„Zatvrzele odmítavý postoj Andreje Babiše k možnému přijetí padesáti sirotků z válkou zdecimované Sýrie byl posledním impulzem, který mě přinutil vyjádřit se touto expresivní formou k danému tématu. Text písně se však týká společenských tendencí, které se odehrávají jak na našem území, tak ve zbytku Evropy, již delší dobu. Politická uskupení, která dříve byla – i díky fungující demokratické kultuře – odkázána na okraj politického spektra, se nově stávají politickým mainstreamem,“ poznamenal raper Lipo ke skladbě, která podle jeho slov vznikala od 21. do 23. září.

„Procházíme cestou od Evropy poválečného konsenzu, založeného na humanistických ideálech, Evropy sebevědomé a přitom solidární, k Evropě, kterou nově charakterizuje vzmáhající se nacionalismus a populismus, těžící ze strachu a předsudků. Dobový výjev, o kterém se zmiňuji v refrénu, je pro mě určitým silným mementem k možnému opakování historie. Ani tenkrát, v Berlínském hotelu Adlon, nikdo pravděpodobně netušil, jak celý proces skončí. Nenechme sebou manipulovat, nedávejme prostor obchodníkům se strachem,“ poznamenal Lipo.

„Padesát dětí, jedno políčko z dlouhýho filmu a jejich přijetí by mohlo ohrozit tvou firmu. Tvou hlavní firmu, který říkáš ještě občas stát. Ta myšlenka je zvrhlá, přestávám se tomu smát. To gesto odmítnutí zrcadlí tvý hodnoty. Možná ti davy tleskaj, nepřidám se do fronty. Marketing máš pestrej, svý role umíš dobře hrát. Ani s milionem hlasů v zádech nejsi demokrat. Kdyby vítr vanul jinak, tisknul bys ty děti k hrudi. Trendem pevná ruka lídra, sbírat za ty bludy body. Nemusím být ani mesiáš, nemusím být ani Kovy, abych dětem řekl, kampak asi vedou tyhle schody. Cítím stud a vztek, co nejde nacpat jen do jedný sloky. Dolů to jde rychle, zpět se dostat trvá roky,“ zpívá pak v písni Lipo.