Ti se shodli na tom, že současná úprava spotřebitelských práv je dostatečná, byť jejím problémem je roztříštěnost a nesrozumitelnost pro běžného spotřebitele. Co však výrazněji pokulhává, je vymahatelnost těchto práv, předně kvůli absenci možnosti podávat kolektivní žaloby.

Čeští spotřebitelé jsou poměrně dobře chráněni úpravou jejich práv a tomu odpovídajících povinností podnikatelů. Velkým problémem však je roztříštěnost právní úpravy nejen z pohledu množství jejích tvůrců, ale i jejího promítnutí do mnoha různých zákonů. Ty jsou navíc těžce srozumitelné a někdy psané archaickým jazykem. Třeba úprava práv v občanském zákoníku není „uživatelsky přívětivá“, a spotřebitel tak není schopen porozumět svým právům pouhým čtením zákona. Jen spotřebitelská organizace dTest vyřizuje desetitisíce dotazů a stížností ročně. Současně dochází k přetížení dozorových orgánů. Je namístě začít diskutovat otázku role těchto orgánů. Mají řešit každý individuální spor spotřebitele s podnikatelem, nebo systémové problémy zasahující širší skupinu spotřebitelů?

Koncepčnímu přístupu k ochraně spotřebitele brání i současná podoba legislativního procesu. Obecná vůle při přípravě zákonů – tedy snaha zajistit spotřebitelům, že dostanou zboží, které si vybrali, v kvalitě, jež byla prezentována, a za odpovídající cenu, dále že vědí, kam se obrátit v případě problému, a že jejich právo bude rychle a spravedlivě ochráněno – se na cestě ke schválení často vytratí či rozdrolí v zájmech různých institucí, společností a lidí, kteří do procesu vstupují. Sjednocení přístupu k ochraně spotřebitele by napomohlo jedno koordinační místo na vládní úrovni, které by řešilo jednotlivé požadavky na změnu spotřebitelské legislativy.