Podle výsledků vlastního šetření letadlo sestřelila raketa 9M38M1 z protiraketového systému Buk–M1, která se nevyrábí od roku 1999. Firma svým šetřením došla k názoru, že tragédii zapříčinil Buk, nikoliv systém vzduch–vzduch. Raketa se pohybovala podélně se směrem letu boeingu, takže nevybuchla v čele stroje, ale na boku, tvrdí zpráva a odtud potom vyvozuje, že raketa nemohla být vystřelena z oblasti vesnice Sněžnoje, ale z nedalekého Zaroščenskoje. To podle slov představitelů DLR bylo pod vojenskou kontrolou ukrajinské armády. Ukrajinská strana tuto informaci popřela a tvrdí, že oblast nekontrolovala. Pokud by byla raketa vystřelena z oblasti Sněžnoje, tak by vybuchla a přesekla by letadlu celou kabinu.
Experti Almaz–Anteje také řekli, že dle jejich informací měla ukrajinská armáda k dispozici v roce 2005 celkem 991 kusů těchto raket. Firma provedla jejich modernizaci. Vedle toho připomenuli také skutečnost, že nad oblastí tragédie byly ve stejnou dobu dva nejefektivnější americké satelity. Nicméně experti koncernu odmítli blíže komentovat konkrétní odpovědnost za katastrofu s tím, že svoje materiály a zjištění předají mezinárodní vyšetřovací komisi, která má konečnou zprávu zveřejnit v říjnu 2015.
K potvrzení svých dosavadních závěrů firma odtajnila doposud tajné informace o trajektorii inkriminovaného typu rakety, které rovněž předala vyšetřovatelům mezinárodní komise.
„Pokud to bude nutné, jsme ochotni provést plnohodnotný experiment in natura za účasti mezinárodních pozorovatelů a expertů. To znamená, že jsme připraveni provést výbuch rakety 9M38M1 pod úhly uvedenými v prezentaci u konstrukčně stejného letadla. Charakter jeho zničení bude důkazem toho, že máme pravdu,“ řekl šéf koncernu J. Novikov.
Představitelé firmy podtrhli, že firma vznikla v roce 2002, zatímco rakety se přestaly vyrábět v roce 1999. Zavedení sankcí proti firmě proto považují za nespravedlivé. Faktem ale zůstává, že koncern vznikl v roce 2002 sloučením asi 40 různých podniků, které se věnovaly výrobě protiraketových systémů, základních typů radiolokační techniky a automatických systémů řízení. Dnes do koncernu patří kolem 60 firem, které sídlí v 17 regionech Ruska.
Ukrajinská strana závěry firmy odmítla, stejně jako tvrzení, že by doněčtí povstalci neměli k dispozici systém Buk–M1. Podle generálního štábu ukrajinské armády je na internetu dost důkazů, jak se systém pohyboval po ruských silnicích směrem na Ukrajinu.
Později J. Novikov rovněž odmítl zprávy, které se objevily v řadě médií, že by vyšetřování jeho firmy používalo podvodné materiály a snímky. Podle něj experti Almazu–Anteje pracovali s dokumenty, které jim předala holandská strana. Popřel také informace, že by se systémy Buk–M1 objevovaly v posledních letech na vojenských přehlídkách 9. května – na nich se prý účastní komplexy Buk–M2 s raketami 9M317.
Představitelka ministerstva zahraničí USA Marie Harfová na zprávu reagovala slovy: „Naše pozice byla jasná od samého počátku: MH17 byl sestřelen raketou třídy země–vzduch z území na východě Ukrajiny, které kontrolovali separatisté. Jsme si jisti, že žádné systémy protivzdušné obrany Ukrajiny se nenacházely v oblasti pádu letadla a že ukrajinské síly nevypustily ani jednu raketu země–vzduch v době konfliktu.“ Podle Marie Harfové „se z ruské strany příběh měnil, napřed nebyla žádná raketa Buk, teď říkají, že byla, ale že to nebyli oni. Myslím, že se té informaci nedá věřit na 100 %“.
Mezinárodní komise zatím nepředložila závěry svého vyšetřování. Předběžná zpráva nizozemských vyšetřovatelů přinesla především technické informace a fakta, aniž by ale určila konkrétního viníka. Zpráva malé německé organizace Correctiv v lednu 2015 naopak ukázala na vinu rebelů, které měli vycvičit ruští instruktoři.
Psali jsme:
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Veronika Sušová-Salminen
