Největším překvapením tohoto týdne byla skutečnost, že Senátem neprošla ratifikace tzv. Istanbulské úmluvy. „To je historická událost, byť se jednalo o pouhé dva hlasy. Připomněl bych, že jeden z těch chybějících patřil Mirce Němcové. Senátorka, která se vždy tváři jako bojovnice za ty největší a nejdůležitější věci, se totiž nedostavila k hlasování. Tak jen abychom věděli, koho všeho platíme z našich daní. Ale proto o tom nemluvím. Je to samozřejmě průlomové, z mého občanského pohledu je dobře, že to tak dopadlo, protože Istanbulská úmluva není nic jiného než další způsob, jak špiclovat občany Evropské unie a těch signatářských zemích zaváděním různých dohledových neziskovek a podobně. Není to zdaleka pouze o násilí na ženách, které koneckonců většina států včetně našeho má dobře obhospodařeno v trestním zákoně,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Z věcného pohledu je tato mezinárodní úmluva úplně zbytečná a do našeho právního řádu nepatří. „A teď mediální pohled. Diskuzi o téhle úmluvě sleduji už – řekněme – pět let, diskutuje se o ní od roku 2019, kdy se poprvé objevila v předchozí Sněmovně. A teď v té nové. A je bizarní, že těch pět let se téměř všechna mainstreamová média předhánějí v tom, jak úmluvu obhajovat, jak podtrhávat její důležitost a nezbytnost pro nás. Dočítáme se, že bez ní se vlastně vyčleňujeme z evropského unijního proudu a že nás poškodí, když ji nepřijmeme. Co k tomu říct? Jestliže nás poškodí, že nepřijmeme jednu nepovinnou – to podtrhuji – úmluvu, která nevychází z žádných platných povinností členských zemí Evropské unie, tak jaký smysl potom má v takové Unii být, když nás poškodí taková drobnost,“ ptá se mediální analytik.

Náš důležitý úspěch v emancipaci vůči evropské diktatuře