„Současná veřejná debata o manuálu pro novináře, jehož zveřejnění nebylo příliš šťastné a který nebyl veřejností správně pochopen, ukázala, jak je potřebné o těchto otázkách hovořit. Všichni jsme skálopevně přesvědčeni, že jednáme správně, že nepotřebujeme rady druhých, ale naše vlastní činy a slova nás mnohdy usvědčují z opaku. Nevidíme bariéry, kterým lidé s postižením v těch nejběžnějších situacích čelí, protože pro nás to žádné bariéry nejsou. Právě tohle má manuál (nikoliv onen „slovník“, který byl k němu nešťastně připojen) připomenout,“ uvádí ombudsman Stanislav Křeček s tím, že velká část manuálu se věnuje chování a přístupu k lidem s postižením, nikoli jazykové stránce komunikace. Upozorňuje na specifika komunikace např. s někým provázeným osobním asistentem, tlumočníkem do znakového jazyka, na aspekty osvětlení či rušivého hluku při rozhovoru s lidmi s určitým typem postižením apod.

Zástupkyně ombudsmana Monika Šimůnková, která doporučující manuál zveřejnila, se k jeho názoru připojuje: „Lidé s postižením běžně studují, pracují, vedou rodinný život, sportují a jako všichni ostatní chtějí být vnímáni prostřednictvím těchto charakteristik, nikoli jen prostřednictvím postižení. Proto manuál připomíná, že je třeba vidět na prvním místě člověka a současně vnímat jeho specifické potřeby.“