„Dnes zde detailně zaznívají náměty, o nichž jsem psal již před 20 lety jako osamělý hlas v poušti. Za to mě tehdy z Lidových novin nazvali psychiatrickým případem. Sarkasticky psali: je snad ten Kuras ještě i jasnovidec?“ kvitoval s potěšením, že průkopnická práce přešla i do další generace. „Děkuji, že teď už se zase mohu věnovat taoistickému sexu,“ sklidil úvodem svého řečnění od publika potlesk.
Připojil i židovské přísloví, které by dnes bylo užitečné používat: „Když nemůžeš, co chceš – musíš chtít, co můžeš.“
A pustil se do svého tématu o západní civilizaci, kterou, podle jeho slov, „obchází strašidlo diverzity“. „Nejvíc straší v anglofonních zemích, kde po staletí platilo pravidlo, že co není výslovně zakázáno, to se smí, a že nikdo nesmí být zpětně souzen za čin, který v době vykonání nebyl protizákonný,“ pravil Kuras.
Toto zmíněné pravidlo je dnes nahrazeno pravidlem novým, podle nějž může být souzen kdokoli za cokoli, co se ze dne na den označí za hanebné. A to i zpětně – za čin vykonaný před deseti, dvaceti či třiceti lety... nebo před dvěma staletími.
„Navíc, dnes může být posuzován někdo i za to, že vypadá jako někdo, kdo se dopustil něčeho hanebného, či to o něm někdo tvrdí, aniž by to musel soudně dokazovat,“ pokračoval spisovatel.
Výslovně zdůraznil termín „diverzitokracie“ – tím míní pojmenování fenoménu, jemuž se prozatímně říká „diversity politics“.
„Jde už nejen o politickou ideologii, nýbrž o široce fungující systém vládnutí. Je to systém, který vzniká mimo státní struktury, ale tak, že tyto struktury zvenčí ovládá,“ zdůraznil Kuras, „a děje se tak způsobem, kdy se nedá přesně identifikovat, kdo vládne a podle jakých definovaných pravidel.“
„Tato pravidla se totiž den ze dne mění, a s nimi roste počet příkazů a zákazů. Nikdo si není jist, zda něco, co byla včera pozitivní, se stane zítra negativním, a co bylo povoleno, že se náhle zakáže a bude se retroaktivně trestat.“
Tato diverzitokracie, podle Kurase, postupuje přesně podle Orwellova varování, z něj si udělala recept a stala se přesným opakem toho, co původně znamenala. „Místo aby jednotlivé rozdílnosti včleňovala, dělí je na menšiny, jimiž společnost rozděluje a rozkládá,“ konstatoval Kuras a podotkl, že „ve Spojených státech „letos náhle zešílela do podoby těžko racionálně uchopitelné“.
Samotné pasivní neohrožování se pak vykládá jako utajovaná nebo nevědomá, avšak vrozená touha ohrožované, kvůli jejich odlišnosti, ohrožovat. „Tuto touhu je potřeba vymýtit, po dobrém nebo po zlém,“ doplnil publicista.
Skupiny ohrožovaných se stávají skupinami privilegovanými se zvláštními právy bez příslušných povinností – zatímco skupiny klasifikované jako neohrožované se dostávají do postavení méněcenných se zvláštními povinnostmi bez příslušných práv,“ shrnul Kuras.
Vzděláváním, mediální masáží a převýchovou se takto nastavované dělení společností vštěpuje jako normální a samozřejmé. S přídatnými nálepkami – spravedlivé, liberální, pokrokové, moderní, civilizované... „Bruselská mluva tomu také říká ‚evropské hodnoty‘,“ doplnil.
Takto „ohrožovanou“ skupinou se pak může stát jakákoliv skupinová identita, kterou zkrátka diverzitokracie za ohrožovanou označí. „To se pak vyznačuje samými pozitivy, případná negativa se zamlčují,“ podotkl Kuras.
Vzápětí popsal, které skupiny mezi označované jako „ohrožované“ například patří: „Jsou to ženy, homosexuálové, lesby, transsexuálové, transgenderisté, tělesně postižení, obézní, senioři, junioři, internacionalisté, osoby barevné pleti, imigranti, muslimové...“ vyjmenoval, s tím, že tento výčet nemusí být ještě úplný.
