosti. Protože pokud se nepoučíme, budeme tu za rok stát znovu a budeme, bohužel, vést stejnou debatu. Dovolte mi tedy závěrem této úvodní části shrnout. Máme čerstvou zkušenost s tím, že pravidla byla porušena. Máme návrh zákona, který tato pravidla nově nastavuje a máme možnost zajistit, aby byla skutečně dodržována. Pozměňovací návrhy které předkládám nejsou nadstavbou. Jsou odpovědí na konkrétní selhání, které jsme v této Sněmovně zažili.

Nyní si dovolím jednotlivé návrhy konkrétně představit a zdůvodnit. První z nich naleznete v systému pod sněmovním dokumentem číslo 771 a stručně se věnuje výdajovému rámci. Naše navrhovaná úprava reaguje na systémovou změnu fiskálního rámce obsaženou ve vládním návrhu zákona, kterým se implementuje reformovaný evropský skalní rámec, založený na koncepci růstu čistých výdajů a národních střednědobých fiskálně-strukturálních plánů. Vládní návrh správně posiluje vazbu mezi národním rozpočtovým procesem a evropskými pravidly, zejména prostřednictvím nového způsobu odvozování výdajového rámce státního rozpočtu a státních fondů z celkového salda sektoru veřejných institucí.

Současně však návrh vychází z minimálních požadavků práva Evropské unie a neobsahuje dodatečné vnitrostátní fiskální brzdy, které by zvyšovaly odolnost veřejných financí vůči makroekonomickým šokům a omezovaly procyklické nastavení fiskální politiky.

Navrhovaná úprava proto zavádí dodatečnou bezpečnostní rezervu, chcete-li fiskální buffer, pod výdajovým rámcem, která – ta rezerva – posiluje střednědobou udržitelnost veřejných financí. Vytváří prostor pro absorpci negativních šoků bez nutnosti náhlých fiskálních restrikcí. Omezuje riziko systematického nadhodnocování příjmů nebo podhodnocování výdajů. Přispívá proti cyklickému působení fiskální politiky. Z ekonomického hlediska jde o standardní nástroj fiskální politiky, používaný v různých podobách v řadě členských států Evropské unie, například formou expenditure buffers či konzervativního nastavení výdajových limitů. Navrhované varianty představují alternativní míry přísnosti této rezervy. Od mírné, fixního bufferu, po více restriktivní, dluhově podmíněný.

Teď k jednotlivým variantám. Varianta, kterou naleznete pod číslem 1. Navrhuje se zavedení jednotné bezpečnostní rezervy ve výši nejméně půl procenta HDP, která se automaticky odečítá od výdajového rámce. Tato varianta představuje jednoduché a zároveň transparentní řešení, které nevyžaduje složité ekonomické odhady – například výstupní mezery. Zajišťuje stabilní fiskální polštář bez ohledu na fázi hospodářského cyklu a je administrativně snadno aplikovatelné v rozpočtovém procesu. Z hlediska fiskální politiky jde o konzervativní nastavení, které omezuje riziko systematického překračování výdajových limitů a zvyšuje důvěryhodnost fiskálního rámce.

Druhá varianta: Navrhujeme zavedení cyklicky diferencované bezpečnostní rezervy, která je vyšší v období ekonomického růstu, konkrétně půl procenta HDP, a nižší v ostatních období, konkrétně 0,25 procenta HDP. Cílem je posílit proticyklický charakter fiskální politiky. V době ekonomického růstu dochází k většímu omezení výdajů a tvorbě fiskální rezervy. V období slabšího růstu je fiskální restrikce mírnější. Tato varianta lépe odpovídá moderním principům fiskální politiky a doporučením mezinárodních institucí, které zdůrazňují potřebu akumulace fiskálního prostoru v dobrých časech. Současně zůstává relativně jednoduchá na aplikaci, neboť využívá snadno měřitelný ukazatel růstu HDP.

