Nabídka nájemních bytů je rozmanitá. Některé jsou zařízené novým nábytkem i spotřebiči, v jiných zanechali věci předešlí obyvatelé. Někdo je ochoten si byt sám vybavit, či tomu dává dokonce přednost. Jiný trvá na tom, aby v bytě byly spotřebiče, jako je trouba či pračka. Jak je to ale s údržbou a opravami v nájemním bytě?
Údržbu a opravy nájemního bytu řeší speciální vládní nařízení, ve kterém je uvedeno, co zajišťuje a platí nájemce a co pronajímatel. Najdete tu výčet konkrétních oprav, výměn či revizí a dále finanční limit pro každou opravu či opravy celkově. V nařízení je například uvedeno, kdo zajišťuje a hradí opravu podlah, oken, dveří, elektrických rozvodů, datových sítí, odpadů, vypínačů, zásuvek a jističů, vodovodních baterií, vestavěných skříní a kuchyňské linky. „Například opravu trouby podle nařízení platí nájemce. V praxi se ale nejčastěji setkáváme s dotazem na revizi nebo opravu plynového kotle. Tu je povinen zajistit a zaplatit také nájemce, ale může se s pronajímatelem dohodnout i jinak,“ říká Lukáš Zelený, vedoucí právního oddělení spotřebitelské organizace dTest. A vysvětluje: „Nelze se však dohodnout tak, že by nájemce musel zaplatit ty opravy, údržbu, revizi nebo výměnu, které musí podle nařízení hradit pronajímatel.“
Nařízení ani jiný právní předpis však neřeší veškeré vybavení bytu, například jak je to s pračkou či lednicí. Záleží tedy, na čem se nájemce s pronajímatelem dohodnou. V budoucnu totiž mohou vzniknout spory ohledně toho, kdo je povinen věci nezmiňované v uvedeném nařízení opravit či dokonce nahradit. „Pokud se jedná o starší věci, tak připadá v úvahu i názor, že pronajímatel nájemci použité věci daroval k užívání a není tedy povinen věci opravit či koupit za ně nájemci náhradu. Nejlepším řešením je napsat přímo do nájemní smlouvy, jaké konkrétní vybavení dává pronajímatel nájemci do nájmu a za jakých podmínek, tedy kdo má zajistit jejich případnou opravu či výměnu,“ uvádí Zelený.
Výčet vybavení a jeho stav je možné popsat i v předávacím protokolu na počátku nájmu. „Součástí předávacího protokolu může být i fotodokumentace či videonahrávka zachycující stav vybavení bytu, na základě kterých nájemce může později při skončení nájmu dokázat například to, že sedačka již byla potrhaná, když se do bytu nastěhoval,“ uzavírá Zelený.
dTest, o.p.s. je největší českou spotřebitelskou organizací, která v ČR působí již od roku 1992. Je vydavatelem spotřebitelského časopisu dTest, na jehož stránkách jsou publikovány výsledky nezávislých a objektivních testů produktů, varování před nebezpečnými a zdravotně závadnými výrobky, informace o spotřebitelských právech a rady, jak tato práva účinně uplatňovat. dTest je součástí mezinárodní organizace International Consumer Research and Testing (ICRT) a evropské spotřebitelské organizace BEUC.
Poradenská linka časopisu dTest – 299 149 009 – je v provozu každý pracovní den od 9 do 17 hodin a spotřebitelé na ní mohou konzultovat s právními poradci časopisu dTest nejrůznější spotřebitelské problémy, a to za cenu běžného tarifu volání. Od spuštění v roce 2010 této možnosti využily již desetitisíce spotřebitelů a poradenská linka časopisu dTest se tak stala první a nejvyhledávanější cestou k řešení potíží, se kterými se zákazníci na trhu setkávají.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tisková zpráva
