Pánové se v Debatě s Respektem věnovali uvedenému vládnímu prohlášení, kde jsou neziskové organizace zmíněny hned několikrát. V dokumentu jsou mezi prioritami uvedeny mimo jiné tyto body: že neziskové organizace musí nově počítat se zřízením veřejného registru všech dotací pro neziskovky, s povinností transparentně zveřejňovat výdaje, s označováním organizací financovaných ze zahraničí, s omezením využívání veřejných peněz na politický aktivismus nebo se zastavením dotací pro neziskovky, které blokují rozvoj a investice.
Scénář jako z autoritářských zemí
Proti navrhovaným změnám se ostře vymezil vedoucí mediálního oddělení Člověka v tísni Tomáš Urban. „My známe podobný scénář z autoritářských zemí,“ řekl. „Takže já bych namítl, že politické neziskovky jsou variantou sorošovských agentů nebo zahraničních agentů z Ruska, a že tenhle scénář se bohužel hrozí zopakovat i v České republice,“ uvedl.
Apeloval, aby vláda nezacházela s neziskovým sektorem jako s podezřelou skupinou: „Takže bych nedoporučoval vyčlenit část společnosti, která pomáhá, je nezávislá, poskytuje služby sociální a další, a udělat z nich sprosté podezřelé,“ zdůraznil Urban.
Na jeho slova navázal Václav Orcígr z organizace Arnika, připomněl, že argument o vyšší transparentnosti podle něj neodpovídá současné praxi. „Pokud se tyhle kroky zaštiťují nějakým zvyšováním transparentnosti ve fungování nevládních nebo neziskových organizací, tak už v tuhle chvíli se fungování podřizuje platným zákonům, které vlastně vyžadují poměrně dost už teď i z hlediska vykazování finančních zdrojů a věcí tohoto typu,“ doplnil.
Podle něj nejde o technickou úpravu pravidel, ale o tlak na nepohodlné aktéry. „Je dost evidentní, že jde primárně o nějaké zvyšování byrokratické zátěže, jako snahu uvařit své oponenty, plus samozřejmě je spekulativní nějaké vymezení toho, co je to politická neziskovka, co to znamená, o jaké cíle usiluje, nakolik jsou politické a zda vůbec ta aktivita, kterou ta daná organizace dělá, jestli lze dělat nepoliticky,“ uvedl.
„Nejsme političtí,“ odmítá nálepku Urban
Kdo je vinen současnou situací?Anketa
A připomněl, že neziskové organizace jsou často zvány k odborným debatám samotnými politiky. „Samozřejmě, že s politiky mluvíme a oni nás sami přibírají k debatě, když se řeší dluhová problematika, když se řeší pomoc při humanitárních katastrofách a podobně,“ vysvětlil. Podle něj je sporné, kde se vlastně hranice „političnosti“ nastavuje. „Takže jestli tohle má být to politické, tak ano, jsme, ale jsou to politici a kraje, kdo nás oslovují, protože poskytujeme ty služby dlouhodobě a efektivně,“ dodal.
„Myslím si, že v současném politickém systému se některé druhy aktivit nedají dělat nepoliticky a myslím si, že mezi ně patří ekologie, jsme ekologická organizace,“ upozornil Václav Orcígr. Zbytek svého vyjádření shrnul tím, že ochrana životního prostředí se často dostává do střetu s převládajícím důrazem na ekonomický zisk, který je vnímán jako hlavní společenská hodnota. Právě v okamžiku, kdy ekologické organizace tuto prioritu zpochybňují a dávají přednost ochraně přírody, bývají podle něj z dominantních pozic označovány jako „politické neziskovky“.
„Určitě to není poprvé, kdy je nám dávána nějaká nálepka, že brzdíme růst a rozvoj, ale je to přirozený důsledek toho, že se snažíme chránit prostředí, ve kterém žijeme,“ upozornil Orcígr.
