Na veřejnou ochránkyni práv se obrátil těžce nemocný muž se stížností na nízký invalidní důchod. Od dětství byl vážně tělesně i psychicky nemocný, v roce 2000, kdy mu bylo 16 let, musel být poprvé hospitalizován v psychiatrické nemocnici, v roce 2003 ošetřující lékařka ve zprávě konstatovala, že vyléčení nelze očekávat. Po marných pokusech najít si zaměstnání a po opakovaných hospitalizacích požádal až v roce 2007 o invalidní důchod a k tomuto datu mu byl přiznán částečný důchod ve výši 2500 Kč. Po dalším zhoršení zdravotního stavu byl v roce 2008 na základě nového posouzení zdravotního stavu uznán plně invalidním ale s důchodem jen 2 900 Kč (postupně valorizováno až na konečných 3500 Kč). Muž se domníval, že důchod nemá přiznán ve správné výši a že je znevýhodněn za to, že se snažil hledat si práci a o invalidní důchod požádal až v roce 2007. Několik let se s pomocí rodiny, sociálního pracovníka i právničky marně snažil dosáhnout zvýšení důchodu a nakonec se obrátil na ombudsmanku.

Vzhledem k pochybnostem o stanovení data vzniku invalidity zahájila ombudsmanka šetření. Zjistila, že není zřejmé, jak dospěla posudková lékařka v roce 2007 k závěru, že se muž stal částečně invalidním k datu v roce 2007. Ani ona, ani druhá posudková lékařka v roce 2008 se nezabývaly možností vzniku invalidity před rokem 2007 a ze záznamů není zřejmé, že by si vyžádaly doplňující dokumentaci nebo vyšetření, přestože z doložených lékařských zpráv vyplynulo, že se muž psychiatricky léčil už od roku 2000. Podle ombudsmanky tak byly oba záznamy o posouzení zdravotního stavu neúplné a nepřesvědčivé.

„Datum vzniku invalidity je u invalidních důchodů naprosto klíčové. Jeho chybné stanovení může mít závažné důsledky pro život žadatele i jeho blízkých, neboť právě od tohoto data se zjišťuje, zda žadatel o důchod splnil podmínku získání potřebné doby pojištění. Je proto na posudkových lékařích, aby shromáždili a řádně vyhodnotili veškeré podklady, z nichž se prokázat, jak se zdravotní stav vyvíjel a od jakého data zdravotní stav odpovídá invaliditě,“ vysvětluje ombudsmanka Anna Šabatová a dodává: „V poslední době jsem se setkala s více případy lidí s psychickým onemocněním, jejichž zdravotní stav nebyl dostatečně posouzen. Chápu, že je složitější zhodnotit jejich stav, vývoj onemocnění a jeho vliv na pracovní schopnosti, ale tento případ ukazuje, jak závažný dopad má chyba posudkového lékaře.“