To budou Vánoce. Odhaleno, co se skutečně děje v nemocnicích

05.10.2023 4:44 | Komentář

Zvýšení počtu přesčasových hodin na 832 ročně vyvolalo mezi lékaři poprask. Reakce mnohých z nich v podobě výpovědí z dobrovolných dohod o přesčasové práci mohou ochromit chod nemocnic. „Bude to znamenat dramatické omezení až zastavení plánované péče a přechod na něco, co jsme zažívali za covidu, tedy jen na akutní péči,“ říká chirurg Miloš Voleman. „Nebude personál. Když je někdo na ventilátoru nebo v akutní péči, tak na jeho lůžko bude, ale na ostatní ne,“ upozorňuje anesteziolog Lukáš Pollert. Nemocnicím hrozí, že o Vánocích vzhledem k dovoleným lékařů nebudou mít kým obsadit služby.

To budou Vánoce. Odhaleno, co se skutečně děje v nemocnicích
Foto: Martin Kovář
Popisek: Chirurgický zákrok, ilustrační foto

Problém s objemem práce zdravotníků nevznikl aktuální novelou zákoníku práce, podle níž se zvýšil možný počet přesčasových hodin na 832. „Nikdy ale nebyl řešen, nikdy nebyla ani skutečná vůle ho řešit, pouze čas od času vyplave na povrch. Ale položím kacířskou otázku do vlastních řad: Došlo by k protestům, kdyby nyní nebyl zákoník práce novelizován? Realita je totiž taková, že v současnosti spousta nemocničních lékařů fakticky těch 832 hodin přesčasů ročně odpracuje, řada z nich i víc. Víc než 1000 hodin za rok rozhodně není zvláštností. Je to nelegální, neboť zákonný limit je osm hodin týdně v průměru, tedy 416 hodin ročně, a bylo to nelegální minimálně od roku – tuším – 2000, ale všichni dělali jako by nic. Oficiální statistiky tvrdily, že žádný problém není,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Miloš Voleman, chirurg z Fakultní nemocnice Královské Vinohrady.

Anketa

Dopadly slovenské volby dobře?

95%
hlasovalo: 35972 lidí

Upozorňuje přitom, že zajištění nepřetržitého provozu v nemocnicích není při stávajícím počtu lékařů možné, pokud by měly být dodržovány zákonné limity pracovní doby. „Papírově je sice lékařů hodně, ale nikdo se nikdy nepokusil odpovědět na otázku: Kolik lékařů se skutečně podílí na zachování dostupnosti nepřetržité zdravotní péče? To je první věc, ze které je třeba vyjít. V zásadě existuje dvojí přístup ze strany vedení nemocnic jak se se zajištěním nepřetržitého provozu vypořádat. Jednak služby zajistit přesčasovou prací bez ohledu na maximální přípustný počet hodin. Nebo na zajištění služeb uzavřít s lékaři zvláštní dohodu, obvykle dohodu o pracovní činnosti. Obě řešení porušují zákoník práce. První v objemu přesčasové práce, druhý porušuje zákaz uzavírat na stejnou činnost u stejného zaměstnavatele různé pracovní smlouvy. V současnosti převládal druhý princip, ve fakultních nemocnicích ale uzavírání dohod o pracovní činnosti na zajištění služeb zakázal už ministr Němeček. Tohle běželo léta,“ podotýká Miloš Voleman.

Roznětka od poslanců, která zažehla vzpouru lékařů

Letos při novele zákoníku práce, vynucené ze strany EU, ale došlo k výrazným změnám v oblasti dohod o pracovní činnosti a jejich použití pro zajišťování služeb je najednou velmi obtížné. „Ne nemožné, ale pro zaměstnavatele by to znamenalo více škody než užitku. Ředitelé nemocnic počali lomit rukama a pan poslanec Kaňkovský a spol. se jali hledat řešení s obratností australopitéka provádějícího transplantaci rohovky. Od roku 2013 už není možné individuálně souhlasit s množstvím přesčasové práce ve zdravotnictví až do rozsahu 16 hodin týdně a není možné dle toho do ZP vracet. To ale poslancům a senátorům nevadilo a nutnost vyhovět příkazu z EU vyřešili porušením jiného příkazu EU. Než na to v Bruselu přijdou… Úvaha asi byla v tom smyslu, že když lékaři odpracují spoustu hodin de facto načerno, tak jim nebude vadit, když toto jejich konání zlegalizujeme. Není to úplně nelogická premisa. Jenže ouha, byla to roznětka, která zažehla vzpouru,“ konstatuje Miloš Voleman.

