Pokud jsou tyto zprávy pravdivé, je to pro LČR naprosto nepochopitelné. Věřitel (LČR) je vyšetřován za to, že mu dlužník (LESS FOREST) neplatí za odebrané dříví, to je značně paradoxní. Neměl by být předmětem vyšetřování spíše dlužník a jeho management?

Dle médií má být šetřeno, jestli LČR nemohly předejít situaci, kdy jim ze strany společnosti LESS FOREST nebyla za část odebraného dříví zaplacena kupní cena. Takové situaci prý mohlo být předejito zavedením vyšších bankovních záruk v tendru na provádění lesnických činností, případně nepodepisováním smluv s vítěznými uchazeči, o nichž je mediálně sdělováno, že jsou „adeptem na insolvenci“.

K názorům, že LČR neměly podepisovat lesnické smlouvy se společností LESS FOREST jako „adeptem na insolvenci“, LČR uvádějí, že jako veřejný zadavatel musí při realizaci zadávacích řízení postupovat striktně podle zákona o veřejných zakázkách. Při „podezření na insolvenci“ není dle zákona o veřejných zakázkách možné uchazeče o zakázku ze zadávacího řízení vyloučit, není možno takovému uchazeči ani odepřít uzavření smlouvy, pokud v zadávacím řízení uspěje. K tomu LČR doplňují, že dle rozhodovací praxe ÚOHS paradoxně ani nesmí odepřít uchazeči, který jim neuhradil pohledávky po lhůtě splatnosti, účast v zadávacím řízení o veřejnou zakázku. Pokud by LČR postupovaly tak, jak by dle názorů některých laiků a médií postupovat měly, tedy vyloučily ze zadávacího řízení o lesnickou zakázku subjekt, o němž se hovoří jako o adeptu na insolvenci, porušily by tím přinejmenším zákon o veřejných zakázkách. LČR se mohou zákony „jen“ řídit, nejsou subjektem, který by je tvořil či závazně vykládal.

K bankovním garancím (BG) na zajištění závazků smluvních partnerů vůči LČR tyto uvádějí, že celoplošně zavedly BG do tendrů na provádění lesnických činností od r. 2011 jako reakci na stav z tříletých tendrů z roku 2007, kdy nebyly závazky smluvních partnerů zajištěny vůbec (zákon jejich zavedení neukládá).