Ostrakizace v novém měřítku
Debata se stočila také k vládní formulaci o „neziskovkách, které blokují rozvoj a investice“. Václav Orcígr z Arniky podotkl, že to se podle něj týká hlavně ekologického sektoru. Právě oblast ekologie se často dostává do střetu s investičními prioritami státu – ať už jde o dopravní stavby, energetiku nebo stavebnictví.
Připomněl také, že podobná rétorika se objevovala už v minulosti. „To byl ostatně i slogan Andreje Babiše ještě za jeho vlády v období covidu, kdy říkal, že z té krize ekonomické, která nastává s covidem, se musíme prostavět,“ dodal s tím, že výstavba se znovu vrací jako jeden z ústředních pilířů vládní politiky, a to i v souvislosti s novým stavebním zákonem.
Tomáš Urban popsal, jak se ekologická otázka promítá i do aktivit Člověka v tísni. „Založili jsme ekologickou sekci, malinkou oproti těm dalším programům, které Člověk v tísni má,“ uvedl s tím, že organizace se v Česku věnuje například poradenství po povodních, spolupracuje s obcemi na přírodě blízkých protipovodňových opatřeních a snaží se předcházet tomu, aby budoucí záplavy ničily domy tak, jako se to stalo v minulosti například na severu Moravy.
Orcígr hovořil o tom, že část neziskového sektoru je podle něj dlouhodobě vystavena nátlaku, nálepkování a snahám o omezování financování. „Jsme někdy takovým trnem v oku,“ uvedl a upozornil, že současnou situaci vnímá jako bezprecedentní. „Myslím si ale, že to je poprvé, kdy k téhle nějaké ostrakizaci a vlastně k nějakým systematickým krokům na úrovni vlády dochází v takové rozsahu,“ dodal.
Podobnou zkušenost popsal i Tomáš Urban z Člověka v tísni, který připomněl, že kritika vůči nevládním organizacím má podle něj delší vývoj. „My se kočkujeme nejenom jako Člověk v tísni, ale obecně ty útoky vůči nevládnímu sektoru začaly náznakem od Václava Klause, který se vymezoval.“ Výrazné útoky podle něj zaznívaly také v době prezidenta Miloše Zemana, kdy se o neziskovkách začalo mluvit jako o „pijavicích“, dále během migrační krize, a tento trend podle něj postupně sílí.
Ministr Macinka versus neziskový sektor
Debata se zastavila také u vystoupení ministra zahraničí a pověřeného ministra životního prostředí Petra Macinky (Motoristé sobě), který nedávno v pořadu na XTV věnoval zhruba půl hodiny tématu neziskových organizací. Člověk v tísni i Arnika tam zazněly opakovaně, přičemž zveřejnil i seznam konkrétních projektů, na které ministerstvo pod předchozím vedením vynakládalo desítky milionů korun z veřejných prostředků.
Na jeho vystoupení reagoval Tomáš Urban z Člověka v tísni nepřekvapivě: „Já jsem to čekal, někteří kolegové byli vyděšení,“ uvedl a přirovnal Macinkova slova k Trumpovým útokům proti humanitární pomoci. Podobné útoky podle něj nezažívají poprvé. „Podobné útoky ze strany takové šedé zóny médií, konkrétně třeba z ParlamentníchListů.cz, jsme zažívali i dřív, takže já jsem to očekával, jsme na to zvyklí,“ dodal.
Podobně reagoval i Václav Orcígr z Arniky, který uvedl, že ostrá slova ze strany ministra nepřišla jako překvapení. „Čekali jsme, že nějaký útok přijde. Je to jeden z řady útoků. Macinka se vůči Arnice i Člověku v tísni kriticky vyjadřuje dlouhodobě. Tady se v podstatě nic nezměnilo,“ uvedl.
Podle něj ministr v pořadu vyjmenoval projekty z programu transformační spolupráce, aniž by podrobně vysvětlil jejich problematičnost. „Mě spíš na tom zaráží, jakým způsobem je nabýváno legitimity toho, že ty projekty jsou popisovány jako absurdní činnost,“ dodal s tím, že podle něj nebylo dostatečně odůvodněno, co je na nich z hlediska státních financí skutečně plýtvavé.