A konečně varianta třetí: Navrhujeme zavedení dluhově podmíněné bezpečnostní rezervy, která výrazně zpřísňuje fiskální politiku při vyšší úrovni zadlužení, konkrétně jedno procento HDP nad hranicí 55 %, a zachovává mírnější restrikci v ostatních případech, tedy půl procenta HDP.

Tato varianta zavádí silnou vazbu mezi výdajovou politikou a úrovní veřejného dluhu, čímž posiluje dlouhodobou udržitelnost veřejných financí, vytváří automatický korekční mechanismus při zhoršení dluhové pozice a přispívá k rychlejšímu návratu k bezpečné úrovni zadlužení. Z hlediska fiskální odpovědnosti jde o nejpřísnější variantu, která odpovídá přístupu státu s důrazem na dluhovou stabilitu.

(Protože?) je mi jasné, že budete zkoumat, jestli ty mé návrhy jsou v souladu s právem Evropské unie, tak jsem u každého z těch pozměňovací návrhů se tomuto věnoval – tuším, že na rozdíl od pozměňovacího návrhu paní ministryně, kde ty obavy, stejně jako kolega Papajanovský, mám také.

Takže aby v případě tohoto mého pozměňovacího návrhu bylo jasno – navrhovaná úprava je v souladu s právem Evropské unie, zejména s nařízením Evropského parlamentu a Rady Evropské unie 2024/1263 o účinné koordinaci hospodářských politik a mnohostranném rozpočtovém dohledu, stejně tak se směrnicí Rady 2024/1265 o požadavcích na rozpočtové rámce členských států a samozřejmě i se souvisejícími předpisy Paktu stability a růstu.

Navržené opatření za prvé nemění metodiku stanovení čistých výdajů ani celkového salda sektoru veřejných institucí, které zůstávají plně v souladu s evropskými pravidly. Za druhé nezasahuje do fiskálně strukturálního plánu ani do trajektorie růstu čistých výdajů stanovené Radou Evropské unie, ale pouze zavádí přísnější vnitrostátní omezení výdajů. Za třetí představuje vnitrostátní nadstavbu nad minimálními požadavky Evropské unie, což je evropským právem výslovně umožněno a odpovídá principu odpovědnosti členských států za vlastní fiskální politiku. A konečně za čtvrté neomezuje použití únikových doložek podle práva Evropské unie ani nebrání plnění závazků vyplývajících z evropského fiskálního rámce.

Navrhovaná úprava tedy je plně kompatibilní s evropským fiskálním rámcem, nevede k jeho obcházení ani k jeho narušení, naopak přispívá k jeho naplnění prostřednictvím přísnější národní fiskální politiky.

Závěrem k tomuto pozměňovacímu návrhu. Tento návrh zavádí národní fiskální brzdu ve formě snížení výdajového rámce pod úroveň odvozenou z evropských pravidel. Tím posiluje stabilitu a důvěryhodnost veřejných financí, aniž by byl v rozporu s právem Evropské unie. Tolik náš první pozměňovací návrh pod číslem sněmovního dokumentu 771.

Já pozoruji, že kolega Novák nervózně přešlapuje, tak bych ho rád prostřednictvím pana předsedajícího uklidnil – to byl pouze první ze čtyř pozměňovacích návrhů.

A tím se dostávám k druhému. A já (je) opravdu považuju za naprosto klíčové a je potřeba si tady vysvětlit jejich podstatu, protože ne všichni poslanci, byť jich tady bohužel mnoho není, tak já pevně věřím, že to poslouchají ve svých kancelářích, tak aby (se) s tou složitou materií a s podstatou a významem těch pozměňovacích návrhů seznámili.

Takže se dostáváme k druhému ze čtveřice z té kompletní a komplexní sady pod číslem sněmovního dokumentu 772 a ten se týká sankcí. To navazuje na to, co jsem říkal v úvodu na ty naše bohužel neblahé zkušenosti z velmi nedávné doby.

