Bývalý vedoucí odboru kultury plzeňské radnice, Vladimír Líbal, se nejdříve vyznal přítomnému auditoriu, čítajícímu několik desítek osob: „Neznám nic lepšího, než je demokracie. Přes všechny chyby, co se udělaly, a že jich bylo, a ještě určitě bude, tak ideál listopadu stále funguje.“

Je nám tu hej

Bývalá studentská aktivistka Hana Fáberová uvedla následující: „Jsem moc spokojená, protože mohu žít a dělat, v čem věřím. Věřím v Boha, věnuji se romským dětem, to je úžasné, to bych za komunistů nemohla, takže já jsem spokojena.“

Bývalý novinář Jaroslav Anton konstatoval: „Když někdo lituje, že cinkal klíči na náměstí, tak mu říkám – co jsi čekal, nějaké spasení? Ty první dny, to byl nejsilnější zážitek, co jsme mohli prožít. Co potom následovalo, ta různá období, devadesátá léta, milénium. Zvolení Václava Havla prezidentem na Vánoce 1989, to je nejsilnější období, zážitek na celý život.“

Bývalý šéf stávkového výboru mediků, účastník mnoha zahraničních lékařských misí, Marcel Hájek, reagoval slovy: „Já jsem očekával jenom svobodu. Já jsem neočekával, že zbohatnu, budu na tom skvěle, jezdit v bouráku. Někdo třeba očekával toto. Třeba že za ministra Komárka bude kačka jak marka, to jsem fakt nečekal a byl jsem při zemi. Myslím, že lidé brblají až moc. Poznal jsem svět, žil jsem dlouhá léta v zahraničí. Také v zemích, jako je Irák nebo Afghánistán, kde ráno pošlete děti do školy a nevíte, jestli se vám vrátí odpoledne zpátky. Zažil jsem obrovskou bídu. My tu žijeme v zemi, která je skvělá pro život. Ty problémy, které jsou tady, jsou úplně všude. I v západních zemích, ke kterým vzhlížíme. V Británii, ve Švédsku mají stejné problémy, stejné potíže, jako máme my. Když bychom to nějak zpochybňovali, co se nesmí stát, tak to abychom si tedy vybrali jinou planetu. Lidé jsou všude poněkud stejní a museli bychom všechno znova vybudovat a obnovit. Já bych nikdy nepodepsal výzvu Děkujeme, odejděte.“