Ústecký spolek před pár dny vyhlásil veřejnou sbírku na pamětní desku pro ústeckého hrdinu Petra Fridricha. Sedmadvacetiletý mladík se 21. srpna 1968 postavil projíždějícímu sovětskému tanku při vpádu vojsk Varšavské smlouvy. Jeho odvážné jednání se mu bohužel stalo osudným.
Muž tehdy za svůj čin zaplatil životem – svým zraněním podlehl následně v nemocnici. Nemá dodnes žádnou oficiální pamětní desku. To spolek vnímá jako chybu. „Víc než padesát let po této tragické události se nedočkal ani malého ocenění v podobě pietního místa. Napravíme to. Protože se jednalo o první oběť okupace a o skutečně inspirativní čin, tak je skoro naší povinností, abychom si připomněli tuto oběť alespoň pamětní deskou,“ uvedl Zbyněk Novák, starosta sdružení.
Srdceryvný příběh
Peníze z veřejné sbírky budou použity na výrobu pamětní desky, která se objeví v ústecké čtvrti Staré Předlice na budově motorestu, kde se událost stala. Vlastník budovy s umístěním již souhlasil. K pietnímu aktu dojde letos na výročí okupace 21. srpna.
Na vyhlášení sbírky zareagovala pozůstalá Petrova sestra. Poslala organizátorům děkovný dopis, v němž popsala, co si z osudného dne pamatuje: „Péťa byl můj starší bratr. V den jeho smrti byl u nás na návštěvě a pospíchal na rande. V noci se to stalo. Druhý den jsem šla do nemocnice zeptat se na jeho zdraví. Tam mi řekli, že zemřel,“ vybavuje si tehdejší den.
„Nejhorší pro mne bylo, když jsem musela říct svým rodičům, že je Péťa mrtvý. Byla to hrozná doba. Je to přes padesát let a stále na něj moc vzpomínám. Moc jsme ho všichni milovali,“ pokračuje list Boženy Burešové, která nepřímo slibuje osobní účast v srpnu v Předlicích: „Děkuji vašemu spolku za to, že se zasazujete o to, aby měl můj bratr pietní místo. Pokud budu zdráva, chci být u odhalení s celou svou rodinou. Je málo lidí, kteří by se pustili do tak náročné práce. Moc si toho vážím. Ještě jednou děkuji všem, jste úžasní.“
Veřejně publikovaný dopis pozůstalé sestry, která v něm letos v lednu děkuje za vyhášení sbírky pro památník jejímu bratrovi, který před padesáti lety už hezké rande neprožil...
Dárci se ozývají, příběhy ožívají
Počin podpořila ústecká TOP 09, jejíž někteří představitelé jsou zároveň aktivními členy spolku Společně Ústí nad Labem.
Podobu pietního místa by měli pomoci vytvořit studenti ústecké univerzity. „Pokud studenti udělají předlohu zdarma, přispěji 20 tisíc korun,“ napsal ke zprávě Antonín Pokorný z Nové vsi v Horách. Následně vysvětlil, proč se tak rozhodl: „Váže mě k tomu i osobní zážitek. V Košicích na nádraží zastřelili okupanti československého vojáka. Je to i za něj.“
Fotogalerie: - Beseda s Husainem
Na dotaz autorky článku přiblížil: „Já jsem byl 21. 8. jako vedoucí v Mezinárodním táboře míru na Počúvadle, Sitno. Složitě jsme vlakem Červeného kříže transportovali všechny delegace do Prahy, a to až přes Košice. Datum už nevím. K zabití vojáka došlo před nádražím,“ odpověděl veřejně.
Ve slovenských Košicích padlo tehdy v daném dni několik osob. Podle našeho zjištění nejsou dosud někteří jmenovitě vypsáni na košické pamětní desce. Jméno si bohužel štědrý budoucí dárce nepamatuje, takže zatím nevíme, zda i ten, kterého měl před očima tento obyvatel Ústeckého kraje, patří ty, kteří by ústeckou deskou u Lednice alespoň pomyslně – také získali první pietní místo.
Nápad díky bývalému archiváři
Za první oběť okupace v ČSSR označil řidiče z místní chemičky Petra Fridricha již před lety ústecký archivář Vladimír Kaiser. Za nápadem pamětní desky stojí spolkový místostarosta Jiří Čapek, kterého k tomu inspirovala právě beseda s pamětníky invaze, na kterou dorazil i archivář. „Ten zmínil, že v Ústí dosud žádné pamětní místo tragédii nepřipomíná,“ řekl Čapek.
