„Nechte tátu být. Udělal dost,“ bránila Natálie Kocábova otce poté, co v Českém rozhlas prohlásil, že prezident s komunistickou minulostí je „plivnutí do tváře obětem“. „V kavárenské společnosti sbírá hejty, že by se jeden posral, protože odmítá volit komouše. A já taky,“ napsala před druhým kolem prezidentských voleb.

Pár dní poté Češi do čela republiky zvolili Petra Pavla. Pro Kocábovou, jak sama píše, je složité tuto skutečnost, vzhledem k boji jejího otce i dědy proti komunismu, přijmout: „Je to tíživý. Vyrůstáte v rodině, která podřídila chod boji s komunismem. Má to na vás vliv. Ten vliv odhalujete v životních etapách. Není to tak, že kdo bojuje frontálně, je bezúhonný, s tátou jsem prohádala celý dospívání a často byla na mý straně pravda. Nebyl doma. Prostě nebyl.

Dneska to chápu. Pracoval na něčem, co budou nejvíc schopný ocenit až moje děti, svoboda. Já ani tak ne, jsem v závěsu první postkomunistická generace, mám jejich DNA,“ píše ve svém facebookovém komentáři.

Zopakovala, že to byl důvod, proč se voleb neúčastnila: „Právě proto jsem nešla volit, měla jsem sto keců různými směry, nakonec jsem stála u urny v Paříži a prostě… jen stála venku. Protože hodit to rozvědčíkovi je jako flusnout do tváře mému dědovi. A to jsem prostě nedokázala udělat, protože jsem ho milovala a protože jsem celý svůj, teď už ne tak krátký, život vnímala jeho boj s komunismem. Byl farář. Bojoval s nacismem, bojoval s komunismem. Signatář Charty a skončil v kotelně. Nešlo to,“ dodává.