„Téma české národní zájmy považuji za velmi vážné. V tomto případě je nutná obecnější diskuse, nikoliv sklouznutí k jednotlivostem,“ podotkl Klaus s tím, že českým národním zájmem určitě není vydolovat co nejvíce dotací z Evropské unie. „Tyto věci jsou však cílem zahraniční politiky,“ podotkl Klaus. „Obecně platí, že samozřejmým národním zájmem jakékoli země je úsilí o udržení se, přetrvání a reprodukování se na území, které tato skupina lidí obývá. Je to triviální, ale od toho je třeba vyjít,“ řekl jasně začátkem Klaus.
„Naše země naštěstí na rozdíl třeba od Maďarska má tu výhodu, že se považuje za teritoriálně saturovanou zemi. My nemáme pocit, že by v naší zemi mohlo to naše území expandovat. Neplatí to pro všechny země,“ sdělil následně Klaus. Po tisíciletí pak také řešíme přežití malé země, která je sousedem kontinentálního hegemona Německa. „Specifikou, zvláštností je to, že v současnosti tento problém řešíme v éře našeho členství v Evropské unii. Tedy ve specifickém konstruktu, který stále více potlačuje národní státy,“ dodal Klaus.
„Jak se má malá země chovat vůči velkému sousedovi?“ zeptal se následně bývalý prezident. „Řešíme to s různými úspěchy už tisíc let. Variant je pět: Česká republika jako suverénní samostatný stát. Nebo: Česká republika se stane satelitem či součástí toho velkého souseda. Třetí: ČR jako členský stát celokontinentální instituce, která by byla založena na rovnocenném postavení všech členských zemí. Čtvrtá: ČR jako člen dnešní EU, tedy reálné, nikoliv hypotetické EU, která se vyznačuje stále se zesilujícím hegemoniálním postavením. A pátá varianta: Česká republika jako člen nějaké jiné, neceloevropské organizace,“ poznamenal Klaus s tím, že česká politika si musí demokraticky rozhodnout, o kterou z variant usilovat.
„Za zcela nerealistickou považuji představu EU založené na rovnocenném postavení evropských zemí, což by umožnilo často diskutované vyvažování Německa a zrušení jeho přirozeně vzniklé hegemoniální pozice. To realitou není. Dnešní EU je nerovnovážným seskupením,“ míní Klaus. „Relevantní otázkou se dnes stává, zda být, či nebýt v takzvaném tvrdém jádru EU. Což pro mne není nic jiného než otázka – stát se, či nestát se satelitem nebo dokonce součástí Německa. Uvnitř tvrdého jádra se naše národní zájmy hlasováním jednou „pro“ a jednou „proti“ zajistit v žádném případě nedají,“ sdělil. Následně poznamenal, že subvariantou je hledání nějakého seskupení zemí, kde by bylo možné vytvořit jiné než celokontinentální integrační seskupení. O variantě přimknutí se k Rusku však neuvažuje. „Těsná vazba k Rusku v druhé polovině 20. století byla ojedinělou neopakovatelnou epizodou našich dějin. Rusko není ani naším sousedem, nic od něj nemáme chtít, ale je také nesmyslné se jej tak teatrálně bát,“ dodal.
- Video najdete ZDE
Robejšek se pak také rozhovořil o tom, co je národní zájem. „Nemáme žádné věčné přátele, nemáme žádné trvalé nepřátele, máme jen věčné zájmy. A je naší povinností jim sloužit,“ sdělil slova jednoho z britských politiků. „Každý národ je v každém okamžiku své existence někde na ose mezi rozkvětem a zánikem a záleží velmi na tom, kdo tomu národu vládne. Jestli jsou ti, co vládnou, vůbec schopni myslet v kategorii toho národního zájmu. Velký deficit naší politiky je to, že se ztrácí v detailech a není schopna ani ochotna přemýšlet o tom, co jsou naše národní zájmy. Národní zájmy jsou pro každý stát víceméně stejné – týkají se dvou otázek: bezpečnosti a blahobytu,“ sdělil Robejšek. „Těmto cílům slouží ta která elita, která momentálně vládne, lépe nebo hůře. Ale také podle toho, o kterou zemi se jedná,“ dodal.
Robejšek následně souhlasil s tím, že je iluzí, aby vznikl spolek států, kde jsou všechny státy si rovny. „Vždycky jde o proces. V reálném životě to vypadá tak, že musíme kombinovat přístupy v čase našeho vlastního vývoje s respektováním toho, co se děje zvenčí,“ zmínil Robejšek. „Vývoj musíme zapojit do našich úvah, abychom se zbavili toho statického pozorování,“ dodal.
Evropská unie podle Klause rozhodně není rovnovážným konstruktem. „Zde dominuje jeden hegemon a další země jsou do počtu. Evropská unie mele jednu z největších nepravd, káže slovo subsidiarita. To je přece největší podvod, který je na lidech v Evropě učiněn,“ sdělil Klaus. „To, co pan prezident popsal, já nazývám rétorická politika,“ notoval si s Klausem Robejšek.
Robejšek se pak vyjádřil k německé kancléřce Angele Merkelové a k francouzskému prezidentovi Emmanuelu Macronovi. „Oba vedou Evropu do pekel,“ řekl jasně Robejšek. „Macron je zcela závislý na Merkelové a Merkelová nebude schopná platit Francii tak, jak by to bylo potřeba. Zažijeme novou variantu věčného sporu mezi Francií a Německem,“ míní Robejšek. Klaus pak nazval Macrona „Micronem“. „Akronym používaný pro instituci evropské integrace EU by se měl změnit na M+M Union,“ podotkl Klaus.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vef
