Vážené dámy, vážení pánové, vážení členové a členky vlády, vážení spoluobčané, kteří třeba sledujete tuto Sněmovnu,
dovolte mi, abych zaujala vaši pozornost tím, co se právě chystá udělat vládní koalice – a sice zrušit nominační zákon. Možná si říkáte, co to má být, k čemu potřebujeme nominační zákon? To stanovisko klubu České pirátské strany, které budu právě přednášet, to osvětlí, ale současně se dá říct jedna jednoduchá věta – zrušení nominačního zákona je součást snah současné vládní koalice, aby úředníci a lidé pracující ve firmách státních nebo polostátních byli co nejohebnějšími loutkami. Ano, takto snadné to je. Ohebné loutky namísto nezávislých expertů, lidé, kteří podlehnou politickému tlaku namísto lidí, kteří ustojí svůj názor a svůj pohled na řízení firmy. Tohle je podstata zrušení nominačního zákona z pera vlády Andreje Babiše.
Jinými slovy je to další oslabení existujících protikorupčních pravidel našeho státu, je to další oslabení skutečných pojistek proti korupci navzdory tomu, co všechno vláda tvrdí ve svém vládním programovém prohlášení. A je to návrat, návrat do dob, kdy do vedení státních podniků byli dosazováni různí kamarádíčci, lidé bez odbornosti, bez přínosu, na základě známostí a politických vazeb.
Já tu vystupuji za pirátský poslanecký klub na místě Kateřiny Stojanové. Je to naše expertka na justici a na protikorupční opatření, poslankyně, která je dnes omluvena ze zdravotních důvodů. Ale stejně tak tu vystupuju za Piráty v návaznosti na naši dlouhodobou protikorupční práci, práci Jakuba Michálka a řady dalších expertů, kteří nám s návrhy protikorupčních opatření pomáhají v pozadí. Neznáte jejich jména, ale tu práci nám roky pomáhají dělat.
PhDr. Olga Richterová, Ph.D.
A vystupuju tu i kvůli tomu, co se dělo před pětadvaceti, třiceti lety, kvůli tomu, co se dělo v devadesátkách, divokých devadesátkách, protože zavedení nominačního zákona byla reakce právě na tyhle divoké doby. Ten zákon nevznikl proto, aby někomu přidělal práci, nevznikl proto, aby si někdo hrál na nějaké protikorupční hráze. Ne, vznikl proto, že tady byl reálný problém – skutečné politické trafiky, naprosto neprůhledné politické nominace a neskutečně slabá kontrola nad tím, kdo řídí státní firmy.
A zase – nebyl to nějaký okrajový nápad. Ten zákon jsme už v minulosti navrhovali jako Piráti, když jsme byli ve Sněmovně v roce 2017 a 2018 a potom v roce 2018 jej finálně předložila této Poslanecké sněmovně vláda Andreje Babiše. Tady to prošlo z vůle hnutí ANO – to se tehdy ještě tvářilo jako hnutí protikorupční – a o rok později, v roce 2019, byl ten zákon přijat. Byl přijat velkou většinou napříč politickým spektrem. Pokud vím, tak i ti, kdo dneska jeho rušení navrhují, tehdy vystupovali, že přinese transparentnost do všech fází výběru, do těch personálních nominací, a že posílí kontrolu veřejnosti.
Chcete, aby vypukla stávka v ČT?Anketa
A co vám teď, prosím, chci zdůraznit? Ono se toto stalo. To, co i poslanci hnutí ANO tehdy o cílech nominačního zákona říkali, prostě byla pravda a ta jedna kauza, která ukazuje, proč takováto opatření a takovéto zákony potřebujeme, je něco, co ve vás možná vyvolám jako vzpomínku – je to kauza trafik, kauza politického obchodování s veřejnými funkcemi, která se děla v roce 2012. Tehdy se poslanci Marek Šnajdr a Petr Tluchoř postavili proti vládnímu daňovému balíčku a potom složili mandát. A co se stalo? Umožnili tím přijetí toho balíčku, ale nedlouho poté získali lukrativní pozice ve státních firmách. Pak se to řešilo i soudně. Podle obžaloby šlo o klasický mechanismus politické korupce, o rezignaci výměnou za dobře placené funkce. Jenže do těch funkcí by měli být dosazováni odborníci, lidé na základě jasných nominačních procesů, lidé s jasnou odborností. A právě to byla součást těch kauz, kvůli kterým v této Sněmovně prošel v roce 2019 nominační zákon.
