„Je to typický příběh. Zestárlí rodiče se už o sebe nedokážou sami postarat, děti si je přestěhují k sobě a snaží se skloubit svá zaměstnání se stále náročnější péčí. Nemohou jednoduše zůstat doma, musí myslet i na svůj budoucí důchod a na to, že sami budou péči potřebovat. Získat ale příspěvek na péči, aby pro své rodiče mohli zajistit výpomoc, nemusí být snadné,“ konstatuje ombudsman Stanislav Křeček.

Posudková komise MPSV dospěla k závěru, že z 10 posuzovaných životních potřeb nezvládá pouze čtyři – mobilitu, oblékání a obouvání, tělesnou hygienu a péči o domácnost. Ostatní životní potřeby byly považovány za zvládnuté, i když už z povahy onemocnění vyplývalo, že některé činnosti by pan Martin samostatně jen těžko zvládal. Posudková komise např. dovodila, že pan Martin zvládá životní potřebu „péče o zdraví“. Nevypořádala se však s otázkou, jestli je pan Martin vzhledem k problémům s krátkodobou pamětí schopen dodržovat léčebný režim, správně užívat předepsané léky a aplikovat si inzulín. Přestože pan Martin nedokáže přenášet jídlo a nápoje, byla životní potřeba „stravování“ hodnocena jako zvládnutá. Stejné nedostatky obsahovalo hodnocení životní potřeby „tělesná hygiena“. Zásadním problémem posudku byl i fakt, že posudkoví lékaři nezjistili úplný zdravotní stav stěžovatele a dopady onemocnění na schopnost zvládat jednotlivé životní potřeby.