Nesouhlasíte, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Pavla Svobody, Alexandra Vondry (ze 17.5.), Tomáše Klvani (z 18.5.) + (z 20.3.)+ (z 12.3.), Lenky Víchové (z 16.5.), rektora Libora Grubhoffera, Miroslava Kalouska (z 12.5.) + (z 11.3.) + (ze 17.2.) + ( z 6.1.) (+ z 3. 12 + z 2.10.), Džamily Stehlíkové, Michaela Kocába (z 13.5.) + (z 25.4.) + (z 25.2.) + (z 3.12.) (+ z 8. 11.), Karla Schwarzenberga (z 5.5.) + (z 24.3.) + (ze 14.2.) +(z 30.1.), (z 3.10.) + (ze 14.8.), Daniela Kroupy, Marka Ženíška (z 8.5.) + (z 27.2.) + (z 12.2.) + (z 26.1.) (+ ze 14.1.), senátora Zdeňka Papouška (z 8.5.) + (20.4.), Marka Bendy, polské velvyslankyně Grazyny Bernatowicz, Jiřího Menzela, Tomáše Pojara, Daniela Korteho, Rudolfa Baránka, Libora Roučka, Michaela Romancova (z 20.4.) + (ze 7.1.) (+ z 20.8.), Zdeny Mašínové (z 15.4.) + (z 27.3.) , Jiřího Zlatušky (z 18.4.) + (z 8.4.), (+ z 21.2.) , Miroslavy Němcové (z 15.4.) + (z 26.3.), Jaroslava Hutky (z 18.4.) + (ze 31.3.), Alexeje Kelina, Antona Litvina, Martina C. Putny, Pavla Teličky, Jany Černochové (z 11.4.), Jana Bartoška (z 12.4.) , Vladimíra Hučína, Romana Jocha (ze 7.4.) (ze 4.3.) + (ze 14.1.) (+ 8.12. + 11. 9 +ze 7. 8.), Mariusze Jurosze, Karla Hvížďaly, Václava Vydry, Milana Uhdeho, Pavla Šafra (z 30.3.)+ (z 21.3.), Pavlíny Filipovské, gen. Jiřího Šedivého, Ivana Langera, Františka Gábora, Jana Šinágla (z 22.3.), německého velvyslance , Luďka Niedermayera (z 20.3.), Martina Bursíka (ze 17.3.) (+z 4.2.) + (z 2.12.) (+ z 6.10. + z 6. 8. a z 23. 6.), Karla Svobody (z 16.3.) (+ z 28.1), Františka Laudáta, Grigorije Paska (ze 3.3.) +(+ 19.11.) (+21. 10.), Daniela Hermana, Alexandra Tolčinského (z 23.2.) + (z 13.2.), Heleny Ilnerové, Petra Fialy (z 22.2) + (4.9.), Štefana Füleho, Martina Jana Stránského, gruzínského velvyslance Zaala Gogsadzeho, Jefima Fištejna (z 12.2.) (+z 11.12) , Jana Zahradila, Jakuba Jandy, Barbory Tachecí, Ivana Gabala (+ 21.11.), Josefa Mlejnka, Bohumila Doležala (z 25.1.) (+z 15.1.) + (z 27.8.) , Libora Dvořáka, Jiřího Grygara, Zdeňka Bárty,Tomáše Peszyńského, Martina Balcara, Jiřiny Šiklové (ze 14.12.) (+ 22.7.) , Petra Pitharta, Bohdana Zilynského, Stanislava Chernilevského, Andreje Zubova, Karla Janečka, Jana Urbana, Maji Lutaj či Františka Janoucha
V souvislosti s nedávno uplynulým 70. výročím konce druhé světové války se objevují různé nové výklady historie, zvláště pak ty, které se týkají závěrečné části války. Jde třeba o pohled na osvobození, podíl Rudé armády, zpochybňování podílu vojáků ruské národnosti a podobně. Jak to na vás působí?
