„Vyzval jsem ho, aby nekandidoval, protože jsme se spolu znali. Měl jsem ho za rozumného člověka. Je to zbytečné a dělá se mi z toho špatně. Jako kdybyste nevěděl, že jsem člověk, jemuž se z toho zákonitě musí dělat špatně,“ podotkl známý spisovatel a bývalý vězeň komunistického režimu Jiří Stránský. Ostatně podobný názor má i o jiných prezidentských kandidátech s rudou minulostí, ať již členstvím v Komunistické straně Československa (KSČ) či v Socialistickém svazu mládeže (SSM).

Dřív masírovat Pánka

„Měl se dřív začít masírovat třeba Šimon Pánek. Možná by si býval dal říct. To je kvalitní člověk,“ dodal pro ParlamentníListy.cz Stránský. Pětačtyřicetiletý Pánek je šéfem humanitární organizace Člověk v tísni a jeden ze studentských vůdců Sametové revoluce v roce 1989. V následném politickém dění se nikdy neangažoval. Prezidentem Václavem Havlem byl roku 2002 vyznamenán medailí Za zásluhy, o rok později získal cenu Evropan roku.

Nicméně mírně kritický je Stránský i k některým kandidátům, co nenesou cejch přisluhovače bývalého režimu. „I Táňa Fischerová, s níž se znám, je chyba. Šanci nemá vůbec žádnou a jen se vysiluje. Ale to je můj postřeh. Jsem s ní kamarád a o tomhle jsme spolu nemluvili,“ podotkl. Naopak, ty s cejchem označuje za nakažené leprou komunismu, což je přirovnání, které se poprvé dozvěděl od svého učitele, dramatika a scenáristy filmů Markéta Lazarová a Tři oříšky pro popelku Františka Pavlíčka.