Tu „vzpouru“ nahlíží Lukáš Pollert z kliniky anesteziologie a resuscitace Fakultní nemocnice v Motole i z pohledu nízkého platového zařazení lékařů. „Pracovní týden má 40 hodin. Všichni takhle pracují. Kolik má za takovou dobu plat lékař? 35 tisíc? 38? Bez přesčasů. Hodinová mzda může být 200 korun. To mi nepřipadá úplně normální. Myslím si, že by lékař měl mít víc než automechanik v servisu. Kolik ten má? 800? Tisíc korun na hodinu? Tak lékař by měl mít dva tisíce. A má 200. V tom je velký problém. Lékař to tedy dohání přesčasovými službami. Takže jeho plat se skládá ze 60 procent z přesčasů a ze 40 procent z té základní částky. Aby lékař uživil rodinu a – nedej bože – si vzal hypotéku, musí dělat přesčasy. Přesčasy v rámci zákoníku práce, což bylo něco přes 400 hodin ročně, na to absolutně nemohly stačit. Ale kdyby se dodržoval zákoník práce, nestačilo by to pokrýt potřebu nemocnic. Na to je příliš málo lékařů,“ říká pro ParlamentníListy.cz Lukáš Pollert.

Audit počtu zdravotníků by si zasloužil celý resort

To není žádná novinka, ale realita, která tu je třicet let. „To se nezměnilo ani o milimetr, prostě to tak je. Jen to teď vyvřelo na povrch, když už nám Unie zřejmě nechce dávat výjimky. A nejde jen o těch víc než 800 zlegalizovaných hodin přesčasů, ale o to, že už lékařům asi ruply nervy s obcházením zákona, který má asi nějaký smysl. A to ten, že když jste pořád v práci, tak nemáte čas na svůj soukromý život. Faktem je, že kdyby se lékařům zvýšily platy, přesčasy by už pro ně nebyly tolik zajímavé. Ale možná by se zjistilo, že v nemocnici, kde je třeba 200 lékařů, by jich mohlo být jen sto. Teď už sahám do logistiky té nemocnice, kde je těch lékařů možná hodně. Tomu by pomohl audit. A možná by si takový audit zasloužilo celé zdravotnictví. Tím vůbec neříkám o nějakých lékařích, že se flákají. To vůbec ne. Ale třeba by stačilo, aby někteří byli třeba na telefonu nebo tak,“ podotýká anesteziolog.

Zamýšlí se nad slovy starších lékařů, že za jejich mládí se sloužilo tři dny, že lékař musí být v práci často, protože to je povolání, které vyžaduje zkušenosti a ty doma nezíská. „Takoví ‚nadšenci‘, mezi něž se počítám, by určitě nepracovali méně, ale stejně, i kdyby se zvýšily platy. Balancoval bych na hranici zákona, protože jsem bývalý vrcholový sportovec a ani ten sport jsem nedělal dvě hodiny, ale ‚25 hodin denně‘. Určitě bych pracoval víc, než povoluje zákon. Mně to nevadí, jsem takhle zvyklý. Je to pro mě asi tak stejné, jako když je pak doktor, který jde domů a po práci si jde zaběhat, běží 10 kilometrů, aby si takzvaně vyčistil hlavu. Ale pro mě je větší námaha těch 10 kilometrů než být na sále osm hodin s těžkou prasklou aortou. Nebo si ten doktor staví dům nebo dělá jinou činnost, která ho odpoledne zaměstnává. Určitě asi neleží na kavalci. Ale mně nevadí trávit volný čas pracovně v nemocnici,“ přiznává Lukáš Pollert, olympijský vítěz v kanoistice z Barcelony v roce 1992.

Politici hodili neudržitelný stav opět na lékaře

Své vysvětlení, proč se lékaři bouří, i když doteď často pracovali tolik, kolik je novelou zákoníku práce nově povolen horní limit přesčasových hodin, má i praktická lékařka Tereza Urzová, která pracuje v nemocnici jako externistka na dohodu o pracovní činnosti. „Vlnu nevole spustilo hlavně to, že dlouhodobě neuspokojivý stav s velkým množstvím přesčasů, který se v nemocnicích praktikoval často nelegálně, politici legalizovali místo toho, aby tristní stav aktuálního zdravotnictví koncepčněji řešili a neházeli jeho neudržitelný stav opět na lékaře. Někteří z nich sice slouží velké množství přesčasů dobrovolně, často kvůli financím, ale jiní jsou do nočních a víkendových služeb neoficiálně nuceni pod různými záminkami, protože nepřetržitý provoz musí někdo pokrýt. Spolu s problémem přesčasů se pak do diskuse vrací i další témata, která jsou ve zdravotnictví problémová, a to finance, vzdělávání zdravotníků a nesmyslně narůstající byrokratická zátěž v celém oboru,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Tereza Urzová.

Anketa

Má smysl pořádat v nejbližší době další demonstrace proti vládě?