Účelové výklady historie pod tlakem médií a momentálních pocitů a dojmů nemohou vést k dobrým koncům. Němci v narážce na vlastní předválečný vývoj citují přísloví „co Němec, to historik“. Uznávají tak, že plkání o historických souvislostech (podporované účelovou veřejnou propagandou) vedlo k přesvědčení o oprávněnosti německých nároků na světovládu, vyvolenost kdejakého povaleče, podvodníka apod.
Druhá světová válka je naštěstí dobře zdokumentována z obou hlavních stran poválečných ideologických protivníků a je možná konfrontace různých výkladů protihitlerovských spojenců. Soudnému člověku je proto jasné, že Rudá armáda nesla objektivně hlavní tíhu války. Byla složena z příslušníků nejrůznější národů, které žijí v obrovském prostoru od Sibiře po Evropu. RA také nepochybně osvobodila většinu Evropy od nacismu. A to, že na osvobozeném území vznikly komunistické režimy poplatné SSSR, padá z části na vrub předchozího politického vývoje v těchto zemích, ale hlavně na vrub neochoty USA otevřít dříve druhou frontu a více se tak podělit o oběti, a tedy i o zásluhy na osvobození. Tečka.
Fotogalerie: - Posthororová Oděsa
Který z těchto politiků je pro vás přijatelnější?Anketa
A zpochybňování podílu vojáků ruské národnosti? Promiňte, to se ani nedá komentovat. Komunisté bagatelizovali význam Čechoslováků bojujících proti nacismu na Západě a teď budeme zase znevažovat Rusy?
Máte dlouhodobé kontakty na Ukrajině a k tamní situaci jste se už opakovaně vyjadřoval. Nicméně jak to vidíte dnes? Jaké posuny na Ukrajině pozorujete, a jdou podle vás správným směrem? Co ekonomická situace a její výhled do budoucna?
Žádné dobré posuny nevidím. Ukrajinci i nadále střílejí na Ukrajince, nedodržují se minské dohody a země je v ekonomickém rozvalu. Přitom ministryní financí je občanka USA Natálie Jarešková (bývalá zaměstnankyně americké ambasády) a předsedou Konzultační mezinárodní rady pro reformy na Ukrajině je bývalý prezident Gruzie Michail Saakašvili, tedy nepochybně „mezinárodní odborníci“.
Rothschild skupuje ukrajinský dluh a Soros a Monsanto se těší na ukrajinskou černozem a suroviny za babku. Němci nejsou v tomto smyslu také pozadu, a tak není divu, že i v samotném Německu se vynořil skandál, že jedna z největších světových nadací Konrad Adenauer Stiftung (CDU) podporuje ultranacionální síly.
Ochota účastnit se občanské války klesá na minimum a naprostá většina mladých mužů odmítá vojenskou službu na východě. Jedni utíkají na Západ, druzí do Ruska. S velkou vehemencí jsou rekrutováni vysokoškolští studenti a působí to téměř jako snaha o vyhubení a vyhnání vzdělaných lidí. Však také především oni hledají za každou cenu cestu za schengenské hranice.
Zajímavá především byla schůzka ministrů zahraničí Ruska a USA v Soči, Sergeje Lavrova a Johna Kerryho, který se velmi překvapivě rozhodl kritizovat ukrajinského prezidenta Porošenka, za nímž dosud Američané plně stáli. Jak to máme vnímat? Lze díky tomu očekávat nějaké zajímavé změny?
To je nejpozitivnější zpráva za posledních několik měsíců. Signalizuje, že si i americké politické špičky uvědomují, že v přípravách na zničující válku se zašlo příliš daleko. Zdá se, že zlepšení rusko-íránských vztahů je realitou a že ostentativní rusko-čínské spojenectví vytváří sílu, jež vyžaduje respekt. Čína drží USA v šachu ekonomicky a rostoucí vojenský potenciál Ruska a Číny už nečiní tak snadným rozhodnutí Pentagonu, který dříve dostal politický pokyn a zahájil zdánlivě nesmyslnou válku kdekoli a kdykoli, když byl v ohrožení dolar. Státy BRICS nadále upevňují vzájemné vazby, hromadí zlato a usilují o vzájemný obchod ve vlastních měnách. Spojenci USA (i ti nejvěrnější) vstupují do Asijské investiční banky pro infrastrukturu a rádi by zrušili vnucené protiruské sankce.
