Diskriminace kvůli věku a zdravotnímu postižení

Stěžovatel pracoval ve věznici jako vychovatel terapeut. Po úrazu se však zhoršil jeho zdravotní stav (invalidita II. stupně) a on proto ze zdravotních důvodů požádal o přeložení do věznice, která byla blíže jeho bydlišti. Do svého zaměstnání totiž dojížděl tři sta kilometrů, což už pro něj se zhoršeným zdravotním stavem nebylo možné. Ředitel věznice, v níž pracoval, s přeložením souhlasil. Problém však nastal ve druhé věznici, kam chtěl nastoupit. Ředitel této věznice jej odmítal přijmout. Stěžovatel pojal podezření, že je to především kvůli jeho věku (61 let) a také zdravotnímu stavu. S podezřením na diskriminaci se proto obrátil na ombudsmana.

„Z dokladů, které stěžovatel předložil, vyplývalo, že daná věznice opakovaně hledala zaměstnance právě na pozici vychovatele, o niž stěžovatel usiloval, a důvody, pro které byl odmítán, se ukázaly být pouze zástupnými. Naše šetření tak potvrdilo podezření na diskriminaci kvůli věku a zdravotnímu postižení. Zaměstnavatel je přitom povinen zajistit přiměřená opatření pro zaměstnance s postižením. Zde stěžovatel neměnil zaměstnavatele – tím byla Vězeňská služba ČR – ale přecházel mezi jednotlivými organizačními složkami, tedy jednotlivými věznicemi. Vykonávanou práci znal a opatření, která by mu umožnila v ní pokračovat, byla minimální. Zprávu ombudsmana o zjištěné diskriminaci pak potvrdil také soud prvního stupně, který rozhodl, že se stěžovatel stal obětí diskriminace. Nepravomocně mu přiznal náhradu škody v podobě ušlého výdělku a sto tisíc korun jako náhradu nemajetkové újmy,” vysvětluje k případu ombudsman Stanislav Křeček.

Ukončení pracovního poměru kvůli těhotenství