A to klíčové poučení? Byla to kauza, která ukázala, že bez jasných transparentních pravidel, přezkoumatelných pravidel, pro obsazování funkcí ve státních a polostátních firmách zkrátka vzniká prostor pro politické trafiky a ty pak mohou velice zásadně ohýbat rozhodování o tom, kam směřují desítky milionů, stovky milionů i miliardy v našem státě.
Co tedy nominační zákon zavedl? No mechanismy, postupy, jak právě oddělit ta politická rozhodnutí od personálních odměn, jak nastavit ten průhledný, transparentní výběr lidí a jak umožnit veřejnosti, aby to kontrolovala. Samozřejmě jde zejména o pohled novinářský a o pohled odborné veřejnosti. A bez těchto pravidel, bez tohoto zákona, který tady chce hnutí ANO dneska zrušit, se vracíme do situace, kdy něco může být zjevně na první pohled problematické, ale ten systém to postihnout neumí.
Ta kauza trafik ukazuje, že spoléhat se pouze na trestní právo nestačí. My potřebujeme prevenci. Také (je) vždycky levnější a umožní i posílit důvěru veřejnosti v to, že nejsme banánová republika.
Nominační zákon taková pojistka je, pojistka proti tomu, aby Česko bylo o kus víc jako země, kterými bychom myslím nikdo být nechtěli. Je to pojistka proti tomu, aby veřejné funkce a pozice ve vedení státních a polostátních podniků byly předmětem politických handlů.
Co jsou ty pojistky? Jsou docela jednoduché. Za prvé ministerstva musí vypsat transparentní výběrové řízení. Za druhé musí zveřejnit, koho chce nominovat a za třetí kandidáta posuzuje výbor pro personální nominace, ten vydá stanovisko, a to je čtvrtá věc, veřejné. A pátá věc. Nakonec ministerstvo musí vysvětlit, zda se tímto stanoviskem řídí anebo proč se rozhodlo jinak. To nám jako Pirátům přijde jako naprosto logický, jednoduchý postup, který dává smysl a právě to je ten řetězec kontroly, který v minulosti chyběl.
Proč ho chce vláda Andreje Babiše dnes, teď a tady přestřihnout, netušíme. Skutečný důvod tady nikdo nevysvětlil, proč tuto věc nevylepšit, proč ji rušit? Ano, zaznívají věci jako ten personální výbor je jen poradní, ten zákon je fakticky bezzubý, ale realita je úplně jiná. Máme jasná data, že v přibližně 80 procentech případů ministerstva respektovala negativní stanovisko výboru a kandidáta nejmenovala. Co to znamená? No, že ten mechanismus funguje a ne silou zákazu, ale silou transparentnosti a veřejného tlaku. Tak funguje demokracie, má řadu takovýchto pojistek a právě proto se obáváme toho dnešního rušení. Je to další oslabení demokratických principů, které jsou přitom v součtu nesmírně důležité. A navíc tohle celé, co tady popisuju, je jenom špička ledovce. Nejde jenom o to, že v těch 80 procentech případů ministerstva respektovala to negativní stanovisko, že ten člověk nepostoupil dál, nebyl jmenovaný. Spousta lidí, spousta nevhodných kandidátů a kandidátek se prostě do toho procesu vůbec nedostala. Proč? Protože by bylo příliš jasně nasvíceno, že nejsou vhodní, že nejsou odborníci, že by neobstáli. Vzbudilo by to obrovskou pozornost a zájem. A takhle funguje transparentní systém. Ne že se rozbliká kontrolka až na konci. Ne, on mění to chování už na začátku a to je princip moderních protikorupčních opatření, která jako Piráti zastáváme, prevence namísto drahého hašení následků. No a co se má stát místo toho po dnešku? Ten zákonný rámec, jasně vymezená pravidla se má nahradit nějakými interními pravidly vlády, což je něco, co může každá vláda změnit, obejít, může to úplně potichoučku zrušit. Namísto parlamentní debaty, namísto toho, že na to tady od pultíku ve Sněmovně budeme upozorňovat, chtějí něco, co vlastně velice, velice snadno vymlčí a v nějakou vhodnou chvilku vymažou. Nemá to ani váhu ani stabilitu ani vymahatelnost jako zákon.
