„Téma české národní zájmy považuji za velmi vážné. V tomto případě je nutná obecnější diskuse, nikoliv sklouznutí k jednotlivostem,“ podotkl Klaus s tím, že českým národním zájmem určitě není vydolovat co nejvíce dotací z Evropské unie. „Tyto věci jsou však cílem zahraniční politiky,“ podotkl Klaus. „Obecně platí, že samozřejmým národním zájmem jakékoli země je úsilí o udržení se, přetrvání a reprodukování se na území, které tato skupina lidí obývá. Je to triviální, ale od toho je třeba vyjít,“ řekl jasně začátkem Klaus. 

„Naše země naštěstí na rozdíl třeba od Maďarska má tu výhodu, že se považuje za teritoriálně saturovanou zemi. My nemáme pocit, že by v naší zemi mohlo to naše území expandovat. Neplatí to pro všechny země,“ sdělil následně Klaus. Po tisíciletí pak také řešíme přežití malé země, která je sousedem kontinentálního hegemona Německa. „Specifikou, zvláštností je to, že v současnosti tento problém řešíme v éře našeho členství v Evropské unii. Tedy ve specifickém konstruktu, který stále více potlačuje národní státy,“ dodal Klaus.

„Jak se má malá země chovat vůči velkému sousedovi?“ zeptal se následně bývalý prezident. „Řešíme to s různými úspěchy už tisíc let. Variant je pět: Česká republika jako suverénní samostatný stát. Nebo: Česká republika se stane satelitem či součástí toho velkého souseda. Třetí: ČR jako členský stát celokontinentální instituce, která by byla založena na rovnocenném postavení všech členských zemí. Čtvrtá: ČR jako člen dnešní EU, tedy reálné, nikoliv hypotetické EU, která se vyznačuje stále se zesilujícím hegemoniálním postavením. A pátá varianta: Česká republika jako člen nějaké jiné, neceloevropské organizace,“ poznamenal Klaus s tím, že česká politika si musí demokraticky rozhodnout, o kterou z variant usilovat.