Takže ke zdůvodnění tohoto pozměňovacího návrhu. Navrhovaná úprava reaguje na změny fiskálního rámce obsažené ve vládním návrhu zákona, kterým se implementuje ten reformovaný evropský fiskální rámec. Vládní návrh zákona posiluje vazbu mezi národním rozpočtovým procesem a evropskými fiskálními pravidly, avšak ponechává omezené mechanismy vynucování těchto pravidel na vnitrostátní úrovni.

V současném nastavení může dojít k situaci, (kdy?) jsou fiskální pravidla formálně stanovena, avšak jejich porušení nevede k dostatečně silné reakci, což může oslabovat jejich účinnost, důvěryhodnost a stabilizační funkci. To jsme nakonec viděli při tom schvalování rozpočtu na letošní rok.

Pozměňovací návrh proto zavádí mechanismy reakce na porušení fiskálních pravidel, které mají za cíl posílit fiskální disciplínu, zajistit návrat k udržitelné trajektorii veřejných financí, omezit procyklické nebo nadměrné expanzivní nastavení fiskální politiky a zvýšit důvěryhodnost fiskálního rámce vůči veřejnosti, finančním trhům i evropským institucím.

Navrhujeme tři alternativní přístupy. Varianta jedna zavádí automatický korekční mechanismus prostřednictvím úpravy výdajového rámce, varianta dva zavádí povinnost vypracovat a realizovat nápravný plán a varianta tři zavádí procedurální omezení předložení návrhu rozpočtu, takzvaný hard stop. Tyto varianty představují různé stupně intenzity zásahu – od automatické fiskální korekce přes institucionální kontrolní mechanismus až po přímou procedurální brzdu.

K jednotlivým variantám – první z nich navrhuje zavést automatický korekční mechanismus pro případ porušení fiskálních pravidel spočívající v povinném snížení výdajového rámce (v) následujícím rozpočtovém roce o částku odpovídající vzniklému překročení. Současně se stanoví, že pokud není toto překročení plně kompenzováno, promítá se do dalších let, čímž se zavádí kumulativní efekt korekce. Cílem této úpravy je zajistit automatickou a předvídatelnou reakci na porušení pravidel, eliminovat prostor pro diskreční rozhodování o tom, zda a jak bude porušení napraveno, a konečně posílit dlouhodobou fiskální udržitelnost. Tato varianta představuje ekonomicky robustní řešení, neboť přímo navazuje na princip fiskální disciplíny a odpovědnosti a je blízká mechanismům používaným některými členskými státy Evropské unie.

Varianta druhá navrhuje zavést povinnost ministerstva vypracovat a předložit plán nápravných opatření v případě porušení fiskálních pravidel. Plán musí obsahovat časový harmonogram návratu k souladu s fiskálními pravidly, kvantifikaci dopadů na saldo a dluh, konkrétní opatření vedoucí k nápravě. Součástí mechanismu je také posouzení plánu Národní rozpočtovou radou, která zveřejní stanovisko k jeho dostatečnosti. Cílem této úpravy je zajistit systematickou reakci na odchylky, zvýšit transparentnost fiskální politiky, posílit roli nezávislé fiskální instituce a umožnit flexibilní přizpůsobení fiskální politiky konkrétní situaci. Tato varianta odpovídá principům moderní fiskální politiky, která kombinuje odpovědnost exekutivy s odborným dohledem nezávislé instituce.

A dostávám se k třetí variantě tohoto pozměňovacího návrhu. Navrhujeme zavést pravidlo, podle něhož nelze návrh zákona o státním rozpočtu nebo jeho změny předložit Poslanecké sněmovně, pokud není v souladu s výdajovým rámcem nebo s pravidly růstu čistých výdajů. Současně se stanoví výjimka pro případ vyplývající z práva Evropské unie nebo rozhodnutí Rady Evropské unie. Cílem této úpravy je zajistit bezprostřední vynutitelnost fiskálních pravidel, zabránit předkládání rozpočtů, která jsou v rozporu se zákonem, tak jak jsme to zažili letos, a konečně posílit závaznost fiskálního rámce. Tato varianta představuje nejpřísnější řešení, které má charakter procedurální brzdy a výrazně omezuje možnost porušování fiskální pravidlech.

