Jak hodnotíte Andreje Babiše? (ptáme se od 5.6.2014)Anketa
„Logicky se dnes nejvíc lidí ochotných prodat či pronajmout svoje jméno shromažďuje kolem hnutí ANO. Předseda Andrej Babiš není přitažlivý jen svým bohatstvím a mocí, jíž dnes disponuje, je to výrazný člověk s nepopíratelným charismatem. Nicméně hlavní stavební látkou jeho vesmíru byly a jsou nákupy. Tak jak byl zvyklý postupovat v byznysu, skupováním a přeplácením (a na druhou stranu odhazováním všeho, co přestal potřebovat nebo co začalo prodělávat), tak dnes provozuje i politiku,“ píše Kaiser s tím, že lídr ANO je pro něho čistým představitelem „kmotrovství“.
Babiš á la Marlon Brando
„Babiš funguje jako Marlon Brando v úvodní scéně filmového triptychu Kmotr – tím, že mocného muže požádáte o pomoc v nějaké věci, se zavazujete, že mu navždy budete k dispozici, nezávisle na tom, v jakém oboru se zrovna bude realizovat: Jednou, a ten den možná nikdy nepřijde, tě požádám o službu,“ parafrázuje komentátor známý film.
Důkazů pro to prý existuje nespočet. Seznam „spících klientů“ českého veřejného života čítá členy vlády, jakož i sportovce či umělce, které Babiš štědře dotoval. Neunikl údajně ani nejslavnější český zpěvák Karel Gott, kterému lídr hnutí ANO před dvěma lety sponzoroval turné (AGROFERT TOUR).
„Pro Babiše je alespoň letmá přítomnost takových lidí darem z nebes. Oni mu dodávají společenskou legitimizaci, kterou potřebuje jednak pro případ, že by se začala propírat jeho byznysová minulost (původ startovního kapitálu, s nímž se zmocnil původně státní firmy Agrofert, zisk Lovochemie, podivná účast-neúčast na privatizaci Unipetrolu atd.), jednak vždycky, když poruší pravidla,“ popisuje komentátor zavedený systém služeb a protislužeb.
Celý text k přečtení ZDE.
O příznivý mediální obraz se Andreji Babišovi navíc starají i média, která spadají pod jím koupené vydavatelství MAFRA – MF Dnes a Lidové noviny. „Oba Babišovy tituly až na výjimky, které spadají pod minulé vedení MF Dnes a Sabinu Slonkovou, neotevírají témata, která by majiteli byla skutečně nepříjemná. Do všech ostatních se může šít jako za starých časů. V tom je skutečný význam této držby, každý zúčastněný to ví, ale všeobecně se uznává, že vztah zaměstnanec-zaměstnavatel je dnes důležitější než nějaký Peroutkův odkaz,“ hořce konstatuje Kaiser.
Tohle by si nedovolil ani Klaus
„Česká demokracie po roce 1989 byla sice nedokonalá, ale nebyly tu žádné nedotknutelné figury, o jejichž dlouhých prstech by se jen šeptalo, jimž by se novináři vyhýbali a proti nimž by ti, kdo se s nimi dostanou do konfliktu, měli potíž sehnat dobrého advokáta. Ani Václavu Klausovi na jeho zenitu se o něčem takovém nemohlo zdát. Úcta k Václavu Havlovi byla místy až nadlidská, ale byla nevynucovaná, dobrovolná, nebyl v ní přítomen element strachu, natož obava o místo či o státní zakázku. V tomto ohledu je česká společnost uzavřenější, nesvobodnější než před 25 lety,“ uzavírá Kaiser svůj článek.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
