Vedoucí katedry politologie a sociologie na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Tajemník v senátní komisi pro Ústavu. Předseda poradního panelu prezidenta republiky. Ale také třeba výzkumník v projektu SYRI, který má identifikovat systémová rizika šíření dezinformací. Mnozí si v týdnu pokládali otázku, jak to profesor Jan Kysela všechno zvládá.
„Hlavní je práce fakultní, po stránce odbornosti to, co využívám ve svém fakultním působení, využívám i v Senátu, a nově pro prezidenta, a naopak. Konfrontace s praktickými problémy a otázkami je dobře využitelná ve výuce a psaní. Kdysi jsem se podílel na psaní komentáře k Ústavě. Možná to zní hloupě, ale své partie jsem považoval za vydařené, a to právě díky tomu, co vše jsem věděl o fungování Senátu, resp. Parlamentu vůbec. Časově je to značně flexibilní, na kolize narážím jen zcela výjimečně. Právní akademici však mívají řadu rolí a funkcí vcelku běžně,“ vysvětloval nedávno pro webovky projekty SYRI.
Mnozí ale jeho působení na několika židlích, které do sebe mohou narážet, vnímají jako velmi nevhodný střet zájmů, který rozhodně není žádoucí pro reálné zajištění dělby moci.
„Považoval jsem za naprostou samozřejmost, že s přechodem Jana Kysely na Hrad skončí v Senátu, a byl pro mne šok, když jsem se z článku Petra Koláře dozvěděl, že se tak nestalo. Ještě větší šok pro mne je, že to senátorům ani prezidentovi vůbec nevadí,“ říká pro ParlamentníListy.cz právník Pavel Hasenkopf.
Sám Kysela přiznává, že si je vědom, že spojení akademika s „decizní sférou“, jak to nazývá, je spojeno s reputačním rizikem.
„Expert je objektivní a nestranný, zatímco poradce se vciťuje do potřeb a zájmů toho, komu radí. V Senátu jsem možná začínal jako poradce, časem jsem se posunul více k roli experta. Pro prezidenta pracuji jako expert, avšak vzhledem k tomu, jak média zdůrazňují mou poradcovskou roli, to působí, jako kdyby předjímala ono vciťování. Neměl jsem pocit, že by mne služba Senátu nějak diskvalifikovala jako experta, v současnosti si nejsem jistý, zda to, co říkám, není více poměřováno i faktem toho, komu radím, jakkoliv moc neradím,“ vysvětloval obsáhle pro webovky institutu SYRI.
SYRI je zkratou pro „Národní institut pro výzkum socioekonomických dopadů nemocí a systémových rizik“. Projekt, ve kterém se spojují vědci společenskovědních oborů z Univerzity Karlovy, z Masarykovy univerzity a z Akademie věd ČR. Jejich cílem je identifikovat společenská rizika a nabízet jejich řešení. Jeho vznik souvisí s Národním plánem obnovy, se kterým po covidu přišla ještě Babišova vláda. Jeho součástí mělo být i „zajištění excelentního výzkumu“. V oblasti sociálních věd se měl rozvinout výzkum studující socioekonomické dopady systémových zdravotních rizik. Už po nástupu Fialovy vlády ve veřejné soutěži vyhrál právě společný projekt těchto tří institucí.
Z institutu SYRI:
Profesor Kysela bádá v jeho části „právo a vládnutí“, kterou řídí brněnský politolog docent Roman Chytilek.
Profesor Jan Kysela se politologii věnuje rovněž, i vědeckou kariéru vedl spíše v oblasti politologie, než práva. Věnuje se především otázkám parlamentarismu, které prakticky řeší v Senátu. Tam působí jako tajemník Komise pro Ústavu (její přesný název se v čase proměňoval) už od roku 1998, kdy ji založil Petr Pithart.
Ten byl současně vedoucím katedry politologie a sociologie na Právnické fakultě, kde Jan Kysela působil už od promoce. V roce 2011 mu Pithart předal její vedení.
Vzhledem k tomu, že senátoři působící v komisi často nemají právní vzdělání, je jeho vliv značný. To se ukázalo například v kauze „článek 66“, ve které senátoři chtěli prohlásit Miloše Zemana nezpůsobilým k výkonu funkce.
Kysela ve finále poněkud kuriózně z pozice „ústavněprávního experta“ radil nemocnici, jak formulovat odpověď na otázky senátorů, na jejichž formulaci se jako senátní expert na Ústavu velmi pravděpodobně podílel. Nakonec jako tajemník seděl na jednání komise, když se na základě této odpovědi rozhodla vyzvat k uplatnění ústavního článku 66, který převádí pravomoci nezpůsobilého prezidenta na jiné ústavní činitele (část na premiéra, část na předsedu Poslanecké sněmovny a část na předsedu Senátu).
Toto působení mnozí považovali za neetické; prezident Zeman jej použil jako základ své teorie, že se proti němu v Senátu připravovalo spiknutí.
Sám profesor Kysela své zapojení v roli externího poradce nemocnice vysvětloval: „Ve chvíli, kdy se budete pohybovat jen uvnitř korpusu zdravotnického práva, můžete dojít k určitému typu odpovědi. Ve chvíli, kdy korpus zdravotnického práva chápete jako širší součást právního řádu, jehož součástí je také Ústava zakládající kompetence Sněmovny a Senátu, můžete dojít k závěrům, které by vás při studiu jen zdravotnického korpusu nenapadly.“
Nelze hrát současně za Spartu i za Slavii
Tento koncept – „sám si napíšu, sám si odpovím“ – mnohým vytanul na mysl i nyní, když se řešilo jmenování ústavních soudců. Kysela kandidáty doporučil prezidentovi, načež přišli ke schvalování do Senátu, kde dlouhé roky působí jako tajemník komise a vlivný expert na otázky Ústavy.
