Před pár dny vložila Mostečanka Helena Nelly dotaz do veřejné skupiny „Most“: „Kde se v Mostě nejvíce pohybují bezdomovci? Okolí nádraží? Blbé komentáře si klidně pište, alespoň se pobavíme.“ Na reakce opravdu nemusela dlouho čekat. Mnozí se snažili poradit, protože zjevně vídají potulující nešťastníky každodenně.
Na řadu ale přišly i rady mimo téma: „Já bych je podarovala petkou vína, to je víc potěší,“ podotkla Pavla Morávková, kterou doplnil Radek Směja: „Nebo troškou pérka..“ (slangový výraz pro pervitin, pozn. red.) Miky Heberov jim prý kdysi nabízel pět rohlíků s pomazánkou a dle zkušenost, kterou má, to může být zbytečné: „On mě to poslal strčit si to do p*dele, že chce víno. Tak dostal pomazankovou válku, za srandu to stojí. Není bezdomovec jako bezdomovec - někomu stačí freestyle na ulici, někomu herák a víno.“
Janu Sivákovou, která bydlí u třídy Budovatlů, aktivita doslova vytočila: „Bydlím tu a bezdomovci mi sedí před vchodem, blijou a serou nám ve vchodě. Ráno, když vedete dítě do školy, abyste mu držela ruku na očích, protože na zastávce tramvaje sedí rozcapenej bezďák a honí si k*kota. A tohle by chtělo žrádlo a soucit?“ Jsou to prý „magoři a feťáci“ a pro ni osobně, která sama zažila dno, prostě odpad.
Radši psům, než lidem?
„Kdybyste se raději zajímali o pejsky v útulcích a podobně, kteří jsou na naši pomoc závislí, než o individua, která mají zdravé nohy a ruce, se kterými mohou pracovat a zařídit si ´normální´ život,“ vložil se do diskuze Petr Valo. „Většinou jsou lidi na ulici několik let a nic s tím dělat nechtějí, a když jim člověk nabídne práci tak odmítnou. Podle mě je také lepší pomáhat psům než lidem, kteří o to vlastně ani nestojí,“ souhlasila s ním jakási Abigail.
Některým zřejmě doslova leží v žaludku, co vídají pod sídlištními okny, jako například Viktorii Jařabkové: „Pojďte se podívat k Radiu Most, jak jsou ty bezdomovci vděční za pomoc: Všude bordel oblečení. Mají na alkohol a cigarety - to mnozí nemají ani na to, když jsou pracující. Pokud mají nohy a ruce, můžou se o sebe postarat sami...“
Michala Demeter poznamenal, jak je možné, že dá člověk přednost psům před člověkem.
Připomíná mi to syrské sirotky
„Oni moc nestojí o pomoc ve formě jídla a ošacení. Chtějí peníze na alkohol. Netvrdím, že všichni, ale většina. Poznala jsem pána, který dělal správce azylového domu. Za směšný poplatek tam lidé bez domova mohli přespat, dostali najíst a měli možnost vyprání prádla. Podmínka byla, že musí přijít střízliví. Azylák byl téměř prázdný…,“ zní další zkušenost, od Ivany Noheylové.
Oskar Hajduk by organizátorku poslal na ubytovny: „Tam jsou bezdomovci, co chtěj pomoct. Těm ožralejm, válejícím se po zemi, seroucím a chč*jícím bez toho, aby si sundali kalhoty, je to jedno... Ocení radši flašku než jídlo.“
Podle Michala FK nebude těžké někoho najít: „Most je jedno velké ghetto. Je jen na vás, kde začnete…“
Náhled do diskuze
„Proč mi to připomíná ´syrské sirotky´,“ podotkl Martin Babík. Mostecká organizátorka Helena Nelly se nenechala nenávistnými komentáři odradit ani vyprovokovat ke slovním hádkám. Sama se přitom ve svém životě jako pracující samoživitelka s pěti dětmi potýká s nelehkou situací a často i neoprávněnými předsudky lidí, kteří ji neznají. Na rady typu, že jim má přinést raději pivo Braník a Iron, raději nereagovala.
