Tato zařízení vznikla v roce 1999 a měla sloužit jako krizová zařízení pro děti, které se ocitly bez jakékoliv péče nebo byly jinak vážně ohroženy. Těm měla zařízení poskytnout péči po dobu nezbytnou, než se najde jiné a dlouhodobé řešení. Jak se však ukázalo po návštěvě jedenácti zařízení v průběhu tří let, současná praxe se od původního záměru značně posunula. V současnosti je v České republice provozováno celkem 60 zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc.

„Návštěvy zařízení ukázaly, že většina z nich neplní krizový charakter a děti v nich žijí déle, než předpokládá zákon. Ne všechna zařízení také dostatečně pracují s rodinami dětí, čímž snižují jejich šanci na návrat domů. Zařízení se často soustředí zejména na hmotné zabezpečení dítěte, jako je poskytnutí stravy a ubytování, a upozaďují psychologickou pomoc dítěti,“ říká ombudsmanka Anna Šabatová.

Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc jsou často zřizována při zařízeních zdravotnického či školského typu, jako jsou zejména dětské domovy nebo dětské domovy pro děti do 3 let (bývalé kojenecké ústavy). V takových případech je nelze považovat za zařízení rodinného typu, což ale předpokládá zákon, který je zřizuje.

Systémové problémy v zařízeních pro děti vyžadující okamžitou pomoc

Nepřiměřená délka pobytu dětí v zařízení určenému k poskytování krátkodobé pomoci

Délka pobytu dítěte v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc na základě žádosti OSPOD nebo žádosti dítěte může být maximálně 1 rok. Z celkového počtu 125 dětí jich však 33 žilo v zařízeních v době návštěvy déle než jeden rok.