Kolem padesáti lidí vesměs staršího věku jej napjatě poslouchalo a oceňovalo jeho projev potleskem.
Kde je naše kolébka?
„Kontakt mezi křesťanstvím a islámem nejenom v naší zemi, ale celkově, je mnohem bohatší a širší, než by se na první pohled mohlo zdát,“ uvedl svůj příspěvek kardinál Duka. „Tři světová monoteistická náboženství – židovství, křesťanství a islám – se zrodily v kolébce lidské civilizace a kultury – to je tam, kde je meziříčí řek Eufrat a Tigrid, a jsme také v deltě Nilu – zjednodušeně, abychom si tento prostor přiblížili. Tam vznikají velké kultury, které se jistým způsobem prolínaly, tak jak to čas od času bývá, nejen tedy konferencemi a obohacováním,“ lehce zašpásoval host, „ale i vojenskými nájezdy, okupací a do jisté míry i velkou likvidací a transfery obyvatel. V tomto dochází nejen k velikému lidskému utrpení, ale jak víme, každá válka přináší někdy i technický rozvoj. Islám patří k té nejmladší vrstvě a vzniká v prostoru, kde vznikla také Bible. A my musíme říci, že Bible je velikým důkazem této kultury. Bez znalostí těchto kultur a tohoto prostoru není možné číst Bibli s porozuměním,“ konstatoval náš nejvyšší církevní představitel.
Nejsme „zápaďáci“
„Islám vzniká v momentech, kdy Byzantská říše, která zavedla systém státního náboženství, vytváří civilizaci, která je jistým způsobem součástí naší civilizace. Velmi často říkáme, že jsme západní kultura, západní civilizace, ale musíme si uvědomit, že celý tento prostor se v počátcích neodehrával na západě Evropy, ale na Středním východě a v přilehlých oblastech,“ zdůraznil kardinál. Podle něj je Bible dar, který nám z osmdesáti procent předala židovská kultura. „Ježíš Kristus je Židem. Patří do kmene, který byl vládnoucí, hlásí se k dynastii davidovské. Velmi často nedokážeme zachytit tyto momenty,“ podotkl Duka.
„Při zápase, kdy nastává velká krize Byzantské říše, kdy si dvůr žije velmi nad poměry, dochází k tomu, že Mohamed dokáže sjednotit arabské kmeny pod praporem monoteismu. V tomto prostoru jsou tato tři náboženství reprezentována třemi postavami – Mojžíšem, Ježíšem a Mohamedem. V této chvíli dochází k expanzi islámu. Jeho expanze, je neuvěřitelná, když si uvědomíme, za jak krátkou dobu vstupuje islám na Pyrenejský poloostrov a dostává se až k jižní Francii. Jak se mu to podařilo? Není to možné jen dramatizovat, že to bylo krutou expanzí za každou cenu. Základní problém byl, že tribut, který musela platit jednotlivá města Byzantskému dvoru, byl neúnosný. Když přicházejí islámská vojska, nemají tak velké požadavky. Ty se pak stupňují, až když se rozvíjí dvůr v Bagdádu,“ vysvětlil Duka.
