Filozofka Tereza Matějčková vnímá největší problém na straně voličů. Konkrétně těch, kteří sami sebe považují za stráž demokracie a stejně vysoké nároky mají i na svého kandidáta. A takovým nárokům v realitě života prakticky není možné dostát.
„Vzpomněla jsem si na francouzského sociologa a historika Alexise de Tocqueville, který říká, že demokraté se vyznačují velmi nízkou tolerancí. A to je často příčinou naší zkázy: Na každém kandidátovi si najdeme nějaké negativní znaménko, kvůli kterému ho v žádném případě nebudeme volit,“ povšimla si filozofka.
I to je podle ní důvod, proč lidé, kteří sami sebe vnímají jako příkladné demokraty s kritickým myšlením a s mnoha dalšími ctnostmi, ve finále všechny volby projedou a pak si kvůli tomu stěžují na své spoluobčany.
Ve skutečnosti je celkem zásadním důvodem jejich nízká tolerance.
Téma zaujalo i ústavního právníka Jana Kyselu. Podle něj si z výše popsané frustrace lidé odnášejí zklamání, že není koho volit – což ještě prohlubuje jejich zklamání.
„To ale za předpokladu, že jsem si vysnil ideálního, neexistujícího kandidáta – nejčastěji sám sebe nebo někoho, kdo se mi podobá. A jelikož nekandiduji a nikdo se mi nepodobá tak moc, aby se mi to líbilo, pak nemám koho volit,“ zamýšlel se.
Voličům s takto vysokými nároky pak připomněl, že politika je o něčem trochu jiném. Především je politika uměním kompromisu, který spolu musejí uzavírat lidé různých morálních kvalit. Ale tím se v očích „ctnostných demokratů“ kompromitují.
Tento fenomén je v poslední době pozoruhodný u prezidentského kandidáta „protizemanovských sil“ Petra Pavla. Toho jedni prezentují jako jediného, který by dokázal porazit Andreje Babiše, zatímco druzí rozebírají jeho minulost před rokem 1989.
Zatím nejvíce se v tomto směru odvázal Miroslav Kalousek poznámkou o jeho otci, vysoce postaveném armádním důstojníkovi. „Dokonce bych si dovolil tvrdit, že starý Pavel byl v hierarchii KGBácké pyramidy výše než starý Babiš,“ napsal poté, co generála prohlásil za „komunistického spratka“.
Více voličů se ale přiklání ke druhé straně. Petr Pavel totiž podle průzkumů v málo lidech vzbuzuje frenetické nadšení, ale kraluje v kategorii, že lidem „nevadí“.
Faktor „menší zlo“ je podle účastníků debaty velkou devizou generála Petra Pavla. „Když jsem před časem data viděl, tak mě u všech kandidátů zaujalo, že jen Petr Pavel a Marek Hilšer měli větší podíl hlasů ,pro‘ než ,proti‘. U všech ostatních převládlo ,proti‘,“ povšiml si ústavní právník Kysela.
To může být velmi důležité ve druhém kole, kde se volí pouze ze dvou kandidátů. „Nejde jen o to, jestli vás například Andrej Babiš nebo Miloš Zeman odpuzuje, ale i o to, aby vás ten druhý neodpuzoval víc. Proto se mi zatím zdá, že výhodou Petra Pavla je, že ne všichni jsou jím nadšeni, ale nadšených je víc než těch, kteří jsou silně nenadšení,“ zamyslel se Kysela.
S tím souhlasí i expert na veřejné průzkumy Jan Burianec z agentury STEM/MARK, podle nějž „generál“ vychází z dat jako ten „nejvíce přijatelný“ už tři roky.
Podle něj Pavel působí jako kandidát „demokratického bloku“, ale dokázal by sebrat i relativně velkou část elektorátu Miloše Zemana z roku 2018. Prezident tehdy ve druhém kole dostal přes 2,8 milionu hlasů, doposud rekordní zisk.
Burianec ale dodal, že podle průzkumů je v současnosti obrovský prostor pro nějakého dalšího kandidáta, protože lidé nejsou aktuální nabídkou příliš uspokojeni.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jav
