Oficiální Kyjev v odpovědi na mukačevské dění začal freneticky řešit problém, který je pro region typický celá desetiletí a je reálnou součástí ekonomiky Zakarpatska. Jaceňuk po vzoru gruzínského Saakašviliho hned požadoval rozpustit celou zakarpatskou celnici a prezident Porošenko teď veze do oblasti (staro)nového gubernátora v podobě Hennadije Moskala, odvolaného předtím z Luhansku. A. Turčinov jako předseda Rady bezpečnosti prohlásil, že je nutné začít tvrdá kádrová opatření v celém regionu a očistit jej od korupce, kriminality a pašování. Je jasné, že celý incident poškodil image Ukrajiny v jejím vyjednávání s EU o bezvízovém styku. Navíc poškodil i prezidenta Porošenka, který několik dní před incidentem (2. července) ve Lvově mluvil o tom, že korupce a pašování na západní hranici jsou nepřípustné, ale žádné konkrétní opatření nenařídil a neučinil. Pravý sektor prezidenta předběhl a ten ho musí nyní rychle dohnat.

Žít mukačevsky

Zájem centra o zakarpatský „národní průmysl“, jak je pašování přezdíváno, ale může mít destabilizační důsledky. Nedá se nejspíš mluvit o nějaké závažné formě rusínského separatismu, ale spíše o konfliktu místních klanů a politických skupin mezi sebou a s centrem o zdroj příjmů. Regionální rozdíly jsou tu jenom třešničkou na dortu se (zatím) omezeným mobilizačním potenciálem. Ten tu je v pozadí, ale těžko se dá předpokládat, že by v nejbližší době hrál nějakou klíčovou roli. Už zmíněný H. Moskal se nechal slyšet, že pašování je věc, na které je v Zakarpatsku zainteresována celá vertikála místních úřadů a byznysu. A podle Gazeta.ua bude mít nový gubernátor v boji s korupcí a pašeráctvím problémy. Mukačevo totiž nežije podle ukrajinských zákonů, ale mukačevsky. Všechno přitom naznačuje, že mezi pašováním a regionální politikou existuje nejeden vztah. Máme tu tedy v podstatě klasickou situaci vztahu mezi centrem, které chce unifikovat a posilovat svoji autoritu, a periférií, jež žije podle vlastních pravidel a unifikaci bude vnímat s nevraživostí a odporem. Taková situace znamenala vždy určitou formu konfliktu, který je do značné míry normální součástí konsolidace státu.