Když se představuje na svém blogu, uvádí následující slova: "Už mi došla trpělivost s cenzurou jak v novinách, tak v televizi. Vždy jsem se držel rčení: Co na srdci, to na jazyku, ačkoliv mně to činilo vždy problémy jak v soukromí, tak v práci. Dnes říkám, že co na srdci, to na jazyku a na mém autě!"

A co tím myslí? Začneme-li od toho posledního, pak opravdu to, že všechny své stesky a výtky směrem "nahoru" píše na kapotu svého auta. S ParlamentnímiListy.cz si však povídal i o zásadnějších věcech.

„Přišlo to jako lusknutí prsty a změnil se mi naráz život. K horšímu. Stal se ze mě psanec,“ popisuje ParlamentnímListům.cz začátek toho, co ho motivovalo k tomu, aby se politicky angažoval. Zdeněk Ponert je totiž taxikářem, který v roce 2005 jako mluvčí odborů taxikářů veřejně na televizní kamery řekl, že ne všem taxikářům v Praze se líbí nové předpisy pražského magistrátu. Ty stanovovaly maximální možnou cenu, za kterou by měli řidiči taxislužeb po hlavním městě jezdit, v případě nedodržení následovaly přísné sankce i s možností odejmutí licencí. Vše gradovalo ještě několik let poté a vyvrcholilo rvačkou taxikářů a strážníků na Staroměstském náměstí.