Všechny tyto zmíněné skupiny dohromady tvoří, podle Kurase, „společnou frontu proti tradiční většinové společnosti“.
„Toto dělení do skupin se často děje proti vůli umírněné většiny příslušníků té které skupiny, kterou ovládla radikální menšina mluvící a jednající jejich jménem,“ upozornil Kuras – a doplnil, že pak jsou například ženy reprezentovány agresivními feministkami nebo muslimové radikálními islamisty.
Kuras poukázal na několik absurdit a paradoxů, které výše zmíněný výčet údajně „ohrožovaných" obsahuje.
„Za ohrožovanou menšinu jsou označovány ženy, jichž je více než mužů. Ohrožovanou menšinou mají také být muslimové, kteří jsou při dvou miliardách příslušníků celosvětovou většinou a naopak ohrožují příslušníky jiných náboženství. Privilegování imigrantů proti domácím občanům perzekvuje domácí občany, z jejichž daní imigranti žijí a jejichž daně financují i celý systém diverzitokracie.“
Mezi některými skupinami takto uměle a svévolně stavěnými do rádoby „jednotné fronty“ však panuje nesmiřitelný konflikt: „Islám se nedá smířit s homosexualitou, feminismem a transgenderismem. Přesto např. hnutí feministické či hnutí homosexuální podporují islám – v iluzi, že toto hájení bude vzájemné,“ uvedl Kuras, za což opět sklidil od přítomných potlesk.
„Tou hlavní absurditou je, že sečtení všech ‚ohrožovaných menšin‘ nám tu jako ‚ohrožující většina‘ zbývají jen bílí, heterosexuální, štíhlí a tělesně zdatní muži, vyznání ateistického, agnostického, křesťanského, pohanského nebo židovského. Feministickým slovníkem nazývaní jako zastánci patriarchátu,“ poznamenal Kuras. To by v souhrnu vydalo nanejvýš třetinu obyvatel západních zemí.
Podporujete záměr EU, aby muž musel být dva měsíce povinně na rodičovské dovolené (Jinak by se zkrátila doba čerpání) ?Anketa
Jak se tato ‚ohrožující většina‘ – diverzitokracií proměněná v ohroženou menšinu – může bránit? Alternativy má, podle Kurase, dvě.
„Jednak obrana protiútokem, sportovně odpovídající boxu. Tedy mediálním vyvracením nepravdivého a nedůvodného osočování pomocí faktů a usvědčováním obviňovatelů ze lží. Tato možnost je čím dál hůře proveditelná a je cenzurovatelná,“ připomněl Kuras.
Druhou alternativou je použití mírné dávky téže zbraně (což znají judisté), kterou se na nás útočí: „Tedy se ‚k nim‘ přidej nebo přidání předstírej. Jde o cíl rozložit tyto menšinové skupiny a jejích uměle udržovanou ‚jednotnou frontu‘,“ pokračoval Kuras. A uvedl názorné příklady.
„Jste-li islamisté, smíte kritizovat feminismus a homosexualitu, aniž byste se vystavovali trestu za sexismus a homofobii, protože kdo by vás za ně chtěl trestat, byl by obviněn z islamofobie. Nebo díky transgenderismu se můžete přihlásit za ženu, aniž byste museli podstoupit operaci. Tím ze dne na den přeskočíte z kategorie ohrožující do kategorie ohrožované.“
„Vadí-li vám napadení za bělošství, staňte se barevnými. Vadí-li vám být napadeni za mužství, staňte se ženami. Vadí-li vám feminismus a homosexualita víc než islám, staňte se islamisty. Nebo to upřímně, efektivně předstírejte,“ rozesmál Kuras publikum.
„Až se vám podaří ‚jednotnou frontu diverzitokracie‘ rozložit, můžete se vrátit ke svému originálu. Pokud se vám to nepodaří rozložit, zažijete aspoň víc humoru, než v alopatickém boji,“ dodal Kuras závěrem za doprovodu hlasitého potlesku.
Psali jsme:
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: nab
