Chcete Pekarovou Adamovou za předsedkyni Poslanecké sněmovny?Anketa
Myšlenku, že „parlament dostal důvod zbavit prezidenta pravomocí“ poprvé vyslovil pro Seznam Zprávy ústavní právník profesor Jan Kysela. A bylo to ještě předtím, než byl Miloš Zeman převezen do Ústřední vojenské nemocnice. Podle Kysely totiž založilo důvod pro zbavení pravomocí už to, že si prezident nechal přivést volební urnu a zrušil ohlášené televizní vystoupení.
Po převezení prezidenta do Střešovic si myšlenku aplikace ústavního článku 66 osvojili další lidé v čele s předsedou Senátu Milošem Vystrčilem. Kysela v mediálním kolečku propagoval možnost zbavení prezidenta pravomocí a rovnou dodával procesní návod, jak vše realizovat.
Na konci týdne se předseda Senátu Miloš Vystrčil obrátil na Ústřední vojenskou nemocnici s žádostí o informaci ohledně zdravotního stavu prezidenta republiky.
Dopis vznikal během víkendu 16. a 17. října, předseda Senátu Vystrčil s jeho obsahem seznámil veřejnost v pondělí 18. října v podvečer.
ÚVN přiznala, že na formulaci její odpovědi se podíleli „přední ústavněprávní experti“. Důvodem mělo být zapojení odborníků na oblast ústavního práva do procesu, který může mít ústavněprávní důsledky. A média prakticky okamžitě psala o tom, že mezi těmito experty měl být právě profesor Jan Kysela.
Sám Kysela vysvětloval (opět pro Seznam Zprávy) své zapojení takto: „Ve chvíli, kdy se budete pohybovat jen uvnitř korpusu zdravotnického práva, můžete dojít k určitému typu odpovědi. Ve chvíli, kdy korpus zdravotnického práva chápete jako širší součást právního řádu, jehož součástí je také Ústava zakládající kompetence Sněmovny a Senátu, můžete dojít k závěrům, které by vás při studiu jen zdravotnického korpusu nenapadly.“
Ústavní právník Zdeněk Koudelka ale pro ParlamentníListy.cz upozornil, že toto uvádění korpusu zdravotnického práva do širší souvislosti právního řádu se příliš nepovedlo.
Dokument o rozsahu dvanácti řádků totiž pracuje s termínem „vykonávání pracovních povinností“. Tento termín je ale pro účely naplnění článku 66 (který chtějí senátoři aktivovat) zcela irelevantní. Ústava používá termín „nemožnost výkonu funkce“ a myslí se jím situace, kdy prezident není způsobilý činit rozhodnutí.
Ohledně rozhodovací způsobilosti Miloše Zemana vydal svědectví předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček, který byl osobně přítomen podpisu dokumentu o svolání Poslanecké sněmovny, a později rovněž videozáznam z tohoto aktu. Obě svědectví potvrzují, že prezident byl při smyslech a zjevně věděl, co podepisuje.
„Výpomoc“ Jana Kysely Ústřední vojenské nemocnici tedy zjevně nebyla příliš účinná, naopak udělala užitím nejasných formulací z celé kauzy ještě větší bramboračku.
V rozhovoru pro Seznam Zprávy ještě Kysela pohovořil o tom, že pokud by parlament článek 66 aktivoval a prezidentovy pravomoci by mu odebral, musel by pro jejich případný návrat Miloš Zeman „přesvědčivě doložit, že je toho schopen“. A rozhodně by prý nestačilo nějaké osobní prohlášení, měla by se požadovat zpráva ošetřujícího lékaře či lékařského konsilia, která by prokázala, že prezident skutečně je schopen se vrátit do úřadu. Důkazní břemeno by bylo na straně prezidenta.
Mediální mise právníka v pozadí pak vyvrcholila rozhovorem pro Forum24 Pavla Šafra. V něm už ani nehovořil o aktivaci článku 66, ale rovnou bilancoval působení současného prezidenta, jako by už končilo. Hovořil o tom, že Miloš Zeman ve funkci prezidenta naplnil ta nejhorší očekávání, dokonce se dostal k metaforám, že to na Hradě „bouchlo“. Rozjímal, že prezident je tváří státu a tato tvář je „někdy vlídná, jindy zlobná“ a skončil slovy o „výmluvných zvucích“, které se z Hradu ozývají.
Všude Kysela...