Kde se tedy bere tahle motivace hnutí ANO vědomě oslabovat pravidla, která chrání veřejné peníze? A upozorňuji, dnes se nominační zákon týká státních a polostátních firem, kde se protočí zhruba 1 bilion korun ročně. Kde se bere ta motivace tady škrtnout rozumný a odborný dohled nad touto obrovskou částkou? Dávám příklad, které státní podniky to jsou. Je to třeba Správa železnic, velké energetické firmy, samozřejmě ČEZ, ČEPRO. Prostě žádné abstraktní entity, ne, konkrétní organizace, které hospodaří s naprosto nepředstavitelnými pro řadu lidí objemy peněz. 1 bilion je opravdu, opravdu hodně peněz. A kvalita řízení těchto firem a kvalita dohledu nad těmito prostředky má prostě nakonec přímý dopad na to, jak se nám v naší zemi žije, má přímý dopad na to, jestli se tady hospodaří dostatečně účelně, jestli se zbytečně neplýtvá penězi nebo jestli to dokonce nejsou ty úplně přímočaré politické trafiky. A když se dosadí nekompetentní nebo čistě političtí nominanti do vedení těchhle podniků, co myslíte, jak se to projeví? Jednoduše. Nejdřív neefektivním hospodařením, posléze předraženými zakázkami, chybnými strategickými rozhodnutími. A nakonec ve finále stát bude často muset problémy těch státních a polostátních podniků řešit z veřejných rozpočtů. Takže to zaplatí lidé v cenách služeb, v daních, v tom, co si stát bude moci dovolit nebo nebude moci dovolit financovat.
A já se blížím k závěru tohoto stanoviska za Pirátský poslanecký klub. Nominační zákon je jedna z mála systematických bariér, které brání veřejné peníze a brání neodbornému zpolitizovanému řízení státních a polostátních firem. Není dokonalý, ale je funkční. Těch 80 procent negativních stanovisek, která byla respektována, to dokazuje. A když někdo tvrdí, že cílem dnešního zrušení je profesionalizace, jak jí chce dosáhnout bez transparentních výběrových řízení? Jak jí chce dosáhnout bez jasně uvedených požadavků na kandidátky a kandidáty, bez nezávislého posouzení a bez včasné veřejné kontroly? Hlava mi to nebere.
Tohle celé rušení prostě nedává smysl. Ty odborné analýzy, co mají všichni poslanci k dispozici, dostali jsme je všichni do e-mailů, jasně říkají, ano, ten zákon má svoje mezery. Můžeme jít ucpat případné díry. Ano, vzniknul jako určitý politický kompromis, ale zároveň zcela prokazatelně zlepšil veřejnou politickou kontrolu, zlepšil pod kontrolu odborníky a omezil prostor pro čistě politické nominace. Takže to zrušení, to jenom otevírá prostor pro návrat do devadesátek, návrat k netransparentním, neodůvodněným rozhodnutím. Je to návrat pro velice rychlé čistky. Budou nazývané personální výměna. Jenže tam nebudou žádné lhůty, žádná veřejná kontrola. O obsazení klíčových pozic se dozvíme až ve chvíli, kdy bude pozdě. A to je ta podstata věci, ta korupční rizika. Dneska korupce často nevypadá jako obálka s penězi. Vypadá spíš jako špatně obsazená dozorčí rada. Rada, která nehlídá jako vedení firmy, které dělá rozhodnutí ve prospěch úzké skupiny namísto ve prospěch veřejného zájmu. Prostě dneska korupce vypadá spíš jako systém bez kontroly a odpovědnosti a nominační zákon tato rizika omezuje. Nominační zákon do toho procesu vnáší světlo a vymahatelnost pravidel a jeho zrušení znamená více tmy na ten 1 bilion korun opět bude výrazně méně vidět. Takže ten spor není, zda je ta norma perfektní – není.
Ten spor je o tom, jestli chceme mít jako země jako Česká republika pravidla, která účinně chrání veřejné peníze nebo jestli jsme ochotni a vláda hnutí ANO to navrhla, ten náš demokratický systém pojistek, brzd a protivah omezující konání politiků oslabovat. Za Piráty to fakt nechceme. A proto apelujeme, stále ještě máte na výběr, ten systém jde zlepšit. Jde posílit jeho protikorupční funkci. Není potřeba, abyste ho bourali. My tady devadesátky nechceme nazpět. Proto vás vyzýváme, nerušte nominační zákon, nerušte veřejnou kontrolu, posilujte ho. Posilujme ho, je to věc nás všech. Každá oslabená kontrola, každá tma rozšířená nad veřejnými penězi, každá otevřená zadní vrátka pro politické trafiky nakonec uškodí celé naší zemi, nám všem a zaplatí to lidi.
Takže nerušte tuto pojistku bez náhrady, zlepšete ji. Rozum mi nebere, proč to chcete udělat. Za Piráty budeme vší silou dnes argumentovat, proč je to chyba a že stále je možná lepší cesta.
Psali jsme:
box PL na Seznam.cz + ParlamentníListy TV
sledujte PL na YouTube + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na GoogleZprávy + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na Facebooku