93%
5%
hlasovalo: 34085 lidí

Uznává ovšem, že řešit daný stav nebude vůbec nic jednoduchého. „To není jen problém aktuálního ministra Válka, protože i přes jasné signály ho ignorovaly také všechny předchozí vlády. Na aktuálním ministrovi bude nyní stát především nějaká kompromisní dohoda pro začátek, aby se pro pacienty zajistila rozumná péče v nejbližších měsících. Nicméně ruku v ruce by konečně měla jít jasná vize překopání celého dosavadního zdravotnického systému. Ten je nyní drahý, neefektivní a pro budoucnost i vzhledem k demografickým trendům zcela neudržitelný. Bude rozhodně potřeba zavést spoluúčast pacientů a i uvnitř toho systému některé procesy zefektivnit. Za mě osobně by bylo nejlepší udělat ze zdravotního pojištění konečně opravdové pojištění reflektující rizika, zrušení centrálně stanovených úhradových vyhlášek a obecně se vydat drobnými kroky směrem k tržnímu zdravotnictví zaměřenému na potřeby klientů-pacientů, kteří z toho podle mého nakonec budou profitovat nejvíce,“ myslí si Tereza Urzová.

Rozklad vztahů a dramatické omezení péče

V souvislosti s platy lékařů ve státních nemocnicích je třeba připomenout, že základ mají daný fixně tabulkou. K němu jsou přesčasové hodiny, které už obvykle spadají do služeb, tedy s příplatky za přesčas a s příplatky za práci v nočních hodinách, víkendy a svátky. V tom, jak jsou zaplacené přesčasové hodiny, je náročné se vyznat, protože různé nemocnice s tím pracují všelijak. Někdy třeba nepočítají posledních osm hodin ze služby vůbec, protože se oficiálně předpokládá, že lékař jde po noční ráno domů místo své klasické denní směny, což ale často není pravda, ale pak je tam ve standardní pracovní době zdarma. Pak také nemocnice občas dělají to, že přesčasové hodiny, zejména v případě, že jich je víc, než je povoleno, zaplatí lékaři formou „odměny“, aby to bylo naoko legální. Třeba lékaři, kteří berou 40 až 50 tisíc korun měsíčně čistého, v tom zpravidla mají tři až čtyři noční služby. A už jen čtyři noční ve všední den představují 60 přesčasových hodin měsíčně, pokud po noční ještě zůstávají v práci.

Veřejnost pochopitelně zajímá, jak se skutečnost, že od prosince nebudou tisíce lékařů sloužit přesčasové hodiny, promítne do péče o pacienty. „Zatím nevíme, jak jsou výpovědi rozloženy mezi jednotlivými nemocnicemi a mezi obory. Hodně bude záležet na tom, jak mají tito lékaři napsané pracovní smlouvy. Pokud mají ve smlouvě vysloveně uvedeno ‚jednosměnný provoz‘, pak s nimi asi nikdo nemůže hnout. Ale pokud ne, pak je zaměstnavatel určitě rozepíše do směn. Někde to půjde snáze (interny), někde hůře (ARO), někde skoro ne (chirurgie a gynekologie), někde vůbec ne (neurochirurgie). Nebo se zajištění péče přenese na ty lékaře, co přesčasy nevypověděli, což povede k rozkladu vztahů na pracovištích. V každém případě to bude znamenat dramatické omezení až zastavení plánované péče a přechod na něco, co jsme zažívali za covidu, tedy jen na akutní péči. Vlastně takový trvalý víkend. Nemyslím si, že by akutní péče skončila. Pro lékaře samozřejmě půjde o pokles příjmů o cca 50 %, samozřejmě je to individuální,“ říká pro ParlamentníListy.cz Miloš Voleman, místopředseda Lékařského odborového klubu – Svazu českých lékařů.

O Vánocích zajistí nemocnice služby jen stěží

Určitě by se prodloužily termíny výkonů, co snesou odklad a čekací lhůty na cokoli. „Jednotlivá oddělení by musela zavřít pár lůžek, protože na to nebudou doktoři. A obávám se, že ani sestry. To víme už od covidu, že sestry odcházely do Rakouska a Německa. Když jsem na to upozorňoval, slyšel jsem: ‚Jo, jo, jo, s tím něco uděláme.‘ Neudělalo se vůbec nic. Ani halíř, nic, nula. Vládu to nezajímá. Až přijde další infekční problém, tak se bude divit, jak to, že tady nejsou sestry. Bude to stejná písnička. Všechno je to o penězích. Nebude personál. Když je někdo na ventilátoru nebo v akutní péči, tak na jeho lůžko bude, ale na ostatní ne. Elektivní výkonná část zdravotnictví se výrazně zúží a bude se na vše čekat daleko déle. Ale i když se ty výpovědi z přesčasů stáhnou a bude se dodržovat opravdu těch 400 hodin, tak to stejně nebude fungovat,“ míní Lukáš Pollert.

