V čínské kulturní tradici se říká, že krize představuje také příležitost. Perfektní zhmotnění této pozoruhodné myšlenky máme nyní jako na dlani. „Je-li z něčeho patrná provázanost krize s příležitostí, tak právě z pandemie koronaviru. Stala se příležitostí pro kdekoho v našem křehkém a rozporuplném světě,“ připomíná Kopecký.
Zmiňuje například úsilí maďarského premiéra Viktora Orbána. „Toužil kdysi úzce spolupracovat s Čínou, stopnout parlament, řídit zemi dekrety a vojskem obsadit strategické firmy, to mluví za vše,“ píše. A dodává, že epidemie je snem mocných, umožňuje kontrolovat populaci, určit každému jeho místo, vést o každém podrobné registry informací.
„Zároveň je tak předváděna údajná superiorita vlastního zřízení nad ostatními, méně dokonalými, jimž se přece sluší pomoci,“ pokračuje publicista a poukazuje na Írán, kde vliv nejlidnatější země světa očividně sílí, rovněž v souvislosti s tuhými americkými sankcemi.
Dostalo se také na země střední a východní Evropy, což může kromě dalšího souviset s faktem, že Čína byla loni Evropskou komisí prohlášena za „systémového rivala“.
Vedle skvělého byznysu se třeba v České republice hodí Číně vylepšit si image. „Překrýt kouzelným pláštíkem požadované veřejné vděčnosti našich politiků skandály kolem (mizení) podivných čínských poradců v blízkosti našich vrcholných představitelů. Anebo na arogantní urážky či výhrůžky stran našich oficiálních vztahů s Tchaj-wanem,“ míní publicista.
Závěrem nabízí ještě jeden čínský cíl. „Rozehrávání dlouhodobé hodnotové soutěže, zda je košer ‚ideál‘ systematického elektronického sledování a kádrování občanů,“ uzavírá Pavel P. Kopecký.
autor: nab