„Se zaujetím si čtu zpětnou vazbu, kterou nám školy po uskutečněné debatě posílají. Je vidět, že náš projekt má smysl. Každý měsíc se ozývají další základní i střední školy, které chtějí naše ambasadory také přivítat, a hlavně si vyslechnout jejich příběhy,“ říká Ivan Duškov, náměstek ředitele VZP ČR pro služby klientům, a dodává: „Na začátku projektu jsme měli dvě debaty týdně, dnes máme dvě debaty za den, tedy zúčastní se jich až 300 dětí týdně.“

Jedním z ambasadorů projektu je i Radomír Krupa. Od svých dětských let se věnoval turistice a zejména horolezectví a svá setkání s dětmi začíná větou: „Já jsem invalidnímu vozíku sprintoval naproti svou neskutečnou hloupostí.“ Ani po úrazu nezanevřel na sport. Hrál basketbal, jezdil s dětmi na lyže a stále vyhledává cestování či dovolenou do oblasti hor a pohoří po celé Evropě. A když dostane na besedě otázku, co mu vozík vzal nebo dal, tak má jasno: „Vzal mi moji největší lásku, což byly skály a vysoké hory, a konzumní, bezohledné a snobské pojetí života. Naopak mi dal empatii, tedy důležitou vlastnost pro mou práci v neziskovém sektoru, kdy se věnuji rodinám s hendikepovanými dětmi.“

Projekt z pohledu ambasadorů

„Snažíme se dětem vysvětlovat, aby používali rozum, než něco udělají. Například, než přeskočí zeď, aby si řekli, že se jim může něco stát,“ říká ambasador projektu Stanislav Zatloukal. Doplňuje jej Jarmila Onderková: „My ani nevíme, jaké mají děti zkušenosti a jaké emoce tam svou návštěvou a informacemi vyvoláme.“ Při debatách vzniká vzájemnost mezi námi a dětmi. Není to nějaké poučování z naší strany, ale sdílení našich příběhů s těmi dětí,“ uzavírá Jan Solař.

Reakce škol a návraty na stejná místa

Zájem o projekt je skutečně obrovský a vypsané termíny besed jsou vždy okamžitě zarezervované. O smyslu projektu svědčí pochvalné reakce účastníků besed, které jsou největší odměnou jak pro samotnou VZP ČR, tak pro ambasadory projektu. Například z Bělé pod Bezdězem přišla zpětná reakce: „V letošním roce jsme besedu využili pro žáky 1. stupně. Obávali jsme se, zda menší děti vydrží sedět a poslouchat po celou dobu, ale musíme konstatovat, že přednáška ambasadorů byla natolik zajímavá, že i největší neposedové velmi citlivě naslouchali příběhům Radomíra a Pavla. Děkujeme moc za skvělé přednášky a přejeme ambasadorům, ať se jim v životě daří.“

V podobném duchu byl i vzkaz z Chomutova: „Setkání s ambasadory bylo velmi zajímavé a přínosné. Líbilo se mi doplnění přednášky animacemi s názornými ukázkami na modelu lidské páteře. Také oceňuji přímost, odvahu a chuť odpovídat na jakékoliv otázky. Rozhodně doporučuji pro děti na základní i střední školy.“