Nově přistěhovaní obyvatelé tam nemohli získat doplatek na bydlení — tedy dávku určenou lidem v tíživé sociální situaci. K návrhu senátorů se v roce 2018 připojila už předchozí ombudsmanka a jako vedlejší účastnice řízení po Ústavním soudu také požadovala zrušení zmíněné části zákona. Ta podle ní zasahovala do práva lidí na pomoc v hmotné nouzi, a proto byla v rozporu s Listinou základních práv a svobod.

„Dnešní nález Ústavního soudu přichází po několika letech nejistoty. Vidím ho jako opožděnou spravedlnost, nejen pro ty, na které právě zrušená část zákona nepříznivě dopadla, ale i pro obce. Ty musely dlouho čekat na jasné rozhodnutí. Řešení samotné podstaty problému, tedy existence vyloučených lokalit v obcích, přitom stát i samosprávu teprve čeká,“ komentuje rozhodnutí Ústavního soudu ombudsman Stanislav Křeček.

Problém teď už zrušené části zákona byl podle ombudsmana v tom, že právní úprava dopadala plošně a bez výjimek na všechny, kdo se do „bezdoplatkové zóny“ nově přistěhují. Mohla navíc bránit i mobilitě v rámci obce - například přestěhování seniorů či rodičů samoživitelů do menšího bytu s nižšími náklady. Pokud by se takový člověk přestěhoval do „bezdoplatkové zóny“, o doplatek na bydlení by přišel.