Co teď? Napětí by se dalo krájet. Kerry jede do Soči a cosi domluví. Viditelným výsledkem jsou veřejná kritika prezidenta Porošenka, důraz na dodržování minských dohod a Kerryho výrok, že „Krym není téma“. Je to zjevný ústupek, ale dohoda vyžaduje kompromis z obou stran. Pokračování zatím neznáme. Ale jest neoddiskutovatelným faktem, že ministr zahraničí USA měl potřebu dojet na půdu masivně pomlouvaného Ruska a po jednání udělat gesto. To patří k diplomacii a je dobré, že USA tímto fakticky deklarují, že dominantní diktát supervelmoci je u konce.
Diplomat Václav Bartuška před nedlouhým časem způsobil značný rozruch svým výrokem, že v „v Oděse je prostě upálili“, aby měli klid. Ministr Zaorálek ho silně zkritizoval, ale to bylo celé. Je to dostačující? Měl být propuštěn, anebo se z toho dělá zbytečně bublina? Co o tom soudíte?
Pominu-li, že podobné výroky doprovázely největší zvěrstva, jež ve 20. století otřásla euroamerickou civilizací, jde o naprostou diskreditaci profesní. Diplomat si prostě něco podobného dovolit nemůže.
VŠE O KAUZE „PROSTĚ JE UPÁLILI“
7. května uplynulo 15 let ode dne, kdy Vladimir Putin poprvé nastoupil do funkce prezidenta Ruské federace. Jakým způsobem se podle vás dá obecně zhodnotit jeho patnáct let u moci? Jaký rozdíl je mezi státem, který Putin přebíral, a jaký je z Ruska dnes?
Jelcinovské Rusko vytvořilo neskutečný chaos. Každý, kdo měl informace a dosti silnou kůži, si bral moc, jež ležela na ulici a „privatizoval“. Zahraniční korporace, nejrůznější poradci a hlavně bankéři si v zemi dělali, co chtěli, a korumpovali každého, kdo mohl pomoci vysávat bohatství země. Mezinárodní měnový fond a jiné instituce ochotně půjčily prezidentovi a jeho lidem 40 mld. dolarů, které zmizely v soukromých kapsách a jejichž nesplácení přivedlo ke kolapsu rubl. Ruské federaci hrozil rozpad, jenž by znamenal rozpoutání válek, jejichž dopad si dokáže málokdo představit.
Putin Rusko de facto zachránil. To je objektivní fakt a nemůže jej popřít nikdo, kdo sledoval vývoj Ruské federace po rozpadu SSSR a není zapojen do propagandistického systému Velké rodiny oligarchů Západu. Putin do určité míry zkrotil oligarchy Východu, a to i za cenu toho, že se stal prvním z nich. Rusko však potřebuje svého cara. A Vladimir Putin proměnil nebezpečnou jelcinovskou anarchii v autoritativnější uspořádání státu, ve kterém ovšem funguje mnoho demokratických prvků. Zvýšil nezanedbatelně životní úroveň obyvatel, stabilizoval státní správu a se svou skupinou zatlačil na výměnu politických elit.
Neodpustím si poznámku, že zatímco USA a EU plíživě demokracii okrajují, Ruská federace stále ještě prožívá nejdemokratičtější období svých moderních dějin.
Pokud byste měl na základě dostupných zdrojů zhodnotit osobnost Vladimira Putina, jak by si podle vás stál? Kdo vůbec Putin je? Lze zmínit jeho pozitiva a negativa? Co o ruském vůdci vypovídá to, že když se 11 dní neukáže na veřejnosti jako nedávno, celým světem kolují nejrůznější spekulace od toho, že se mu narodilo dítě, až po vážnou nemoc nebo smrt?
Vladimir Putin je nesporně mimořádně talentovaný politik. To svým zájmem potvrzují především sami jeho političtí protivníci ve světě. V rámci možností převedl svou zemi do nové reality a učinil tak stylem a rychlostí, která zaskočila i ostřílené stratégy z CFR (washingtonská Rada pro zahraniční vztahy). Obklopil se schopnými lidmi a v tom by mu jistě mnoho evropských vlád, i ta zaoceánská, mohly závidět.