Samoživitelka jim uvaří karbanátky
Pro PL prozradila, že bude pro bezdomovce vařit karbanátky a také nějakou buchtu. „Jsou i situace, kdy sama nemám pro děti, a nečekám, že mi někdo pomůže. Ti bezdomovci nemají možnost si uvařit, udělat kafe, čaj. Šla jsem do toho, protože ráda pomáhám, ať je to komukoliv. Líbí se mi heslo Přej a bude ti přáno,“ svěřila se a zdůraznila:
„Jak už to tak chodí, tak Ti, co mají nejmíň, dají nejvíc. Ano, mám sama co dělat, na druhou stranu nevidím problém v tom dát někomu trošku toho jídla. Doufám, že vykouzlíme úsměv na tváři alespoň jednomu člověku a potom to má smysl,“ srší optimismem žena, která mívá problémy například se sháněním bytu. Počet dětí je prý pro někoho problém.
Na diskuzi o bezdomovcích reagovala stručně: „Někteří lidé jsou opravdu zlí a nepřející.“
Od mnohých se iniciativa Heleny i samotných bezdomovců dočkala uznání nebo aspoň zastání: „Dá se říct, že i já jsem bezdomovec, ale snažím se s tím něco dělat. Nechápu ale tu bezcitnost lidí okolo. Každý si myslí, že jemu se to stát nemůže, ale cesta na dno je tak rychlá, ze se ani nestačíme divit. Ne všichni jsou ´nemakačenka´, ale snaží se s tím něco dělat,“ zapojil se Pavel Štěpán.
Pochopte duši „bezďáka“
Akci organizují dobrovolníci, kteří si říkají Zdarmáci. Začíná v 17 hodin. Zda se bude opakovat, se uvidí podle dnešní zkušenosti. V Teplicích se již koná každý týden.
Během plamenné diskuze se Heleně nabídla s pomocí mimo jiné Lucie Průšová, která pracuje pro mosteckou organizaci K srdci klíč a s některými diskutujícími se nakonec i osobně setkala v rámci své práce. Pro ParlamentníListy.cz se pokusila průběh diskuze uvést trochu na pravou míru, přestože je velmi těžké se k takové věci vyjádřit.
Fotogalerie: - "Žluťáci" na Trocadéru
„Nedá se to brát plošně. Je toho mnoho, co by se dalo říci, za dvacet let mé praxe, co mne utvrdilo v podpoře iniciativ jako jsou Zdarmáci nebo Help4homelles. Dokazuje to totiž, že si jako lidé ještě nejsme cizí, že si ještě dokážeme pomocí byť jídlem, ke kterému se z mého pohledu vyjadřovalo mnoho lidí z mnou nepochopitelných důvodů,“ uvedla na začátek žena, které se denně potkává s lidmi, z nichž mnozí zažili krizi až na dřeň.
Každý, včetně toho posledního člověka, který odchází, byť ne zcela v "dobrém" z Azylového domu, je z jejího pohledu vždy člověkem, který si i nadále zaslouží úctu. „Sám tu svou k sobě samému zpravidla už ztratil a okolí mu velmi rádo jeho selhání dnes a denně připomíná. Klidně hodnotí, soudí někoho, koho vůbec neznají. Nejdou v jeho botách, neznají jeho životní příběh. Z hlediska etiky je to pro mne nepřípustné. Jsme lidé chybující, rodící se s různými predispozicemi, přičemž vyrůstáme v různých prostředích. Hrajeme různými kartami,“ nabízí zcela jiný úhel pohledu, než který by vůbec zazněl v proběhlé internetové diskuzi.
Ke kritice toho, že bezdomovci bývají opilí, říká toto: „Alkohol je únik... Jako mnoho dalších věcí v okamžiku, kdy je duše zlomená. Pokud oslovíte člověka na ulici, který je opilý, bude se dost pravděpodobně chovat jako jakýkoliv jiný opilý. Co v tu chvíli, kdy ho oslovujeme, vlastně čekáme? Vděčnost? Pokud ano, můžeme být skutečně zklamáni,“ konstatuje, že se lidé přeci nemohou tomuto divit.
Pokud reagují bezdomovci naštvaně, snad až agresivně, tak si prý máme uvědomit, že největší zášť cítí k sobě samým a vlastním osudům: „Vy jste v tu chvíli možná ti, co jim to uvědomí, i přesto, že se to snaží utopit v alkoholu. Jinak člověk přemýšlí střízlivý...“
Zdarmáci sdílejí všechny své zkušenosti na Facebooku. Najdete tam i další místa a termíny v Ústeckém kraji, kde je možné se zapojit do pomoci nebo ji vyhledat. Kromě jídla bývá km dispozici i oblečení.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lucie Bartoš