I zde jsem precizně vyhodnotil soulad tohoto návrhu s právem Evropské unie. Proto můžu konstatovat, že navrhované úpravy jsou v souladu s právem Evropské unie, zejména s nařízením Evropského parlamentu a Rady o účinné koordinaci hospodářských politik a mnohostranném rozpočtovém dohledu, se směrnicí Rady o požadavcích na rozpočtové rámce členských států a se souvisejícími pravidly Paktu stability a růstu.

Podrobněji k jednotlivým variantám. Ta první představuje přísnější národní fiskální pravidlo. Nezasahuje ale do metodiky Evropské unie. Podporuje plnění trajektorie čistých výdajů. K variantě dvě: odpovídá požadavkům Evropské unie na existenci nápravných mechanismů, posiluje roli nezávislé fiskální instituce a je plně kompatibilní s evropským rámcem. Konečně varianta tři je slučitelná s právem Evropské unie, a to za podmínky zachování výjimky pro případy stanovené právem Evropské unie nebo rozhodnutími Rady Evropské unie. Nesmí bránit plnění závazků vyplývajících z evropského fiskálního rámce. To vše jsme do té varianty tři zapracovali. Obecně platí, že všechny varianty představují vnitrostátní zpřísnění fiskálních pravidel, které je právem Evropské unie umožněno a odpovídá zásadě odpovědnosti členských států za vlastní fiskální politiku.

Závěrem k tomuto pozměňovacímu návrhu. Navrhované varianty zavádějí mechanismy reakce na porušení fiskálních pravidel, čímž posilují jejich vynutitelnost a důvěryhodnost. Zatímco varianta jedna nabízí automatickou fiskální korekci, varianta dvě poskytuje flexibilní nápravný mechanismus a varianta tři zavádí přímou procedurální brzdu. Všechny varianty jsou slučitelné s právem Evropské unie a přispívají k posílení fiskální disciplíny České republiky.

Tak, dostávám se k třetímu zásadnímu pozměňovacímu návrhu, který naleznete pod sněmovním dokumentem číslo 773 a zjednodušeně jde o zpřísnění odchylky. Námi navrhovaná úprava reaguje opět na tu změnu koncepce fiskálního rámce obsaženou ve vládním návrhu zákona. Vládní návrh správně přejímá evropskou metodiku a posiluje vazbu mezi národním rozpočtovým procesem a koordinací hospodářských politik v rámci Evropské unie. Současně však ponechává relativně široký prostor pro diskreční odchylky od trajektorie čistých výdajů, což může oslabovat stabilizační funkci fiskálního pravidla a snižovat předvídatelnost rozpočtové politiky. Opět přišel kolega Novák, jsem teprve u třetího pozměňovacího návrhu. Pozměňovací návrh proto zavádí kvalitativní omezení odchylky od růstu čistých výdajů na úrovni 0,25 procent HDP, čímž posiluje disciplínu při sestavování státního rozpočtu. Omezuje riziko postupného rozvolňování výdajových limitů, takzvaný fiskální drift. Zvyšuje transparentnost a předvídatelnost fiskální politiky a konečně podporuje důvěryhodnost fiskálního rámce vůči finančním trhům i evropským institucím.

Současně náš návrh zachovává nezbytnou flexibilitu fiskální politiky, a to prostřednictvím výslovného vyloučení případů podle práva Evropské unie zachováním únikových doložek podle § 11 a respektováním rozhodnutí Rady Evropské unie. Navržená úprava tak představuje přiměřené zpřísnění národního fiskálního pravidla, aniž by omezovala schopnost státu reagovat na mimořádné situace nebo plnit závazky vyplývající z evropského fiskálního rámce.

