Pithart připouští, že oba tábory si moc nerozumějí. „Je však třeba si uvědomit, že ani jedna ze stran není špatná. Obě jsou jen ve vleku globalizace, která je od sebe nemilosrdně oddělila,“ píše.
Globalizace podle Pitharta nemůže přinášet plody všem stejně. „Je k lidem lhostejná. Řídí se tržními principy, nabídkou, poptávkou, konkurenčními výhodami či nevýhodami, ničím jiným,“ píše dále Pithart. Globalizace rovná se stěhování se za lepším z hlediska konečné ceny produktu. „Jde se za výhodnějšími podmínkami jen z hlediska výše nákladů vyrobeného zboží. Proto česká vláda při jednání s koncernem Volkswagen v roce 1991 tak naléhala na to, že v Mladé Boleslavi musí být motorárna, srdce automobilky, a také výzkum a vývoj. Koncernu se do toho zprvu nechtělo. Nám šlo o to, aby továrna byla zakořeněna v zemi, aby nemohla odejít za podmínkami, jen pro ni výhodnějšími,“ připomíná.
Poukazuje na to, že globalizace má své favority, které odměňuje, ale má a vždy bude mít i své poražené, které bezděky trestá. „A není jich málo. Trestá ty, kterým nerozumíme, často za to, za co nemohou. Žijí třeba v regionu, který globalizaci momentálně nezajímá, mají profesi, která neletí, nejsou už nejmladší. Přitom, připusťme to, udělali v životě vše dobře, zvládli školy, nejsou hloupí ani líní. Ale ocitli se mimo zájmové sféry trendů globalizace,“ vysvětluje Pithart, kde se možná vzala „venkovská hospoda“.
Upozorňuje, že politici, kteří se ucházejí o hlasy poražených, musí ukazovat na viníky – a to jsou favorité globalizace, často lidé ve městech. „Ti si prospěchy z ní někdy zasloužili, někteří byli jen na správném místě ve správný čas, vystudovali správnou školu. Jsou spíše mladší než starší,“ píše dále Pithart.
Na otázku, co s tím, si pak odpovídá: „V parlamentních demokraciích je to na politických stranách. Jak a čím budou vyrovnávat důsledky globalizace, za které poškození nemohou. Je to však na opravdových politických stranách, které mají čitelný, osobitý, svým způsobem riskantní program,“ píše dále Pithart s tím, že na strany by měla ze všech stran tlačit silná, pokud možno diverzifikovaná občanská společnost. „Pak je možné nežádoucí důsledky globalizace napravovat. Ve svobodné soutěži stran se mají závazně řadit priority – kde jinde? Co je na úkor čeho, co obětovat v zájmu vyšší hodnoty. Takovéto volby, těžká rozhodnutí, se mají předkládat voličům: ne jen varianty růstu, různé sazby daní… To jistě také, ale v širších souvislostech,“ vyzývá.
„Nemůžeme jedni druhým přikázat, aby snili jiné sny. Můžeme však o tom všem ve svobodném veřejném prostoru mluvit a pochopit, jaké jsou důsledky těch či oněch snů. Aby se nám pak třeba zdály i jiné sny. Třeba o tom, jak se dostaneme do Brna za hodinu a něco, ne však od domu k domu, ale pěkně po kolejích,“ uzavírá své zamyšlení Petr Pithart.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
