V ostravském klubu Heligonka Jarka Nohavici proběhl křest dvou knih a představení jednoho kalendáře. Do světa byly vyslány: druhá kniha sociologa Petra Hampla, rakousko-uherský cestopis Ladislava Větvičky a retro kalendář Borise Rennera.
Mělo by být Turecko za útok a sever Sýrie vyloučeno z NATO?Anketa
Jarek Nohavica hrál a občas komentoval. I když se hovořilo o vážných věcech, večer probíhal ve veselém duchu. Nejvíc vtípků schytal jediný vystupující Pražák, Petr Hampl. Ten při příchodu na scénu předvedl pečlivě nacvičené zakopnutí a ve své krátké řeči připomněl „petrželový masakr“, který se odehrál v roce 1937 na Haiti. Povstalci tehdy ukázali každému, koho zadrželi, svazek petržele a optali se, co to je. Podle přízvuku, s jakým vyslovil zadržený španělské slovo „perejil“, jej buď zabili, nebo nechali jít. Sociolog vyslovil obavu, že v případě severomoravského povstání za nezávislost by mohl proběhnout „cypaty masakr“ a připustil, že on se svým pražským přízvukem by neobstál. Ovšem i v tom krátkém výkladu zazněla řada pražských výrazů pro Ostravsko zcela nevhodných, což si Jarek neodpustil komentovat: „Ostravan je vlak, Petře, nikoliv člověk, nepleť si to,“ opravoval Jarek Petrovi Hamplovy lingvistické disproporce mezi pražským a ostravským dialektem.
Došlo i na libereckou knihovnu, kde byla Hamplovi před časem zakázána beseda. Prý proto, že názory obsažené v jeho první knize nejsou v souladu s názory knihovny. Jarek se tedy optal nabité Heligonky, zda s Hamplovými názory souhlasí. Souhlasila. Mimochodem, Jarek Nohavica přiznal, že je pravidelným čtenářem Hamplových článků a že přečetl i jeho předchozí knihu Prolomení hradeb.
Buranská sociologie
Tentokrát se ale mluvilo o „buranské sociologii“. Proč buranské? Protože buran se nezdráhá pokládat nevhodné otázky a akceptuje i takové odpovědi, které jsou nekorektní, objasnil Hammpl. Stačí, že jsou v souladu s fakty a dávají smysl. Vydavatelka Eva Hrindová přečetla ukázku z knihy, profesor Jan Keller knize popřál hodně zákazů, které vzbudí pozornost veřejnosti, a zdravici pronesl i šéfredaktor Vlasteneckých novin Radek Velička. Následoval křest pivem – buranskou sociologii do světa vyslal sám Jarek Nohavica.
Ladislav Větvička vstoupil na scénu stylově – v uniformě vojáka rakousko-uherské armády, ve které procestoval přes deset tisíc kilometrů bývalou monarchií. Ve své jedenácté knize, na které čtyři roky pracoval, se rozhodl jít ve stopách Jaroslava Haška a navštívit významná místa bojů našich vojáků v rakousko-uherských i legionářských řadách. Ve svém díle navazuje zejména na knihu Historie strany mírného pokroku v mezích zákona a ukázky z knihy vzbuzovaly v obecenstvu smích i potlesk na otevřené scéně. Přestože se v díle věnuje složitým zákoutím vzniku Velké války, v kapitolách ze Sarajeva, Tatarstánu, Uher, Zakarpatí a dalších cestovatelských pasážích spojuje poučení s humorem.
Čtení kapitoly, ve které popisuje vstup na ruské území poté, co po něm ruský celník vyžadoval mobilní telefon na Jaroslava Haška, vojenského velitele tatarstánského města Bugulma, přerušovaly salvy smíchu, které tak mimoděk dávaly odpověď na otázku, proč je Větvička již deset let bez přerušení mezi nejlepšími autory v anketě iDNES bloger roku.
Zdálo se, že skvělý ostravský fotograf Boris Renner přinese na pódium v Dolních Vítkovicích přece jen vážnější téma, protože výtěžek z kalendáře, který publiku chtěl představit, měl celý putovat na konto Asociace rodičů věnujících se dětem s mozkovou obrnou. Boris Renner se však představil jako výrazná osobnost, která se svými hosty, čtoucími komentáře k jednotlivým měsícům roku jeho kalendáře, rozesmála celou, ve švech praskající, Heligonku. Dražba knih a výtěžek předaný přímo na pódiu Miloši Svobodovi pro jeho Asociaci rodičů se tak stala vyvrcholením skvělého večera.
Není divu, že závěrečné písně Jarka Nohavici „Ostrava“ a „Až to se mnu sekne“ zpívali všichni přítomní na pódiu společně s naplněným hledištěm ostravské Heligonky.
Došlo tak symbolicky k propojení pražské a ostravské scény a ostravští i pražští účinkující tak po svém odpověděli na nenávistné články části multikulturní scény, která se asi nemůže smířit s tím, že lidé se baví i bez jejich moralizujících komentářů.
Kniha Petra Hampla křtěná Jarkem Nohavicou k dostání ZDE.
Kritika Novotného
Celá záležitost se setkala také s kritikou. „Jarek je muzikant od Boha, ale jinak koště všech košťat, ubožák a sráč. Křtít knížku hajzlovi Hamplovi, kůžičkovat se s Hrindovou. Už na Jarka fakt kašlu. Miluju album, koncert a všechny ty věci, toto ale není ve slušné společnosti (a té já jsem guru) možné akceptovat. Koště, koště, koště!“ okomentoval křest knihy velmi kriticky starosta Řeporyjí Pavel Novotný (ODS).
Pavel Novotný, DiS.
V minulosti byl Nohavica také pranýřován za společný snímek s lídrem SPD Tomiem Okamurou a pochval se nedočkal ani za převzetí Puškinovy medaile z rukou prezidenta Ruské federace Vladimira Putina. Stínem jeho působení byla také spolupráce s komunistickou Státní bezpečností v 80. letech. Nohavica na své internetové stránce styky s StB připustil, vyloučil ale, že by udával lidi.
I přesto patří Nohavica mezi legendy folku, vystupuje přes 45 let. Jeho alba jsou dlouhodobě nejprodávanější na českém trhu a mnohé jeho písně zlidověly. Svými texty i projevem si získal mnoho příznivců už za totality, kdy v podstatě neměl přístup do médií a jeho tvorba se šířila hlavně formou amatérských nahrávek.
autor: pas