Valdštejnskou zahradu o rozloze více než 14 tisíc m2 svou velikostí předčí jen zahrady Pražského hradu. Její zakladatel, vévoda Albrecht z Valdštejna, pojal její podobu na svou dobu velkolepě. První práce začaly pravděpodobně před rokem 1634 a bylo stvořeno dílo s mnoha nevídanými prvky. Vznikla barokní zahrada ve stylu italského manýristického parku, přísně geometricky řešená. Ze západu, severu a východu je sevřena budovami samotného paláce, z jihu pak vysokou ohradní zdí s oblouky. Rozděluje se do dvou geometricky rozdílných částí, větší a menší. V té větší se nalézá největší sala terrena v Praze, dále pak voliéra, umělá krápníková stěna a čtvercová mramorová kašna s bronzovou sochou Venuše. V menší části je velký bazén s ostrůvkem, nesoucím plastiku Herkula, skleník a jízdárna. Ve styku obou částí stojí pískovcová kašna s vodotryskem. V obou částech jsou volně rozmístěny kopie původních Vriesových soch (Adonis a Venuše, Appolon, Bakchus, Kráčející kůň a Kůň s hadem, Neptun, Laokoon a jeho synové, Zápasníci) a reliéfní vázy.

Většina původních soch v zahradě byla součástí Valdštejnovy sbírky, některé kopie byly do zahrady umístěny nově ve 20. století a pocházejí i z jiných než Valdštejnových sbírek. Pozdně barokní kamenné sochy Apollona, Diany a Hérakla byly do zahrady umístěny kolem poloviny 18.století. Svou původní manýristickou podobu si ponechala asi sto padesát let, pak přibyl stromový hájek a šestnáct soch rozmístěných okolo hlavní kašny. Před rokem 1800 si móda vyžádala změny, v duchu romantismu byla zahrada téměř celá zalesněna a protkána množstvím cestiček. V 50. letech minulého století našla inspiraci v zahradách vrcholného baroka. Tohoto projektu se v roce 2000 podrželi současní restaurátoři. V první etapě byl opraven skleník a bazén. Skleník byl zmenšen a stal se nejmodernější stavbou celé zahrady. Je využíván pro přípravu rostlin do zahrady, k regeneraci vnitřní okrasné zeleně Senátu. Technicky dokonalé by mělo být čištění rozlehlého bazénu, založené na biologickém systému s kamennými filtry. Díky němu si voda zachovává čistotu bez řas, zároveň ale není úplně čirá, mimo jiné proto, aby měly klid vysazené ryby. Jsou mezi nimi kapři, štika i sumec, tolstolobici, karasi a jeseni. Součástí společenství bazénu se stala přilétnuvší slípka zelenonohá (více o zvířatech ve Valdštejnské zahradě zde). Zbylá část zahrady se postupně proměnila také. Komplikovaná byla rekonstrukce kašen, restaurovaly se všechny bronzové plastiky a kamenné prvky.