Teď trochu konkrétněji. Navrhujeme nahradit dosavadní nebo tu navrhovanou úpravu odchylky od růstu čistých výdajů novým zněním, které zavádí dvě kumulativní podmínky pro její uplatnění. Podle písmena a) je odchylka přípustná pouze tehdy, nepřesáhne-li 0,25 procenta hrubého domácího produktu v daném roce. Tím se stanoví jasný kvantitativní limit, který omezuje rozsah diskrečních zásahů do výdajové trajektorie a přispívá ke stabilitě fiskální politiky. A pozor, tento limit se nepoužije ve dvou případech. V případě postupů vyplývajících z přímo použitelných předpisů Evropské unie, upravující koordinaci hospodářských politik a rozpočtový dohled, a zároveň v případě uplatnění únikových doložek podle § 11.

Podle písmene B se zachovává požadavek souladu odchylky

s kumulovaným růstem čistých výdajů stanovených Radou Evropské unie nebo s primárním strukturálním saldem, což zajišťuje kontinuitu s evropským fiskálním rámcem. Závěrečná věta výslovně stanoví, že celé omezení obsažené ve větě první se nepoužije v případě, kdy rada Evropské unie stanoví pro daný rok jiný růst čistých výdajů. Tím se zajišťuje plná kompatibilita s evropským rozhodovacím mechanismem a předchází se případným kolizím mezi národní a evropskou úpravu.

Navrhované znění tak kombinuje jasné a předvídatelné národní omezení odchylek, zachování flexibility v mimořádných situacích a respekt k evropskému fiskálnímu rámci.

Opět přidávám vyhodnocení souladu s právem Evropské unie. Opět je navrhovaná úprava v souladu s právem Evropské unie, zejména s nařízením Evropského parlamentu, Rady účinné koordinace hospodářských politik a mnohostranném rozpočtovém dohledu. Stejně tak se směrnicí Rady o požadavcích na rozpočtové rámce členských států a konečně i se souvisejícími pravidly Paktu stability a růstu.

Navržené opatření za prvé respektuje metodiku Evropského fiskálního rámce, neboť nijak nemění definici čistých výdajů ani způsob stanovení jejich trajektorie. Za druhé nezasahuje do fiskálně strukturálního plánu ani do rozhodovacích pravomocí Rady Evropské unie. Naopak výslovně stanoví, že v případě odlišného rozhodnutí Rady Evropské unie se národní omezení nepoužije. Za třetí představuje přísnější vnitrostátní pravidlo, které jde nad rámec minimálních požadavků práva Evropské unie. Taková úprava je evropským právem přípustná a odpovídá zásadě odpovědnosti členských států za vlastní fiskální politiku. A konečně za čtvrté zachovává flexibilitu požadovanou evropským rámcem neboť umožňuje odchylky v případech stanovených právem Evropské unie, aktivizace únikových doložek nebo rozhodnutí Rady Evropské unie. Navrhovaná úprava tedy není v rozporu s právem Evropské unie, neomezuje plnění evropských fiskálních pravidel a naopak přispívá k jejich důslednějšímu naplňování prostřednictvím přísnější národní fiskální disciplíny.

Závěrem k tomuto pozměňovacímu návrhu. Ten zavádí jasný kvantitativní limit odchylky od růstu čistých výdajů, čímž posiluje stabilitu, předvídatelnost a důvěryhodnost fiskální politiky České republiky. Současně plně respektuje Evropský fiskální rámec a zachovává nezbytnou flexibilitu pro mimořádné situace i pro rozhodnutí orgánů Evropské unie.

Tak a konečně se dostávám k poslednímu čtvrtému našemu pozměňovacímu návrhu, který naleznete pod sněmovním dokumentem číslo 774. Ve stručnosti se věnuje pravomocem Národní rozpočtové rady.

Opět se pokusím precizně tento návrh odůvodnit.

Naše navrhovaná úprava opět reaguje na ty změny fiskálního rámce obsažené ve vládním návrhu zákona.

