Klíčovým důkazem proti Okamurovi byl „od lidí z okolí SPD získaný protokol“, kde bývalý tajemník hnutí v Novém Jíčíně policistům popisoval, jak to v hnutí chodí. Hovořil prý i o netransparentním účtu, ke kterému měl dispozici Lubomír Volný, dnes poslanec za Okamurovo hnutí. Slonková s Kubíkem pak začali obvolávat lidi, kteří podle bývalého tajemníka mohou jeho verzi dosvědčit.
Jistá paní Zemanová, které se dovolali jako první, okamžitě vybalila, že Volného účet byl spojen se stranickým e-shopem, ve kterém si členové museli povinně nakupovat placky, šály a další reklamní vybavení.
Rozčílená penzistka pak ještě do telefonu odvyprávěla, že když se poslance Volného zeptala, kdy SPD prosadí zrušení koncesionářských poplatků pro důchodce, které měla v programu, zazněla odpověď: „To jsme tam dali jen tak, s tím se nic dělat nebude.“
Slonková se s důchodkyní rozloučila a Kubík se mezitím zahloubal do protokolu. Vyčetl z něj, že zmíněný účetní si musel každé dva měsíce nakoupit ve stranickém e-shopu reklamní předměty za tři tisíce korun, ty pak rozprodat a peníze v hotovosti odevzdat Lubomíru Volnému. Ohromená Slonková začala částky násobit třemi tisíci členů a pak se shodli, že je to „zlatá žíla“.
Další bývalí členové severomoravské SPD se prý z obavy o svou bezpečnost báli promluvit. Nakonec však sehnali straníka, který byl pod podmínkou skryté identity (záběr na něj z dálky zezadu, pak rozostřený a se změněným hlasem) ochoten promluvit, jak to ve Svobodě a přímé demokracii chodí.
Muž, se kterým se redaktoři sešli na louce za paneláky, vyprávěl že věřil, že Okamura chce v této zemi něco změnit, ale zklamal se v něm. Prozření mu prý trvalo asi tak rok. Do té doby Tomio Okamura jezdil po regionech a ujišťoval spolustraníky, že je vše ohledně financování v naprostém pořádku. Lidé, kteří jsou v SPD, podle něj začínají chápat, že se děje totéž jako předtím v hnutí Úsvit.
Jiří Kubík a utajený svědek poměrů v SPD
Ohledně financování Úsvitu Kubík ve svém pořadu Výzva konfrontoval přímo Okamuru. Ten mu dal výklad, že pučisté z Úsvitu na něj vymysleli kauzu, kvůli které byl dokonale prošetřen policií, která zjistila, že vše je v pořádku. „Já jsem se neobohatil ani o halíř,“ ujišťoval.
Pak se pořad vrátil k exteriérovému rozhovoru s utajeným svědkem. Ten vyprávěl, jak Okamura nutil všechny kandidáty, aby mu ohlásili veškeré kompromitující informace na své kolegy z kandidátky. „To vysvětloval tak, že kdyby nám někdo z médií něco udělal, tak aby nás mohl bránit,“ dodává. Lidí, kteří mu „kompro“ na kolegy odevzdali, prý bylo hodně.
Další osobou, na kterou se utajený člen SPD zaměřil, je první místopředseda Radim Fiala. Ten byl prý jediným straníkem, který měl nějakou politickou zkušenost a využíval toho. „On si jde pouze za svým,“ ujistil. Fiala je podle něj schopen se dohodnout s kýmkoliv z celého politického spektra, ale rozhodně se nedá říct, že by tomu, co SPD hlásá, nějak vehementně věřil. Navíc prý má široké portfolio firem zařízených na „spolupráci“ s politickou stranou. Fiala si také velmi dobře rozumí s Jaroslavem Faltýnkem, který plní roli „dvojky“ v hnutí ANO.
Pokud jde o vztah Fialy s Okamurou, je to prý tak, že se „potřebují navzájem“. I Okamura podle něj „chce pouze peníze“ bez ohledu na to, co temperamentně hlásá. Předseda SPD se podle něj často prezentuje tím, že měl těžké dětství a vyrůstal v dětském domově. „Tam možná pramení ta touha být chválen, ukazovat se s vlivnými lidmi a ukazovat, že má peníze, aby ho lidi obdivovali,“ myslí si straník na rozostřeném záběru.
Pak se rozpovídal o tom, že Okamura vlastně nemá žádné vlastní politické myšlenky a veškeré výstupy mu píše jeho nejbližší spolupracovník Jaroslav Novák, přezdívaný „Večerníček“. „Je to člověk, bez kterého by Tomio Okamura neexistoval,“ myslí si muž.
Okamura prý usilovně pátrá, co lidé chtějí slyšet. Popularitu si vybudoval na migrační krizi a „strašáku uprchlíků“. Je prý schopen neustále dokola opakovat, že sem uprchlíci chodí ve statisících. Lidé, kteří mají strach a kterým se nechce přemýšlet, mu to jsou ochotni věřit a na tom prý Okamura postavil celý politický úspěch.
Jiří Kubík se pak pohrabal stanovami SPD a zjistil, že hnutí, které se dovolává přímé demokracie a hlasu veřejnosti, má ve vlastních stanovách určeno, že se v předsednictvu smí schválit pouze to, s čím souhlasí předseda Okamura. „Vyšší bere,“ smála se tomu Slonková.
