Jak se dnes vede emeritnímu rektorovi, který stál u zrodu nejmladší univerzity v České republice? Chybí vám aktivní působení v akademickém světě, nebo jste rád, že už nejste v první linii a můžete se věnovat výzkumu?

Aktivní působení v českém administrativním univerzitním prostředí mi nechybí. Infrastruktura většiny univerzit se zlepšila, ale dlouhodobé problémy s financováním a byrokracií zůstaly. Noví rektoři se stále potýkají se stejnými problémy jako jejich předchůdci, je to začarovaný kruh, ze kterého se nedá vystoupit. Ztrácet čas v takovém prostředí mne neláká. Naopak mne stále fascinují některé zahraniční univerzity, které se dokáží probojovat do excelentní úrovně. S těmito univerzitami naopak stále rád spolupracuji.

Jaké to vlastně bylo prosadit vznik nové univerzity právě ve Zlíně? S jakými největšími překážkami jste se tehdy museli vypořádat? Byli lidé z jiných vysokých škol tomuto projektu nakloněni, nebo jste spíš bojovali proti odporu?   

Popravdě řečeno, vůbec jsem netušil, že vznik univerzity bude tak komplikovaný. Proces vzniku trval 7 let intenzivní práce s nejistým výsledkem do poslední chvíle. Od počáteční nedůvěry ke vzniku univerzity až po neskutečné nadšení zaměstnanců a studentů nové univerzity, ale také mnoha lidí z našeho regionu, kteří si myšlenku univerzity vzali za svou. Musím také ocenit tehdejší spolupracovníky VUT, kteří samozřejmě nebyli nadšení z vyčlenění zlínské části od VUT, ale respektovali naše přání vydat se po vlastní cestě. Za tento postoj si brněnských kolegů velice vážím.

Co vás osobně během těch let na pozici rektora nejvíce překvapilo – ať už pozitivně, nebo negativně?