Jak se vám podařilo získat tolik informací najednou?

Pracujeme na projektu, se kterým se na nás počátkem roku obrátilo sdružení ČSRES, což je České sdružení regulovaných elektroenergetických společností. Jeho členy jsou provozovatel přenosové soustavy a tři distribuční společnosti, tedy státní společnost ČEPS a dále PREdistribuce, ČEZ Distribuce a EG.D, což je distribuční společnost skupiny E.ON. Cílem spolupráce je mapování těch správných akceleračních zón.

Jaká je podle vás „ta správná“ akcelerační zóna?

Ve smyslu evropského zákona nepotřebná nebo již použitá plocha. Tedy určitě ne volná zemědělská nebo lesní krajina v ní větrný park, to je nezákonná představa určité zájmové skupiny developerů v napojení na některé vysoké státní úředníky. A energeticky určitě takové, kde už existují sítě a nejlépe i místní spotřeba. V tomto smyslu se evropské zákony kryjí s technickou logikou, pokud se o tom paní ministryně Mrázová zrovna neodmítá s lidmi bavit nebo nevyvrací technické zákony a vládní politiku o nezdražování. Když postavíte obnovitelnou elektrárnu namísto uhelné, máte k dispozici transformátory a sítě prakticky neomezeně. A když využijete areál nějaké továrny nebo teplárny, máte zde i místní spotřebu. Oproti tomu větrné ani solární parky v polích a na zemědělské půdě kolem obvykle žádná vedení ani spotřebu nemají, je to extrémně nevýhodné z hlediska investic do sítí i jejich provozování, kde takové instalace způsobují místy přetěžování sítě a místy zase nedostatek elektřiny.

Jak byste vlastně definoval rozdíl mezi inženýrem a větrným developerem?