Na jeho pražské vystoupení dodnes rád vzpomínám. Zeptal jsem se jej tehdy, co stojí za úspěchem známeho amerického think-tanku Cato institute. Dostalo se mi odpovědi, že je to zásadovost, připravenost a trpělivost. Řekl to bez přemýšlení a byla v tom skrytá určitá skromnost, protože tyto obecné principy by bez jeho samotného byly jen pouhými slovy.

Niskanenova celoživotní pouť stojí pro jeho pozoruhodnost za krátké připomenutí.

V roce 1980 seděl na prestižní židli hlavního ekonoma Fordu. Bylo to na konci prezidentského období demokrata Jimmyho Cartera. Vedení automobilky se snažilo prolobbovat legislativu, která by zamezila agresivnímu exportu japonských aut na americký trh. Tehdy se Niskanen projevil jako zásadový ekonomický liberál. Postavil se proti proudu tehdejšího amerického automobilového průmyslu a svým obchodním přátelům. Tato jeho zásadovost přirozeně skončila sporem s vedením automobilky a koncem Niskanenova angažmá na vysoké manažerské pozici. Niskanen tehdy své pevné zásady bránil slovy: "Vzdání se speciálních výhod má stejnou ekonomickou funkci jako společenský závazek, že se nekrade."

Jeho zásadovost byla sice koncem slibné velké kariery v Detroitu, tehdejší mecce amerického automobilového průmyslu, ale i začátkem kariéry zcela nové. Ta vrcholila šefováním ekonomickým poradcům Ronalda Regana, zakladatelům tzv. Reaganomics. A více než dvacetiletým vedením známého liberálního think-tanku Cato Institut.