Ta mezitím zjistila, že v jednom z regionů nabírali do SPD lidi tak, že preferovali zástupce „uznávaných povolání“, jako jsou záchranáři nebo policisté.
Kubík pak začal hloubat nad pravidlem SPD, které již bylo zveřejněno a podle kterému musela jednička každé krajské kandidátky přispět na kampaň 100 tisíci korunami, dvojka 75 tisíci a trojka 50 tisíci. Z transparentního předvolebního účtu vyplynulo, že tak kandidáti skutečně učinili, ale Kubíkovi přišlo divné, kde na to kandidáti, kteří často nebyli příliš movití, vzali.
Následoval telefonát Jaroslavu „Večerníčkovi“ Novákovi, který podle svědka z louky měl být Okamurovým guru. Kubík mu zatelefonoval z kavárny a hned po prvním dotazu následoval proud slov: „Ať si každej dělá, co chce. Já to neřeším, mně to je jedno,“ vychrlil novinář na svého kolegu do telefonu.
Novák odmítl, že by byl tvůrcem myšlenky přímé demokracie. „My jsme ji prostě jen zvedli ze země, kam ji politici zašlapali za posledních dvacet let,“ rozjel se. Kubík se pozastavil nad tím, že Novák říká „my“ a přitom zdůrazňuje, že není členem SPD. „My s Tomiem. Neslovíčkařte, nechytejte mě za slovo,“ rozohnil se Večerníček.
S Okamurou prý myšlenku přímé demokracie „objevili a zvedli“ zhruba před osmi lety. Není ale pravda, že by dnes seděl Okamurovi za zády a říkal mu, co má dělat. „Občas si s Tomiem dáme pivo, nebo u mě tráví Štedrý den, protože je sám, tak je potom večer u nás a povídáme si,“ popsal svůj vztah k předsedovi SPD.
Mnohačetné tiskové výstupy Tomia Okamury jsou podle Večerníčka jeho vlastním dílem. „Já mu opravdu nevyprávím, co má říkat na tiskové konferenci.“ Kdyby Okamurovi skutečně radil, volil by prý mnohem tvrdší slovník. Zejména v kauze koncentráku v Letech.
„Já bych to řek ještě mnohem razantnějc, protože mě to samozřejmě sere. Nějakej prasák vytáhne na pseudokoncentrák tři čtvrtě miliardy? To je na zabití,“ zuřil.
To mu poradil on, šeptala Slonková Kubíkovi, který pak s Novákem po telefonu začal polemizovat, že i Tomio Okamura z tohoto výroku ustoupil.
Když se Kubík ohradil, že lidé v tom táboře dobrovolně nebyli, nakládal Novák dále: „Jasně, byli tam na základě zákona o cikánské potulce nebo o cikánském zlořádu. Byli tam v takové ochranné vazbě.
Jaroslav Novák spustil výklad o zákonu o cikánské potulce. Jiří Kubík a Sabina Slonková nevěřícně poslouchají
Kubík, zděšený kam se jeho investigativní rozhovor dostal, se snažil Nováka zastavit, ten se ale nedal a vysvětlil mu, že on o koncentračních táborech píše knihy.
Kubík pak chtěl vědět, jak často Novák s Okamurou hovoří. „To nechte na nás,“ opáčil novinář na druhé straně linky. Rozhodně se prý nehodlá nikomu zpovídat, kolikrát si se svým přítelem Okamurou volá, nebo jak často chodí na pivo. „To je fakt naše soukromí. My se bavíme o všem, od našich holek a manželek až po pracovní věci,“ uzavřel debatu Novák. Nechce prý sloužit jako „váš klacek proti Tomiovi“.
„Ten člověk je teda hodně divnej,“ pronesl Jiří Kubík, když ukončil hovor. „Jestli tohle je guru Okamury, tak to teda potěš,“ kroutil hlavou.
Slonková s Kubíkem Nováka nesehnali, ale ve Sněmovně se jej podařilo ulovit jejich kolegovi ze Seznamu Václavu Dolejšímu. A novinář v klobouku se mu rozpovídal skutečně upřímně. Když se Okamura stal veřejně známou osobností, točilo se prý kolem něj spousta lidí, ale skutečně s věcmi pomáhat nechtěl nikdo. A tak se dali dohromady.
„Nejdřív jsme zkusili Senát, a vyhráli jsme 72 : 30. A to jsme si řekli: Ty vole, to má smysl,“ vzpomínal. Poté se rozhodli společenskou poptávku přetavit do vzniku hnutí Úsvit. „Rozhodně to nebyl byznys projekt. My jsme v první fázi vůbec netušili, že strany dostávají takovéhle palby,“ vyznal se.
Zjištěné informace chtěl Kubík se Slonkovou konfrontovat se samotným Okamurou. S kamerou a mikrofonem vyrazili na Kladno, kde má Okamura poslaneckou kancelář, a čekali na něj o jeho úředních hodinách. Tam jej však nenajdou, a tak aspoň pogrilují sekretářku, jak to, že poslanec není o úředních hodinách ve své kanceláři, a jak za ním mají občané chodit řešit své problémy.
Pořad končí upoutávkou na pokračování, ve kterém se Slonkové konečně podaří Tomia Okamuru zastihnout. „Vy se před námi schováváte,“ vytýká mu. „Ne, já se Seznam Zprávami nemluvím,“ opáčí poslanec.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