Psali jsme:
„Vnímám to jako hrubě neetické jednání. Nelze hrát současně za Spartu i Slavii, za červené i za modré, za žalobu i za obhajobu, za prezidenta i za Senát,“ řekl k tomu pro ParlamentníListy.cz právník Pavel Hasenkopf.
Profesor Kysela na dotazy novinářů opakovaně zdůrazňoval, že výběr je ve finále prezidentův, nikoliv jeho, či poradního panelu. Tomu odpovídají i výše jeho slova o „vciťování“.
A v Senátu se prý do projednávání prezidentových nominací vůbec nezapojil. To může být i pravda, komise pro Ústavu skutečně nemá se slyšením kandidátů nic společného (probíhá před ústavně právním výborem horní komory).
„Kdybych si připadal ve střetu zájmu, nemohl bych prezidentovu nabídku přijmout. Moji nadřízení samozřejmě o mých rolích vědí. Projednávání nominantů k Ústavnímu soudu nepatří a nikdy nepatřilo k mým senátním pracovním úkolům,“ uvedl na dotaz ParlamentníchListů.cz.
Přesto nelze podcenit případný „měkký“ vliv, který na senátory může mít zákulisní rada od experta, který je dlouhé roky vlivnou součástí senátního štábu.
Co se týče jeho působení na Hradě, profesor Kysela pro ParlamentníListy.cz vysvětlil: „Prezident republiky mě oslovil jako externího poradce pro ústavní otázky, přičemž do mé agendy spadla koordinace konzultačního panelu. Pokud se nic nezmění, panel dokončí svou činnost na podzim 2025. Jestli u toho ještě budu, nevím. O intenzivnějším zapojení do struktury prezidentské kanceláře neuvažuji.“
Zákulisní politik
„Problém Jana Kysely je, že je sice akademik a úředník, ale chová se jako zákulisní politik. Navíc je velmi silně odtržený od reality, on žije v jakémsi jeho ideálním světě,“ říká k tomu Pavel Hasenkopf.
A přidává osobní zkušenost z doby, kdy on působil jako právník na Hradě a Kysela v Senátu.
„V době, kdy jsem byl poradcem prezidenta Václava Klause a Senát se k němu choval více než nepřátelsky, jsme s Janem Kyselou několikát zašli na oběd, a pak jsme se potkali ještě několikrát. Byla to taková má partyzánština: Proč by dva lidé mající akademický zájem o ústavu se nemohli seznámit, o ˇustavě si popovídat a při té příležitosti třeba neobrousit trochu hrany i institucionálně. Bohužel, nevedlo to k žádnému pozitivnímu výsledku. Slíbil jsem mu tehdy dát na papír „hradní“ pohled na výklad prezidentských pravomocí – naštěstí jsem to už nestihl, naštěstí proto, že mi zapomněl říct, že sbírá podklady pro žalobu na prezidenta Klause žalobu pro velezradu,“ zavzpomínal.
„Především, odjakživa to byl Pithartův člověk – to neříkám nijak negativně, každý patříme někam – on tedy patřil k té politické skupině lidí, která se cítila ublížena a vyšachována tzv. opoziční smlouvou, a protože prezidenty byli postupně Klaus a Zeman, snažila se je maximálně omezit a koncentrovat maximum pravomocí na Parlament a Ústavní soud,“ vysvětluje. Nedocházelo jim podle něj, že jednou bude na Hradě jejich člověk.
Petr Pithart, Michael Žantovský a Jan Kysela. Před debatou u Václava Moravce v roce 2014
Hasenkopf principiálně nezpochybňuje, že právní akademici mohou současně vykonávat i jinou roli. V tom, co Kysela nazývá jako „decizní (česky asi „rozhodovací“, pozn. red.) sféra“. „Nesmějí ale vykonávat dvě či více rolí, které si konkurují,“ dodává Hasenkopf.
A upozorňuje, že do tohoto typu „konkurence“ mohl vstoupit i Kyselův výběr ústavních soudců.
„Stálá komise pro Ústavu se občas obrací na různé odborníky s žádostí o stanovisko k návrhům zákonů, které projednává. Kdo tyto lidi vybírá a podle jakých kritérií, to veřejnost netuší. A to se neptám, jak je jejich spolupráce se Senátem kryta smluvně,“ poznamenává Pavel Hasenkopf.
Tuší prý, že kdybychom tyto lidi znali, zjistili bychom, že jejich množina se poměrně dobře kryje s množinou lidí, o nichž se mluví jako o kandidátech na Ústavní soud. „Mohl bych vám vyjmenovat tucet jmen, která se již objevila nebo ještě objeví, a mohl bych vám vyjmenovat tucet jmen, která se mezi kandidáty zcela jistě neobjeví,“ odhaduje.
ParlamentníListy.cz oslovily i kancelář Senátu s dotazy na střet zájmů profesora Kysely i na to, jak funguje spolupráce s experty ústavní komise. Kancelář slíbila dodat odpovědi v příštím týdnu, jsme připraveni je okamžitě zveřejnit.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
anaboca