Zvenku je ještě vidět, že byl důstojníkem KGB. Na to jsme v ČR zvláště alergičtí. Napadlo nás však někdy, že americký prezident George H. W. Bush byl původně přímo ředitelem CIA? Napadlo nás, že bývalý ředitel CIA R. James Woolsey osobně dohlížel na své ovečky na Fóru 2000? Putinova minulost je známá, ale minulost tisíců převerbovaných důstojníků a agentů tajných služeb v postkomunistické Evropě?
Informace o Putinově soukromí nemám a nepotřebuji mít. Nezrazuje vlastní zem a viditelně za ni bojuje.
Ještě před vypuknutím ukrajinské krize a anexí Krymu byl Vladimir Putin terčem kritiky především kvůli údajnému potlačování svobody slova nebo zavádění kontroverzních zákonů jako například ten týkající se propagace homosexuality. Jak je to v Rusku se svobodou slova a svobodou médií? Je všechno pod státní kontrolou a kritici nemají šanci, nebo existují svobodná média? Jinak řečeno, jak dopadne novinář, který vydá ostře kritický článek o Putinovi?
Potlačování svobody slova v Rusku je problémem ruským, stejně jako u nás je potlačování svobody slova problémem českým. Odkud bereme právo stále někoho v zahraničí kontrolovat? Máme snad svých problémů dost. Stačí pohlédnout na česká veřejnoprávní média a tzv. mainstream. Nesvobody tam nalezneme hromady. Zákaz propagace homosexuality mezi mládeží je naprosto normální. Chceme snad, aby mladí lidé preferovali homosexuální vztahy před normálními vztahy? Chceme zničit společnost? V Rusku nikdo homosexuály za jejich soukromé vztahy nepronásleduje, mají např. svoje kluby, ale nikdo nechce, aby začali vládnout většinové společnosti.
Jakým způsobem lze vůbec podle vás definovat Putinův režim? Demokracie? Diktatura? Když se někdo zeptá na Česko, můžeme jednoduše říci, že máme parlamentní demokracii. Co je v Rusku?
Prezidentský stát, kde prezident občas zachází za hranice norem, a vytváří tak nové obyčeje a zvyklosti, neboť tento – pro Rusko – nový systém je v pohybu.
Ani u nás to není jednoduché. Vláda rozhodla např. o průjezdu cizích vojsk bez parlamentu. Tedy? Definice poněkud pokulhávají za praxí. Příkladů, které prolamují původní představu o ustálených politických systémech, je mnoho. A týká se to EU i USA.
Hodně se dnes mluví také o uprchlících z Afriky. Jak se na tento problém díváte vy z pozice experta na bezpečnost?
To nechutné divadlo, kdy poslanci Evropského parlamentu, kteří vlastně žádný plnohodnotný parlament nepředstavují (nemají zákonodárnou iniciativu), žádají pokorně Evropskou komisi (nikým nevolenou) o stanovení kvót pro přijímání uprchlíků, to mi z mysli nesejde. Poslanci svorně pravili: zničte třeba Evropu, ale zanechte nám naše materiální pohodlí a 30 stříbrných.
Vyžadujme proto, aby naše vládní reprezentace jasně pojmenovala viníky, kteří rozbili jakžtakž fungující státy. V případě africké migrace přece víme, kdo bombardováním zničil Libyi a otevřel koridor až do subsaharské Afriky. Bez stanovení této odpovědnosti nelze vést diskusi o spravedlivém řešení problému. Spontánní migrace z jihu, jihovýchodu i východu budeme mít až nad hlavu. Proč máme nést odpovědnost za brutální prosazování cizích zájmů a starou koloniální politiku, a to ještě direktivně jako otroci?
A na závěr. Pokud potřebujeme doplnit pracovní sílu a nechceme rozvrátit českou společnost, jsou zde národy kulturně, jazykově a nábožensky bližší. Organizace napojené na státní, evropské či další penězovody budou říkat něco jiného, ale podle toho je třeba také zvažovat důvěryhodnost jejich argumentace.
Psali jsme:
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Radim Panenka
