Adam B. Bartoš přivítal u sochy sv. Václava na Václavském náměstí asi 150 lidí, kteří se tam sešli na tzv. Tábor lidu. Ten vedle Bartoše coby předsedy krajně pravicové Národní demokracie spolupořádaly také organizace jako Českoslovenští vojáci v záloze za mír, Vize ČR, Lidé lidem, Národní sjednocení, Za naši kulturu a bezpečnou zem, České hnutí za národní jednotu, Vlastenecká fronta, Liga obrany vlasti – Morava, či Národní obroda.

Bartoš rozplakal dav...

Akce začala po 14. hodině odpoledne proslovem Adama B. Bartoše, v němž rozplakal účastníky. Sehrál takřka divadelní kus, během něhož se se všemi srdceryvně rozloučil, snad jako kdyby odcházel do vyhnanství. Účastníci demonstrace se začali vroucně objímat, mnozí skutečně srdceryvně plakali.

Přitom by Bartoš šel maximálně do vězení, pokud by porušil dvouletou podmínku, kterou mu uložil soud za antisemitské výroky. Z demonstrace se však snažil udělat velikou show, za což se také dočkal ocenění od demonstrantů. Lidé nejednou skandovali jeho jméno. „Každý správný politik musí vědět, kdy má skončit,“ prohlašoval Bartoš.

Jenže pak přišel zlom. „Já nekončím!“ vykřikl hlavní řečník. „Já neodcházím, tohle je můj domov, jediný, čím mě mohou poslat pryč, je bourací koule, ať si na mě pošlou ÚOOZ, ať si naserou!“ křičel Bartoš. Kolem přitom postávaly malé děti, které tato sprostá slova nemohly přeslechnout. Bartoš se však odmítal krotit.    

Chtěl na odpočinek poslat všechny „havlisty“, „sluníčkáře“, předsedu vlády Bohuslava Sobotku (ČSSD), německou kancléřkou Merkelovou a další jim podobné politiky. V tu chvíli se ozvaly výkřiky jako „Multi-kulti nechceme!“ nebo „Scheiße Merkel!“, což lze z němčiny předložit jako „s*ačka Merkelová“.