Vládní návrh posiluje vazbu mezi národním rozpočtovým procesem a evropským fiskálním rámcem, avšak zachovává stávající model postavení Národní rozpočtové rady, který je založen převážně na vydávání stanovisek bez přímého dopadu na rozhodovací proces.

V tomto modelu může být nesouhlasné stanovisko Národní rozpočtové rady překonáno ministerstvem bez stanovení dalších podmínek, což může oslabovat praktickou účinnost fiskálních pravidel. Navrhujeme tedy, navrhujeme proto úpravu, která směřuje k posílení role národní rozpočtové rady a ke zvýšení kvality fiskálního rozhodování, a to třemi alternativními způsoby. Zpřísněním požadavků na odůvodnění nesouhlasu. To je varianta jedna. Zavedením povinnosti přijímat nápravná opatření při odchylkách. To je varianta dva. A zavedením procedurální brzdy ve formě odkladného účinku nesouhlasného stanoviska, tedy varianta tři. Společným cílem všech variant je zvýšit transparentnost fiskální politiky, posílit odpovědnost exekutivy za odchylky od fiskálních pravidel, zlepšit předvídatelnost rozpočtového procesu a konečně přiblížit český fiskální rámec mezinárodním standardům pro fungování nezávislých fiskálních institucí.

Navržené varianty představují alternativní stupně intenzity zásahu od relativně mírného posílení informační povinnosti až po zavedení institucionální procedurální brzdy.

Konkrétně k jednotlivým variantám.

Varianta číslo 1 navrhuje doplnit požadavky na obsah odůvodnění nesouhlasu ministerstva se stanoviskem Národní rozpočtové rady, a to ve všech relevantních ustanoveních zákona v § 10 odst. 5 a 7, v § 11 odst. 2 a v § 12 odst. 6.

Nově musí odůvodnění obsahovat:

Kvantifikaci dopadů na saldo a dluh sektoru veřejných institucí.

Identifikaci rizik pro plnění fiskálně strukturálního plánu a výdajového rámce. Musí dále obsahovat návrh konkrétních opatření ke zmírnění těchto dopadů. Cílem je zajistit, aby odůvodnění nesouhlasu nebylo pouze formálním aktem, ale aby obsahovalo věcnou a kvantifikovanou analýzu dopadů fiskálních rozhodnutí.

Tato varianta posiluje především transparentnost a kvalitu rozhodovacího procesu, aniž by měnila rozdělení pravomocí mezi ministerstvem na jedné straně a Radou na straně druhé.

Varianta dva vychází z varianty jedna a dále ji rozšiřuje o zavedení korekčního mechanismu. V § 9 se doplňuje nový – pardon – v § 10, aby nedošlo k nepřesnosti – se doplňuje nový odst. 9, který stanoví, že v případě nesouhlasného stanoviska Národní rozpočtové rady k odchylce od růstu čistých výdajů může ministerstvo tuto odchylku uplatnit pouze tehdy, pokud současně přijme opatření vedoucí k nápravě jejího dopadu v následujících letech.

Současně se v § 12 doplňuje nový odst. 7, který obdobně ukládá povinnost reagovat na nesouhlasné stanovisko Národní rozpočtové rady k výdajovému rámci. Tato varianta zavádí princip, že odchylka od fiskální trajektorie je přípustná pouze tehdy, je-li doprovázena návratem k udržitelné trajektorii. Jde o významné posílení fiskální disciplíny, neboť odchylky již nejsou bez nákladů, ale musí být kompenzovány v následujících obdobích.

Konečně varianta tři. Navrhujeme zavést nový procedurální mechanismus do § 9, tedy nové odst. 9 až 11. Ten § 10 tedy nově přizná nesouhlasnému stanovisku Národní rozpočtové rady odkladný účinek, uloží ministerstvu povinnost dát návrh a ten projednat s Radou. Umožňuje vládě nesouhlas Rady překonat, avšak pouze za podmínky jeho odůvodnění. Současně se tento mechanismus prostřednictvím odkazů aplikuje i na situace v § 11 – to je ta úniková doložka – a § 12, tedy výdajový rámec.

