Autor v knize zpracoval téma, jež lze bez nadsázky označit za jeho srdeční záležitost. Vývoj LT vz. 38, který ve své době byl nejlepším lehkým tankem na světě, sleduje od prvních nápadů a skic v projekčních kancelářích ČKD, až po počátek 50. let minulého století, kdy dosloužil v československé armádě při výcviku tankistů.

V první kapitole knihy se Vladimír Francev zabývá předválečnou činností firmy ČKD v oboru výroby tančíků a lehkých tanků. Jednotlivé prvky konstrukce LT vz. 38 dozrávaly několik let a měly svůj počátek již na přelomu 20. a 30. let 20. století. Jsou nerozlučně spjaty s prací Ing. Alexeje Surina, ruského emigranta, kterého lze bezesporu považovat za nejvýznamnějšího představitele československé tankové konstrukční školy.

Jestliže první sériově vyráběný obrněnec firmy, zavedený do výzbroje československé armády, tančík vz.33, ještě vycházel úzce ze svého britského vzoru, následující lehké tanky LT vz. 34 již představovaly ryze domácí konstrukci.

Další zlepšení, která vyústila ve vytvoření exportní řady tančíků a lehkých tanků Praga (nejprve AH-IV a TNH), přinesla četné exportní úspěchy. Vstup na světový trh umožnila firmě íránská zakázka, další exportní úspěch znamenal kontrakt pro rumunskou armádu. V letech 1937 až 1939 pak desítky vylepšených tančíků řady AH-IV a lehkých tanků LTP a LTL-H směřovaly do Peru, Švýcarska a Švédska. V roce 1938 zavedla tank LT vz. 38 do výzbroje po důkladných zkouškách i československá armáda. Po okupaci republiky však všechny padly do rukou německé armády.