Ukrajinská krize se stala výzvou pro Rusko a také pro Evropu a přinesla na kontinent válku s více než pěti tisíci obětí. Jde o společnou výzvu, protože tu existuje možnost, že uprostřed kontinentu bude failed state, který bude vyžadovat finanční pomoc v takových objemech, které budou nesnesitelné pro EU i pro Rusko. Je třeba pokračovat v hledání diplomatického řešení vedoucího ke zvládnutí krize, nicméně ukrajinská krize nemá jednoduché ani rychlé vyústění, upozorňují.
Ukrajinská krize ohrožuje mechanismus mezinárodní spolupráce v Evropě
Krize nejenom ohrozila ukrajinskou státnost, ale také celý mechanismus mezinárodní spolupráce v euroatlantickém prostoru. Ekonomické vztahy mezi Ruskem a EU, které se po roky dynamicky rozvíjely, nyní ztrácejí svoji pozitivní dynamiku. Sankce mají dopady pro ruské i evropské společnosti, snížily vzájemnou důvěru v byznysu, vedly k tomu, že byla zrušena řada společných plánů spolupráce, a zpochybnily ambiciózní projekt Evropy od Lisabonu po Vladivostok.
Dialog ve vojensko-strategické sféře mezi NATO a Ruskem, který by umožnil vznik společného prostoru bezpečnosti, zamrzl a místo něj bude NATO rozšiřovat svoji vojenskou infrastrukturu ve střední Evropě a Rusko na druhou stranu uskutečňuje velký program přezbrojení.
V informační sféře došel konflikt mezi Západem a Východem k bezprecedentní intenzitě a experti na obou stranách se stále více obracejí ke slovníku studené války. Není tak překvapením, že na obou stranách se už mluví o „nové studené válce“, která dělá z projektu Velké Evropy jen fantazii, která nemá nic společného s realitou.
Nedá se pochybovat o tom, že situace v Evropě dává dost důvodů k pesimismu. Ukrajinská krize plně vytěsnila myšlenku Velké Evropy z myslí politiků i expertů a ti, kdo se jí nechtějí vzdát, ji musí revidovat s ohledem na ukrajinský vývoj.
Psali jsme:
Občanskou spoluprací ve vědě, kultuře a vzdělávání proti nové studené válce
Podle de Villepina a Ivanova by mohl být realistickým, i když smělým řešením vzniklé situace v dnešní Evropě projekt, který by vytvořil jediný evropský nebo dokonce euroatlantický prostor skrze spolupráci představitelů občanských společností ze zemí kontinentu. Takový projekt by rozvíjel humanitární vztahy napříč kontinentem a navzdory krizím. Spolupráce by měla mnohostranný, různý, komplexní charakter a zároveň stabilnější charakter v době podobných krizí. Tato oblast vztahů mezi EU a Ruskem se úspěšně rozvíjí více než deset let například v rámci společného prostoru vzdělávání a výzkumu a její posílení a prohloubení by bezpochyby prospělo oběma stranám.
Ukrajinská krize vytěsnila otázky humanitární spolupráce na periférii politické diskuse. Ti, kteří hledají cesty z dnešní krize, vidí obvykle humanitární spolupráci jako otázku na později, až bude krize zažehnána. „Nicméně jsme si jistí, že vyčkávací pozice se stane v tomto případě strategickou chybou. Právě dnes, v době hluboké politické krize, spolupráce v oblasti vzdělání, kultury a občanské společnosti musí získat prioritu.“
Společným strategickým cílem je podle de Villepina a Ivanova vytvoření společného evropského či euroatlantického humanitárního prostoru. Fakty jsou dány: Rusko je země evropské kultury a část evropské civilizace s vědou, vzděláváním a občanskými institucemi, které tíhnou k Evropě. Nejde proto o utopii, ale o reálný cíl pro Západ i pro Východ Evropy.
Zaprvé, podle autorů je nutné, aby už existující spolupráce mezi národy nebyla další mincí v rámci politiky sankcí a protisankcí. Humanitární aspekt vztahů mezi Ruskem a EU je třeba udržet a ochránit od negativních vlivů krize.
Zadruhé, tato spolupráce by měla být protiváhou provokacím a nepřátelské rétorice, která staví na zjednodušených obrazech a agresivní propagandě s černým a bílým viděním politiky. Právě taková rétorika stále více zní na Východě i na Západě. „Nebudeme se živit iluzemi: jestli se nám nepodaří dostihnout zlomu v náladách, které panují v současnosti v Rusku a v EU, obnovit vzájemné vztahy i po ukončení ukrajinské krizi bude velmi těžké.“
Vztahy mezi Ruskem a EU nejsou jen o politicích, ale hlavně o lidech
De Villepin a Ivanov navrhují širokou škálu postupů, jak posílit humanitární aspekt spolupráce v různých oblastech a na obou stranách konfliktu. Podle nich je třeba odmítnout snahy o posilování vízového režimu mezi Ruskem a EU a pracovat na posílení kontaktů mezi regiony RF a EU, mezi bratrskými městy a komunitami včetně přeshraničních kontaktů, investovat do studijních a vzdělávacích výměn, do další vědecké spolupráce, zvýšit snahy o kulturní diplomacii a akcentovat například kulturní turismus a podobně.
„... není dobré zapomínat na to, že v konečném důsledku vztahy mezi Ruskem a Západem nejsou omezeny na kontakty mezi hlavami států, diplomaty, vojáky a dokonce ani finančními magnáty. Tyto vztahy se týkají především obyčejných lidí s jejich strachy a nadějemi, zklamáními a očekáváními, každodenními starostmi a plány do budoucnosti. Odstraňte lidský prvek z jakéhokoliv schématu a ono přestane fungovat,“ uzavírají Villepin a Ivanov a navrhují vznik rusko-evropské agentury pro mládež, která by se po vzoru francouzsko-německé iniciativy z roku 1963 stala základem pro budoucí smíření mezi Ruskem a Evropou.
O autorech:
Dominique de Villepin byl ministrem zahraničí Francie (2002–2004) a později premiérem země v letech 2005 až 2007.
Igor Ivanov byl ministrem zahraničí Ruska v letech 1998 až 2004, nyní předsedá Ruské radě pro zahraniční věci.
Zdroj zprávy je ZDE
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: vss
