První z této trojice přišel na svět v polovině června oslí samec pojmenovaný ošetřovateli Tristan. Pro jeho matku, šestiletou samici Toscu to byl druhý porod v životě, přičemž ale první mládě přežilo pouze několik dní. Mladý hřebeček je zdráv a v dobré kondici, z čehož má personál stájí i celé zoo radost. Tu kalí pouze skutečnost, že se jedná už o 13. oslího samce v řadě. Čekání na samičku osla, která by znamenala pro liberecký chov velký přínos, tak stále pokračuje. Tosca dorazila před 5 lety z královédvorské zoo, otec Passion pak ještě o dva roky dříve, a to ze soukromého chovu v Izraeli. Tento druh kriticky ohrožených oslů, jejichž domovem je oblast afrického rohu, chová ZOO Liberec již od roku 1991.

Oslové somálští obývají velmi suché oblasti Etiopie a Eritrei, v Somálsku jsou pravděpodobně už vyhubeni. Tento druh lichokopytníka čelí bezprostřední hrozbě vyhubení. Patří k neohroženějším druhům z velkých savců. V zajetí žije kolem 130 zvířat, ve volné přírodě cca několik set posledních jedinců. Základním problémem při snaze o záchranu osla somálského je stálý úbytek vhodných lokalit, pytláctví, značně nestabilní politické prostředí s často zuřícími vojenskými konflikty a občanskými válkami, a z toho plynoucí absolutní absence jakýchkoliv ochranářských aktivit a systému efektivní ochrany. V neposlední řadě i časté křížení s domácími formami oslů, a s tím spojená devalvace genetické výbavy jednotlivých populací. Za poměrně stabilní se dá pokládat eritrejská populace čítající 400 jedinců. Zvířata se vyznačují schopnostmi přežít v extrémních podmínkách skalnatých terénů s tuhou trávou, která tvoří hlavní složku jejich potravy. Dokáží vydržet i mnoho dní bez příjmu tekutin. Velmi tvrdá kopyta jim umožňují se pohybovat po vyschlém a kamenitém podkladu. Dva z libereckých oslů somálských - Shaq (*2006) a Bovu (*2008) - byli v polovině roku 2009 vyvezeni jako součást repatriačního projektu francouzské ZOO Beauval a místní vlády do Džibutska.