Orcígr odmítl představu, že by financování neziskových organizací bylo svévolné či automatické. „Je tu neustálý narativ toho, že organizace čerpá a stát posílá, ale ono to není o tom, že se stát rozhodne někomu dát peníze. Vše to probíhá v rámci komplikovaného výběrového řízení,“ poznamenal, že organizace musí splnit řadu podmínek a prokázat odbornost. „Ty organizace musí prokázat dlouhodobou zkušenost práce v té dané zemi a mít za sebou nějaké výsledky. Tam není vůbec nijak dál odůvodněno, proč jsou tyto činnosti problém,“ zopakoval.
Petr Macinka ve svém pořadu zhruba půl hodiny vyjmenovával konkrétní projekty z programu transformační spolupráce, jehož cílem je podpora obránců lidských práv, občanské společnosti nebo svobody projevu a médií v zahraničí. V projektech je rozděleno přibližně 130 až 200 milionů korun. Způsob, jakým byly jednotlivé projekty veřejně jmenovány, kritizoval i bývalý ministr zahraničí Jan Lipavský s tím, že takto detailní zveřejňování může být v některých případech nebezpečné a že se dosud o těchto aktivitách takto veřejně nehovořilo.
Tomáš Urban z Člověka v tísni zdůraznil, že problém není v samotné veřejnosti informací, ale v kontextu, v jakém jsou prezentovány. „Protože se soustředí pozornost na pravděpodobné aktivisty, umělce, novináře v autoritářských zemích, kde se jim pomáhá,“ upozornil.
Podle něj nejde o „legrační“ projekty, jak mohou jejich názvy na první pohled působit, ale o pomoc lidem, kteří jsou v některých zemích vystaveni riziku věznění či perzekuce. Varoval, že pokud jsou konkrétní umělecké, ekologické nebo literární aktivity veřejně pojmenovány, mohou se na jejich aktéry zaměřit tajné služby daných režimů – podobně jako se během komunismu bezpečnostní aparát zajímal o kontakty a podporu přicházející ze zahraničí.
Padla i otázka, zda si Petr Macinka uvědomuje možné bezpečnostní dopady svého vystoupení, nebo zda jeho postup vychází spíše z důrazu na transparentnost. Urban připomněl, že ministr ve svém vystoupení kritizoval i organizace věnující se environmentálnímu vzdělávání, a dodal, že při následných jednáních s nimi podle něj „vzal zpátečku“. „Snad to může mít i pozitivní efekt, že se s tím jakoby seznámí a už mu to nebude připadat tak směšné,“ doplnil.
Jeho slova Orcígr podpořil a kriticky se vyjádřil k ministrovu stylu. „Ministr Macinka v obou těch sektorech, kterým teď vládne, do těch věcí jde hodně po hlavě, bez toho, aby s tím tématem vůbec měl nějakou bližší zkušenost,“ podotkl.
Naděje v reakci občanské společnosti
Ke zmíněným jednáním Orcígr zmínil například schůzku zástupkyň některých ekocenter s ministrem a širší společenskou debatu, která se kolem tématu rozpoutala. „Obecně mi na celé situaci přijde jako naděje, že odpověď občanské společnosti jako celku je poměrně razantní a že by ji to mohlo v konečném důsledku posílit,“ uvedl.
Doplnil, že zazněly i úvahy o tom, že by ekocentra neměla být podporována. Podle jeho informací se dokonce uvažuje o zrušení programu Ministerstva životního prostředí, který má mimo jiné podporovat právě ekocentra, a to i kvůli tomu, že nese označení „podpora pro nevládní neziskové organizace“, což je podle něj součástí širšího narativu ministra Macinky, jenž se vůči tomuto sektoru vymezuje bez ohledu na konkrétní obsah jeho činnosti.
Podle něj se v debatě často přehlíží, jaké subjekty jsou do programů skutečně zapojeny. „Protože i ta ekocentra mají často právní subjektivitu ve formě spolku,“ poukázal Orcígr.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovali 3 čtenáři)
Jsou kroky ministra Petra Macinky vůči neziskovým organizacím správné?
