Problém s objemem práce zdravotníků nevznikl aktuální novelou zákoníku práce, podle níž se zvýšil možný počet přesčasových hodin na 832. „Nikdy ale nebyl řešen, nikdy nebyla ani skutečná vůle ho řešit, pouze čas od času vyplave na povrch. Ale položím kacířskou otázku do vlastních řad: Došlo by k protestům, kdyby nyní nebyl zákoník práce novelizován? Realita je totiž taková, že v současnosti spousta nemocničních lékařů fakticky těch 832 hodin přesčasů ročně odpracuje, řada z nich i víc. Víc než 1000 hodin za rok rozhodně není zvláštností. Je to nelegální, neboť zákonný limit je osm hodin týdně v průměru, tedy 416 hodin ročně, a bylo to nelegální minimálně od roku – tuším – 2000, ale všichni dělali jako by nic. Oficiální statistiky tvrdily, že žádný problém není,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Miloš Voleman, chirurg z Fakultní nemocnice Královské Vinohrady.

Upozorňuje přitom, že zajištění nepřetržitého provozu v nemocnicích není při stávajícím počtu lékařů možné, pokud by měly být dodržovány zákonné limity pracovní doby. „Papírově je sice lékařů hodně, ale nikdo se nikdy nepokusil odpovědět na otázku: Kolik lékařů se skutečně podílí na zachování dostupnosti nepřetržité zdravotní péče? To je první věc, ze které je třeba vyjít. V zásadě existuje dvojí přístup ze strany vedení nemocnic jak se se zajištěním nepřetržitého provozu vypořádat. Jednak služby zajistit přesčasovou prací bez ohledu na maximální přípustný počet hodin. Nebo na zajištění služeb uzavřít s lékaři zvláštní dohodu, obvykle dohodu o pracovní činnosti. Obě řešení porušují zákoník práce. První v objemu přesčasové práce, druhý porušuje zákaz uzavírat na stejnou činnost u stejného zaměstnavatele různé pracovní smlouvy. V současnosti převládal druhý princip, ve fakultních nemocnicích ale uzavírání dohod o pracovní činnosti na zajištění služeb zakázal už ministr Němeček. Tohle běželo léta,“ podotýká Miloš Voleman.

Roznětka od poslanců, která zažehla vzpouru lékařů

Letos při novele zákoníku práce, vynucené ze strany EU, ale došlo k výrazným změnám v oblasti dohod o pracovní činnosti a jejich použití pro zajišťování služeb je najednou velmi obtížné. „Ne nemožné, ale pro zaměstnavatele by to znamenalo více škody než užitku. Ředitelé nemocnic počali lomit rukama a pan poslanec Kaňkovský a spol. se jali hledat řešení s obratností australopitéka provádějícího transplantaci rohovky. Od roku 2013 už není možné individuálně souhlasit s množstvím přesčasové práce ve zdravotnictví až do rozsahu 16 hodin týdně a není možné dle toho do ZP vracet. To ale poslancům a senátorům nevadilo a nutnost vyhovět příkazu z EU vyřešili porušením jiného příkazu EU. Než na to v Bruselu přijdou… Úvaha asi byla v tom smyslu, že když lékaři odpracují spoustu hodin de facto načerno, tak jim nebude vadit, když toto jejich konání zlegalizujeme. Není to úplně nelogická premisa. Jenže ouha, byla to roznětka, která zažehla vzpouru,“ konstatuje Miloš Voleman.