Cílem této varianty je vytvořit institucionální brzdu, která posiluje postavení Národní rozpočtové rady v rozpočtovém procesu, vytváří časový prostor pro korekci návrhu a zvyšuje politickou odpovědnost vlády za případné odchýlení od doporučení Národní rozpočtové rady. Na rozdíl od varianty dva jde o zásah procesní povahy, který posiluje kontrolní funkci Národní rozpočtové rady, aniž by jí přiznával rozhodovací pravomoc.

Opět nezbytné vyhodnocení souladu s právem Evropské unie. I tento pozměňovací návrh je s ním v souladu, opět zejména s nařízením Evropského parlamentu a Rady o účinné koordinaci hospodářských politik a mnohostranném rozpočtovém dohledu, směrnicí Rady o požadavcích na rozpočtové rámce členských států a samozřejmě i se souvisejícími pravidly Paktu stability a růstu.

Navrhované změny za prvé, nezasahují do metodiky výpočtu čistých výdajových, ani do výdajů, ani do stanovení fiskální trajektorie, které zůstávají plně v souladu s evropským rámcem. Za druhé, neomezují pravomoci orgánů Evropské unie, zejména Rady Evropské unie, při stanovení trajektorie čistých výdajů. Za třetí, představují vnitrostátní, institucionální a procesní úpravy, které jsou plně v kompetenci členských států. Za čtvrté, posilují roli nezávislé fiskální instituce, což je v souladu s požadavky směrnice Evropské unie 2024/1265, která zdůrazňuje význam nezávislého hodnocení fiskální politiky. Konečně za páté, zachovávají flexibilitu fiskální politiky, včetně možnosti využití únikových doložek a reakce na mimořádné situace.

Navrhované varianty tedy nejsou v rozporu s právem Evropské unie, nepředstavují překážku pro plnění evropských fiskálních pravidel a naopak přispívají k jejich efektivnějšímu naplňování prostřednictvím posílení národního fiskálního rámce.

Závěrem k tomuto pozměňovacímu návrhu navrhujeme varianty, které představují různé způsoby posílení role Národní rozpočtové rady a zvýšení kvality fiskálního rozhodování. Všechny varianty zvyšují transparentnost a odpovědnost fiskální politiky, jsou plně slučitelné s právem Evropské unie.

To byl čtvrtý návrh z naší palety pozměňovacích návrhů, která je komplexní, velmi důležitá. Jak jste si mohli všimnout v mém podrobném zdůvodnění, tak u třech z nich vám nabízíme dokonce na výběr. Jsou vždycky ve třech variantách, od toho nejmírnějšího až po nejpřísnější. Já bych samozřejmě preferoval vždy tu nejpreciznější, nejpřísnější variantu, protože ta bude pro budoucnost naší země ta nejlepší a pro kvalitu fiskální politiky, pro to, abychom nezadlužovali budoucí generace. Takže máte na výběr. Pevně věřím, že vezmete rozpočtový rozum, odpovědnost, do hrsti a alespoň některé z těch variant schválíte, protože to bude ku prospěchu naší země.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, dnes už nejde jen o podobu několika paragrafů. Dnes jde o to, zda tato Sněmovna bere zákony vážně vždy, nebo jen tehdy, když se jí to politicky hodí. Naše pozměňovací návrhy mají jediný cíl, aby fiskální pravidla v této zemi nebyla pouhou třpytivou dekorací, ale jednoznačným závazkem, aby vláda nemohla pravidla obcházet a koaliční většina to pak poslušně legalizovat pouhým zvednutím ruky.

Po zkušenosti s protizákonným rozpočtem na letošní rok už nikdo nemůže tvrdit, že je to jen teoretický problém. Není. Je to konkrétní zkušenost s tím, jak vládní většina naložila se zákonem, když se jí přestal hodit. Proto bude hlasování o tomto tisku ve třetím čtení jednoduchým testem, testem právního státu, testem rozpočtové odpovědnosti, testem elementární politické poctivosti. Buď dáme této zemi pravidla, která budou platit i pro vládu, anebo znovu potvrdíme, že pro koaliční většinu jsou zákony jen doporučením a rozpočtová odpovědnost jen prázdnou frází.