A velké obavy má z konce roku, na který se lidé jiných profesí a především děti a mládež tolik těší. „Ano, Vánoce, to je čas lyžování, ale také úrazů, což však bude velmi marginální. Ale co bude velký problém, je, že o Vánocích budou lékaři čerpat dovolené. A dovolené v situaci, kdy nemocnice nebudou mít nikoho na služby, budou obrovský problém. Mám na mysli rozpisy služeb a příslužeb v nemocnici na celý prosinec s tím, že hodně lidí bude chtít mít dovolenou. To je pochopitelné, děti budou mít prázdniny. Nevím, jak se za této situace Vánoce obsadí. Lékaři si obvykle nechávají třeba pět dnů dovolené na konec roku a mají povinnost si ji vybrat, respektive to je dovolená, kterou si vyberete. To bude větší problém než nějaké zlomené nohy. Stejně nebude sníh,“ věští anesteziolog Lukáš Pollert.

Pětikoalici styl rozhodování ‚o vás bez vás‘ nevyšel

Také praktická lékařka Tereza Urzová, která pracuje v nemocnici externě, tuší, že konec roku může být pro nemocnice i pacienty dramatický. „Předpokládám, že by se na prosinec výrazně omezila odkladná operační péče, dost možná i provoz některých specializovaných ambulancí v rámci nemocnice, omezil by se provoz některých pohotovostí. Také si myslím, že by bylo pro pacienty připraveno méně lůžek v rámci nemocnic. Obecně by se odkládala péče, která není akutní a snese několik dní nebo týdnů odklad,“ poznamenává Tereza Urzová.

Svou někdejší politickou dráhu při hodnocení toho, v jaké situaci se naše zdravotnictví nachází, nezapře primář II. interního oddělení Fakultní nemocnice Bulovka a bývalý poslanec Jiří Koskuba. „Vyřešit to mohou bezpochyby jedině ti, co tento jistý chaos vyvolali. Kupodivu jim tentokrát styl rozhodování ‚o vás bez vás‘ poněkud nevyšel. Kdysi bych jej považoval za obrovskou nejen politickou chybu. Nicméně je zjevné, že čím více se noříme do bruselské zadnice, a to bez ohledu na předvolební silácká prohlášení politického teoretika, budeme si muset na kdysi tak obvyklou bolševickou direktivu opět zvyknout. A nejen v této věci. Klima, korektnost, rodina ano, či ne, záplava druhů pohlaví, a tak dále. Nebo si zase nechceme nechat diktovat, jak máme, byť všedně, žít? Ale to pak mimo jiné znamená při volbách nejen do Evropského parlamentu myslet a opět nenaletět,“ dodává pro ParlamentníListy.cz Jiří Koskuba.

Mrtví brouci na Ministerstvu zdravotnictví

Už v pondělí dopoledne se ParlamentníListy.cz obrátily na tiskové oddělení Ministerstva zdravotnictví o vyjádření k tomu, že v reakci na novelu zákoníku práce, která od 1. října zvýšila počet možných přesčasových hodin na 832 ročně, sahají lékaři k výpovědím dobrovolné dohody o přesčasové práci. Zajímalo nás, zda je Ministerstvo zdravotnictví schopno sdělit veřejnosti, jak chce situaci řešit, a neodbýt ji konstatováním, že návrhy řešení oznámí nejdříve zástupcům lékařů na jednání 20. října, jak z jeho strany zaznělo. Dodnes jsme žádnou reakci neobdrželi.

reklama

autor: Jiří Hroník

PhDr. Jiří Horák, Ph.D. byl položen dotaz

Jak blízko jsme válce?

Zdá se mi to, nebo tu probíhá regulérní příprava na válku? A vzhledem k tomu, že Rusko má jaderné zbraně, neskočila by tato válka stejně rychle, jako by začala? Nebo mě napadá ještě jedna varianta, že tu probíhá politika strašení, aby se ,,ospravedlnila“ podpora Ukrajiny. Používám uvozovky, protože ...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Uživateli nejlépe hodnocený komentář

Asi takhle, Uživatel se přihlásil ke kodexu Dobré DiskuseFilip Moudrý , 05.10.2023 8:17:31
Třicetiletá cesta od společensky uznávané profese, která byla společností i nejvýše ohodnocena k lékaři nádeníkovi kmitajícímu do kmetského věku je docela vypovídající o tom, co jsme si to vycinkali.

|  9 |  0

Další články z rubriky

Strašili vás covidem. A jsou tu zas, ozval se lékař. „K tomuto nemají informace.“

13:34 Strašili vás covidem. A jsou tu zas, ozval se lékař. „K tomuto nemají informace.“

Ti, kteří nás čtyři roky strašili covidem, se opět dostávají ke slovu a straší znovu. Neexistuje odb…