Vitásková ve svém komentáři tvrdí, že podobné případy jí připomínají kauzy, které podle ní byly v minulosti využívány k „likvidaci lidí, kterých se ‚podivný systém‘ bojí“.

Vitásková kritizovala i podle ní přetrvávající praxi, kdy v takových řízeních údajně nenesou odpovědnost jednotliví aktéři trestního procesu. Uvedla, že „aktivistický soudce“ může argumentovat, že veřejně činná osoba musí „něco vydržet“ či „strpět“, a že i „aktivistický státní zástupce“ podle ní nenese následky ani v případě, kdy se v obžalobě dopustí zásadních chyb. Podle Vitáskové je běžné, že i po neúspěšném řízení může být takový žalobce dokonce povýšen.

Ve vztahu k případu Andreje Babiše se Vitásková pozastavila nad délkou trestního řízení. Podle ní není možné, aby se případ řešil „snad deset nebo více let“ a zároveň zasahoval i do života rodiny dotčeného politika. Uvedla, že takový postup podle ní do společnosti přináší zbytečný chaos a měl by být předmětem odpovědnosti příslušných orgánů.

Obdobně reagovala i na situaci kolem Tomio Okamury, u něhož popsala konstrukci jeho zločinu jako „do nebe volající“. Podotkla, že se sice neodvolává na znalost spisu, ale podle ní je zřejmé, o co jde, a že podobná stíhání mohou mít významné dopady i na rodiny obviněných. Vitásková argumentovala zejména svou osobní zkušeností z období, kdy sama čelila trestnímu stíhání, které se nakonec ukázalo jako nedůvodné.

V závěru svého komentáře vyzvala poslance, aby oba politiky nevydávali k trestnímu stíhání. Podle ní by se zákonodárci měli naopak zabývat tím, zda není konečně nutné upravit zákon, aby k těmto excesům nemohlo docházet, a aby policisté, státní zástupci, soudci i advokáti nesli „plnou zodpovědnost“ za své postupy. Vitásková také uvedla, že by očekávala, že prezident republiky situaci uklidní tím, že oběma aktérům udělí abolici.