Tímto krokem, který znamená popření naší dlouhodobé podpory myšlence existence samostatného palestinského státu, si Česká republika těžce zkomplikovala své politické i ekonomické postavení na Blízkém východě a v celém arabském světě. Navíc, Praha opětovně demonstrovala, že jí na společné evropské pozici a politice naprosto nezáleží. Krátkozrakost, nepromyšlenost a nesmyslnost tohoto českého postoje nejlépe demonstruje příklad Německa, které se na rozdíl od nás při hlasování v OSN zdrželo.

Německo, které je ve vztahu k Izraeli zatíženo těžkým dědictvím nacistického holocaustu, bezvýhradně podporuje existenci a bezpečnost židovského státu. Německo má rovněž s Izraelem i mnohem rozvinutější politické a ekonomické vztahy, než má Česká republika, jak ukazují pravidelná společná zasedání vlád obou zemí či vysoká čísla vzájemné obchodní výměny. A přesto, Berlín požadavek Tel Avivu na negativní hlasování v OSN odmítl.

Důvod je nasnadě. Německo, stejně jako celá ostatní Evropa, podporuje nejen existenci státu Izrael, ale také právo Palestinců na svůj vlastní stát. Nelze totiž přiznávat právo jedněm a upírat to samé právo druhým. Palestinský stát, jak známo, má vyrůst na území okupovaném od roku 1967 Izraelem. Na tomto území, zcela v rozporu s mezinárodním právem, staví Izrael další a další osady. Počet židovských osadníků na západním břehu dosáhl již půl milionu a půjde-li to současným tempem dál, zbyde z území palestinského státu pouhé torzo. Problém šesti milionů Palestinců, žijících mezi řekou Jordánem a Středozemním mořem, to však nevyřeší. Z tohoto důvodu kancléřka Merkelová, stejně jako celý ostatní svět, jednoznačně odsoudila cynické rozhodnutí Netanjahuovy vlády z počátku tohoto týdne, postavit dalších 3 tisíce bytových jednotek na okupovaných územích. Jediný kdo k tomuto izraelskému kroku mlčel, byl český premiér Nečas.