Psali jsme:
Sýrie trhaná na kusy
Pak si poněkud posteskl: „Velmi často mne zaráží moment, že islám je zpožděný, je ve svém středověku. To je jeden z hlavních bludů, se kterými se setkáváme. Islám dokázal v Sýrii v aramejském a později arabském jazyce plně se vyrovnat s antickým dědictvím, podobně jako se s ním vyrovnalo křesťanství. Ne v území Palestiny, protože hebrejština měla určitou retardaci, když po návratu z babylonského zajetí se hlavním jazykem stala aramejština. Měla také schopnost přijmout veliký rozvoj, ke kterému dospěla antická a helénská kultura. O to bolestnější a tragičtější je situace v Sýrii dnes,“ pustil se do současného konfliktu Duka. „Do jisté míry jako kdybychom tam mohli vidět jakési vzedmutí, které chce zpustošit všechny základy, které platí pro tyto kultury.“
V prostředí 8., 9. a 10. století dochází podle Duky k pojetí islámu v prostoru bagdádského chalífátu k neobvyklé toleranci. „Například otec svatého Jana Damašského je vlastně velkovezírem a stává se patriarchou samotné Konstantinopole. Ortodoxní islám nepřijme dodnes cestu k Bohu, a to cestu lásky. V pojetí Boha, když se diskutuje, že všichni věříme v jednoho Boha, pokud jsme věřící, musí být jeden, nemůže být jiný. Ale každý z nás má nepatrně odlišný pojem, protože to je určitá naše projekce filozoficko-teologických základů, ale také zkušeností. Ti, kteří přijali cestu Boha jako cestu dobra, lásky, se ocitli na okraji,“ pokračoval kardinál. „Židovství i křesťanství staví vztah Bůh a člověk nad partnerství. Pojetí Božství, Boha v islámu, pokud je, tak byl vytlačen a jeho stoupenci byli většinou na okraji, nebyli v centru moci, a proto přežili.“
Nevratný proces
„Víme, že před reconquistou ve 13. století španělský král Ferdinand III. se tituluje král trojího náboženství – katolického, tedy křesťanského, židovského a islámského. Není pravdou, že tolerance byla obnovena až renesancí. Víme, že do 16. století toto soužití bylo obrovské. Ve zlatém španělském století jedna třetina španělských biskupů byli etničtí Židé. Sedmdesát procent pánů kanovníků byli Židé. Na Bibli a Vulgátě pracovali konverzí Židé a Arabové. To bylo možné. Pak přichází z Afriky militantní islám,“ poukázal na problém Duka.
„Vyhnání Židů bylo pro Španělsko katastrofa, protože se ekonomicky zhroutilo. Neví se, zda opravdu bylo aktuálním nebezpečím, dnes bychom řekli, spojení militantních islamistických kruhů s některými židovskými disidentskými kruhy. Připomínám to proto, že jsme v dnešní době ve velmi složité situaci. Křesťanská církev od 13. století požaduje, aby adepti kněžství studovali hebrejštinu, arabštinu, syrštinu. To bylo zachováváno až do doby nástupu nacismu. Po druhé světové válce se celý systém teologických fakult v Evropě rozbil. Profesoři nebyli, mladí se neměli od koho pořádně učit,“ konstatoval bezvýchodnou situaci kardinál Dominik Duka.
Katastrofa na spadnutí
V prolnutí civilizací je podle přednášejícího vždy napětí a jsou i velmi krvavé vztahy. „Dlouhodobá situace je taková, že když budeme k otázkám přistupovat rozumně, uvědomujíce si nejenom možnost dialogu, ale také určitých základů, kde může jeden druhého tolerovat. Odvážím se tvrdit, že problém islámských migrantů ve Francii, Německu, je velice výbušný. To není jen otázka teroristů. Ale také otázka novodobých přístupů postmoderny, která fakticky není schopna tolerovat toho, který přichází se svým pohledem a zvyky. Protože pokud zvítězí ekonomicko-autoritářský problém, tak to může být velikou katastrofou,“ varoval vážně Duka.
„To je důvod mého postoje, kdy neříkám: Nebudeme přijímat žádné migranty, ale jasně jsme řekli, jsme schopni přijmout křesťany, protože jsme schopni se za ně zaručit, že nebudou teroristé. Ale nemůžeme říci, že jsme schopni jejich akulturace. My nemáme intelektuální potencionál s nimi vést diskusi. A oni též ne, protože už z koloniálních dob znají francouzštinu, angličtinu, ale češtinu neznají. Toto jsou základní problémy,“ podtrhl Duka a jako poslední větu pronesl: „Pravdou je, že turecká podoba islámu poškodila a vyvrátila z kořenů celý vedoucí systém raného středověku…“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