Z dochovaných dokumentů víme, že byl mladík smrtelně zraněn kolem půlnoci z 20. na 21. srpna. Opouštěl před půlnocí spolu s dívkou ústeckou restauraci Budvarka. Směřovali na tramvaj. U stanice Poša zahlédli projíždět ulicí tanky a nákladní automobily. Nastoupili do tramvaje a jeli do Předlic. Z konečné stanice šli pěšky po vozovce směrem do Chabařovic.
Když procházeli u restaurace Lednice, opět proti nim začaly jezdit tanky a vozy. Petr začal na sovětskou armádu láteřit, začal mávat rukama, vběhl do silnice a snažil se je zastavit. První tank se prý před ním zastavil, jak posléze vypověděl svědek, který vše viděl z okna bytu.
Když už Petr z komunikace ustoupil na okraj, daly se tanky do pohybu, ale na dlažbě se tankové pásy začaly smekat. Jeden dostal smyk tak, že pás tanku zachytil mladíka, který byl následně vyzvednut do výšky a dopadl mimo silnici.
Jeho zranění bylo nahlášeno na Obvodní oddělení Veřejné bezpečnosti v Ústí lékařem ve 3.40 hod. dne 21. srpna. Pohřben byl na hřbitově v ústecké čtvrti Střekov.
V Ústeckém kraji byli sovětskými vojáky, i když o několik dní později, zabiti bezdůvodně další jedinci – jeden u Nečemic na Lounsku, jeden ve Velemíně. Oba byli zastřeleni. Košice, které zmínil občan Pokorný, měly 21. srpna několik obětí, které známe jmenovitě, deska na náměstí tam však připomíná jen některé.
Fotogalerie: - Levice.
Palach nebyl jediný. Ostuda komunistů
Podle názoru Nováka, který vyjádřil už při vyhlášení sbírky, je potřeba i dnes stále připomínat srpnové události. „A opravdové vlastence, kteří chtěli silné a suverénní Československo,“ podotkl a neodpustil si šťouchnout do rudých řad: „Je ostuda, že ještě dneska i někteří politici, zejména komunističtí, dovolují překrucovat dějiny a vydávat oběti srpnové okupace například za oběti dopravních nehod.“
„Snad nám Rusko kvůli tomu nevyhlásí válku, jako Říčanům,“ podotkl na stránce spolkového člena Karla Kariky chovatel akvarijních ryb Petr Zelenka. Ten by rád přispěl už proto, že i na něj „jako na patnáctiletého puberťáka natáhl v Ročově na chmelu Rusák samopal“.
Sbírka byla oficiálně zahájena přesně v den, kdy si lidé připomněli památku Jana Palacha, který se na Václavském náměstí 16. ledna 1969 zapálil na protest proti normalizaci, tedy potlačování svobod komunistickým režimem po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968.
„Jan Palach nebyl jediný. Bylo více mladých lidí, kteří vystoupili proti okupaci,“ máme mít podle Zbyňka Nováka na paměti.
„Pomníky pro opilecké nesmrtelníky?"
Přispět lze jakoukoliv částkou na transparentní účet 2101735320/2010. Všichni tak zjevně neučiní, podle některých totiž nejde o hrdinu, jak si myslí například Ústečan Jiří Novák: „Mohl by mi někdo vysvětlit, proč se o něm píše jako o ‚hrdinovi‘? Pro mne je hrdina lékař, co zachrání lidský život, hasič, co vytáhne někoho z hořícího objektu, policista, co nasadí svůj život při obraně spravedlnosti, a vlastně kdokoliv, kdo něco záslužného udělá, ale určitě to není člověk, co si s téměř dvěma promile alkoholu v krvi stoupne proti tanku. Nezlobte se, to není hrdinství, ale opilecká nesmrtelnost. Budeme stavět pomníky lidem, co v opilosti udělají hloupost a zaplatí za ni? To je dost zvrácené.“ Reakcí se dočkal různorodých.
Příběhy „živých pochodní"
Palachovskému motivu a tématu obětí, které by již možná i Jiří Novák "uznal" za hrdiny, se v Ústeckém kraji bude věnovat speciální přednáška. Nazvána je „Palach nebyl sám - Příběhy živých pochodní". Do Regionálního muzea v Teplicích je na 21. února od 18 hodin pozván Petr Blažek, který dnes patří mezi nejznámější historiky věnující se protikomunistickému odboji. „Tentokrát se bude věnovat hrdinům, kteří volili oběť nejvyšší - smrt sebeupálením," píše se v pozvánce.
Místopředseda spolku Jiří Čapek na lednové tiskové konferenci při vyhlašování sbírky .
Psali jsme:
autor: Lucie Bartoš