Já vás vyzývám, abyste ve třetím čtení podpořili naše pozměňovací návrhy, protože stát, který nedokáže vynutit vlastní pravidla, oslabuje sám sebe a většina, která vědomě hlasuje pro slabý a nevynutitelný systém, za to ponese plnou politickou odpovědnost.

Ještě se kratičce vrátím k projednání na rozpočtovém výboru mezi prvním a druhým čtením. Tam bohužel paní ministryně nemohla být. Vedla se tam vášnivá diskuse o tom, jaké pozměňovací návrhy z řad koalice přijdou. První jsme byli varováni, že přijde nějaký komplexní pozměňovací návrh, pak že asi nebude komplexní, ale bude se týkat nějaké významné části zákona. Vůbec jsme neměli tušení, o co půjde. Tak jsem tam zmínil, že vzhledem k tomu, že máme již připravené některé pozměňovací návrhy, tak aby nedošlo k tomu, že poté předložíte pozměňovací návrhy, které vyloučí hlasovatelnost našich pozměňovacích návrhů. Byl jsem všemi ubezpečen, že se tomu tak nestane.

Nicméně teď se objevil v systému pozměňovací návrh paní kolegyně, paní ministryně Schillerové, který je poměrně robustní. A já mám obavu, že by mohlo dojít k tomu, co mi bylo vyvráceno na jednání rozpočtového výboru, a proto to zmiňuju tady otevřeně, veřejně. Byl bych velmi nerad, aby bylo využito nějaké procedurální finty a pak o našich zcela zásadních pozměňovacích návrzích pro budoucnost naší země nebylo hlasováno, aby se nemohlo hlasováním ukázat to, kdo a jak vážně vidí rozpočtovou odpovědnost naší země vážně, kdo jak vážně myslí na budoucnost příštích generací.

A vzhledem k tomu, že byl ten návrh předložen na poslední chvíli, tak bych si to velmi rád ještě ujasnil na jednání rozpočtového výboru. Proto v souladu s § 93 odst. 2, který cituju, o návrhu zákona, ten paragraf se týká samozřejmě druhého čtení, cituji, o návrhu zákona se koná obecná rozprava. Po obecné rozpravě může Sněmovna vrátit návrh zákona garančnímu výboru k novému projednání.

A z těch důvodů, které jsem uvedl, tak tedy dávám návrh na to, aby Poslanecká sněmovna vrátila návrh zákona garančnímu výboru k novému projednání. Nemusíte se bát, to se nehlasuje teď, ale bude se to hlasovat po skončení obecné rozpravy. Takže poprosím pana předsedu, aby si tento návrh poznamenal, aby se na něj nezapomnělo.

Tak tolik v tuto chvíli ode mě vše. Nešlo o žádnou obstrukci, to musí pan kolega Novák, prostřednictvím pana předsedajícího, uznat, že jsem celou dobu mluvil jednoznačně k tématu. Já pevně věřím, že si z toho i někteří koaliční vládní poslanci něco odnesli a že se sami zamyslí, mají na to čas do třetího čtení, zamyslí nad tím, jak to myslí s odpovědností za příští generace opravdu vážně. To se ukáže tím hlasováním. Děkuji za pozornost.

Jan Jakob

• TOP 09
• poslanec

Sympatizovat Profil Položit dotaz Odpovědi Hodnotit Štítky

Psali jsme:

Poslankyně se neudržela při sledování Pavlova Koláře na Seznamu

Mráz přichází z Bruselu. Ivan Hoffman o budoucnosti po pádu Orbána

Hladík (KDU-ČSL): Brno je pro mě největší srdcovka

Nerudová se brání výsměchu a mluví o impotenci