Podle představitelů CESTY současné koncepce vycházejí z úsilí o oslabení státu, předání pravomocí a kompetencí státu soukromým subjektům deklarujícím „efektivitu“, ale reálně podlamujícím schopnost státu zabezpečit potřebnou zdravotní péči.
„Domníváme se, že tyto snahy povedou k tomu, že systému bude silně sociálně selektivní; jeho výhody bude čerpat jen v poměrně úzká skupina obyvatelstva, zatímco většina populace bude odkázána na chudý standard,“ uvedl na konferenci člen CESTY, politolog Vít Klepárník. Podle něj byl dnes představovaný materiál rovněž nabízen představitelům lidovců, Strany zelených, komunistům, ale i ČSSD, jež údajně některé dílčí návrhy ve svém konceptu zdravotní reformy už použila.
Levicový, ale ziskový
Přestože je CESTA levicová platforma, počítá se v návrhu na se ziskovostí jednotlivých zařízení. „Zisk však musí zůstat tam, kde byl vygenerován a zde musí být také utracen, žádné solidární přelévání peněz ze ziskových nemocnicí do neziskových. Solidarita našeho systému leží jinde,“ argumentuje Jan Mertl z Vysoké školy finanční a správní.
Foto zleva: Ondřej Dostál, Jan Mertl, Vít Klepárník
Univerzálně aplikovatelný
CESTA Centrum pro sociálně-tržní ekonomiku a otevřenou demokracii je prvním domácím think-tankem založeným středovými a levicovými intelektuály od listopadu 1989. Podnětem jeho vzniku se staly probíhající zásadní diskuse o úloze soudobého státu v měnících se ekonomických a politických podmínkách. Vznik think-tanku oznámili na začátku ledna v tiskové zprávě členové Přípravného výboru, Jiří Pehe, Bohuslav Sobotka a Vít Klepárník
Infobox
Více
Podle statistik OECD odvádí Česká republika do zdravotního systému méně než je průměr EU, i to by však mohlo stačit, pokud by stávající „pojistné na veřejné zdravotní pojištění“ zrušilo včetně tzv. stropů na zdravotní pojištění a nahradilo se podílem na celkovém výnosu spotřebních daní. „Tyto prostředky spolu s výnosem ze zdravotní daňové sazby budou tvořit příjem centrálního Fondu zdravotního pojištění, který bude poskytovat finance veřejným zdravotním pojišťovnám ve výši dnešního výsledného pojistného po přerozdělení. Takový fond existuje např. v Německu a je maximálně transparentní,“ argumentuje Mertl. Takovýto model má podle Mertla navíc výhodu, že může být uplatněn jak ve státě, kde se používá jedna pojišťovna (Velký Británie) nebo kde jich na trhu soutěží více.
Už žádný diktát
Současné přístupy ministerstva zdravotnictví navrhují jako možné řešení povinný systém dvousložkového pojistného po nizozemském vzoru. I když jeho parametry a vlastnosti hodně závisí na zvoleném poměru obou složek – solidární a nominální, lze říci, že tento systém v povinné podobě vede fakticky k částečné aplikaci daně z hlavy pro financování zdravotnictví, což je nutno řešit sociálními transfery. Stát tak žádné prostředky neušetří a efekty zmíněného systému v povinné variantě ve smyslu vynucené konkurence mezi pojišťovnami nejsou přesvědčivé. Jednoduchým řešením je podle konceptu systém nadstandardů za přímé platby podle veřejně přístupných ceníků zdravotnických zařízení. „ Pojištěnci by měli dobrovolnou možnost nikoli povinnost přispět do platby za účelem zvýšení vlastního komfortu.“ uvedl v souvislosti ekonom Mertl.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Pavel Kozdera
