V půlce února 2012 přišlo do Jeruzaléma hnusné počasí. Od Středozemního moře zasáhl území studený vichr, hotová „bóra“. Zmrzlý déšť bodal do tváří. Izraelské noviny byly plné spekulací o sněhové kalamitě. Jeruzalémský starosta přiznal, že se ocitl pod tlakem svých dospívajících dcer, aby zrušil vyučování. Sněhu bylo nakonec málo. S bídou jsme si před Jafskou branou postavili malého sněhuláčka. Vichr a déšť jej brzy rozpustil.

Žid Daniel nám vyprávěl, jak se jednou i s rodinou rozjel do Prahy. Z televize pochopil, že druhý den bude sněžit. V Izraeli žijete s jinou mentalitou, hrozby berete na jednu stranu vážně, na druhou se jim trochu smějete, protože jinak by snad člověk pro samé obavy ani nemohl žít. Daniel je naučený na ctnost, kterou se vám touto knihou snažíme vtlouct do neochotné české hlavy – na rodinnou připravenost (family preparedness). Koupil základní potraviny, balíček svíček, věděl, že děti se budou nudit, tak obstaral pastelky a dětské omalovánky.