Docenta Zdeňka Koudelku, emeritního poslance a někdejšího kandidáta do Ústavního soudu, ovšem na celé kauze zaujala ještě jedna věc. Připomněl Kyselovo poradenství vojenské nemocnici. „Pak jsem ho viděl sedět na jednání senátní komise pro Ústavu, která zprávu projednávala. S touto komisí, jakož i se Senátem, je dlouhodobě spjat. To mi připomíná, jako by totožný člověk pomáhal státnímu zástupci se sepisem obžaloby a potom soudci s rozsudkem. Takto to být nemá,“ uvedl v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz.
Doc. JUDr. Zdeněk Koudelka, Ph.D.
Jméno Jana Kysely se zkrátka prolíná celou kauzou „článek 66“.
Zdeněk Koudelka však upozornil i na další zajímavost – spojení profesora Kysely se Senátem a se stálou komisí pro Ústavu.
O pevném spojení s touto komisí i s celým Senátem, datovaným od působení Petra Pitharta, se zmínil i právník Pavel Hasenkopf. Ten byl jako specialista na mezinárodní právo zaměstnancem prezidentské kanceláře i několika ministerstev a je tak dobře obeznámen s poměry a vazbami ve státní správě.
I z veřejně dostupných zdrojů je prokazatelná skutečně dlouhá a pevná vazba Jana Kysely na Senát, která je spojena s jeho „zvláštním vztahem“ s jeho bývalým předsedou Petrem Pithartem.
Dvacet tři let senátním tajemníkem
Kysela působí jako tajemník senátní komise pro Ústavu (její přesný název se v průběhu času mírně proměňoval, stále se ale jedná o stejnou komisi) podle oficiálního životopisu na stránkách Právnické fakulty UK od roku 1998 doposud.
Pithart byl v té době členem komise a místopředsedou Senátu. Komise pro Ústavu byla jeho hlavním odborným „hřištěm“ až do konce Pithartova senátorského působení.
Kysela s Pithartem se znají z Právnické fakulty UK. Jan Kysela ji vystudoval v letech 1993-1998, kdy tam Petr Pithart po neúspěchu ve volbách 1992 přednášel a vedl katedru politologie a sociologie. Místo si ponechal i jako předseda Senátu, vedoucím katedry byl do roku 2011, kdy ji předal právě Janu Kyselovi. Ten na katedře působí již od roku 2001, kdy dokončil studium doktorského programu.
Profesor Kysela je vedoucím katedry doposud. „Společně se svými kolegyněmi a kolegy usiluje o to, aby toto pracoviště bylo v dobrém smyslu pozoruhodné,“ stojí v oficiální webové prezentaci katedry. Docent Petr Pithart je stále veden jako externí spolupracovník katedry.
Psali jsme:
Následovalo společné působení dvojice Pithart – Kysela v Senátu a mnohaletá vzájemná spolupráce se uzavřela v letošním roce, když Kysela editoval gratulační sborník k Pithartovým osmdesátinám.
Oba pánové se společně zapojovali i do veřejných aktivit, například v roce 2014 společně hovořili v Otázkách Václava Moravce o demokracii k 25. výročí Listopadu 1989.
Jednalo se o slavné výročí s červenými kartami pro prezidenta Zemana a Kysela v pořadu hovořil například o tom, že formativním zážitkem, který určoval jeho pohled na politiku, pro něj bylo v roce 1998 uzavření tzv. opoziční smlouvy mezi Milošem Zemanem a Václavem Klausem.
Petr Pithart, Michael Žantovský a Jan Kysela v předsálí studia OVM v listopadu 2014
I později patřil k nejradikálnějším kritikům prezidenta Miloše Zemana. Jednou na jeho adresu použil termín „amatérská šmíra“. Kriticky komentoval jeho postup při odmítnutí jmenování Miroslava Pocheho ministrem zahraničí, Zemanovu úvahu o omezení finančních prostředků pro Senát nazval jako „ubohou“.
Při bláznivé „letní“ kauze kolem výměny ministra kultury Staňka nabádal k podání kompetenční žaloby, která by prezidentovi „stanovila hranice“.
V tomtéž rozhovoru rozvíjel úvahy, jak by mohla být na prezidenta podána žaloba za hrubé porušení Ústavy. „Výsledkem řízení o ústavní žalobě je zánik funkce prezidenta republiky, pokud Ústavní soud dospěje k závěru, že prezident porušil hrubým způsobem Ústavu nebo že se dopustil ústavního deliktu velezrady,“ uzavřel své úvahy.
Nyní tedy místo „impeachmentu“, o který se Senát beznadějně pokoušel několikrát, stojí profesor Kysela za pokusem odstranit prezidenta prostřednictvím jiného ústavního mechanismu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
